2024 aneb Útěk z Unionie – recenze knihy neznámého autora

„Máme rádi Unii.“ „Unie je zítřek náš.“ „Nepřátelům unii nedáme“. „Zatočíme s nepřáteli Unie.“ Kdo je provokatér a kdo udavač?

Autor příznačného jména No Name, ale zjevně erudovaný spisovatel/ka, nikoliv však spisovatelstvo (dále jen nekorektně „autor“), uvádí na trh prostřednictvím nakladatelství LEDA dystopický román 2024 aneb Útěk z Unionie. Satirický román o tom, jak „demokracie konečně dospěla po létech odporného konzervatismu k zářivé liberální budoucnosti“, čtenáře přenáší do absurdní Kontinentální unie, ve které úřední směrnice diktují vše – od vstávání v pět ráno po povinnou „genderizaci“, tedy nutnost zvolit si pohlaví odlišné od vlastního biologického.

„Každá směrnice, která byla navržena, se považuje za přijatou a platnou“ a kverulantům nepomůže argument, že „tímto opatřením může nastat a také nastává situace, kdy jsou souběžně v platnosti dvě směrnice navzájem si zcela odporující“, protože „představitelé Unie mají podle směrnice č. 53871/2007 vždy pravdu“.

Podstatná je neveřejná doložka řečené směrnice, v níž čteme: „Jedinec či skupina zastávající jiný názor, než je názor Kontinentální unie a jejích činitelů, bude posuzován speciálním Myšlenkovým tribunálem.“ A trest? První provinění znamená „zákaz veřejně sdělovat a šířit jakékoliv myšlenky, dokonce i kdyby byly v souladu se stanovisky Kontinentální unie, neboť by se mohlo jednat o jejich zneužití formou ironie, zesměšnění a snížení jejich důstojnosti. Kdo se jednou provinil, navždy se provinil a nelze mu již nikdy důvěřovat.“

Přežijí Josef a Věra v Unionii?

A jak se s tím vyrovnají hlavní protagonisté knihy Josef a Věra, když rodina je přímým ohrožením Unionie? Budou mlčet a nevyčnívat, aby si nevykoledovali nějaké zpřísnění převýchovy?

Jménem Josef autor odkazuje na Kafkova – proti byrokracii bezmocného – jedince, v tomto případě v gubernii Eurounionie. Vtip (či spíše ironie) románu zase navazuje švejkovské pojetí Haškovo. Prostě kafkárna a švejkárna v nejlepší tradici všech Kefalínů a Smiřických.

„Josef pracoval nějakou dobu v deníku Kontinentální (později zkráceně Unijní) kurýr. Jeho práce sestávala z každodenního studia nových směrnic, vydaných předešlého dne Kontinentální komisí, a jejich převedení do jazyka srozumitelného běžnému občanstvu. Josef tu práci moc rád neměl. Dokonce občas zapochyboval o jejím smyslu, ale tyto myšlenky velice rychle zapudil, aby se náhodou někde omylem nepodřekl a neskončil u Myšlenkového tribunálu. Činnost v žurnalistice přece vždy spočívala výlučně ve vyrábění lží nebo zakrývání pravdy.“

V době vzniku kroniky Kontinentální unie sice probíhají akce, jimž se z tradice říká volby, „ale nemusíme nijak skrývat, že jde o rituál svobodného podvolení se nařízeným myšlenkám a činům.“ Vždyť i nové heslo na standartě hlavy státu hlásá: „Jde-li o poslušnost, nezkoumej, koho posloucháš, ale co ti přikazuje.“

Ideální občan Kontinentální unie je bezpohlavní bytost, která se účastní „pravidelného politického školení o liberálním internacionalismu a o potřebě definitivního zániku tradičních národů“. Lpění na tradicích je trestné již několik let. Na to dohlíží komisařka pro pravdu a lásku Ljuba Ďourová, komisaři pro potlačování unioskeptických projevů a komisař pro potlačování nepřátel Unie. Všichni občané Unionie přece mají stejné názory, myslí si totéž a jednají identicky, totiž pro blaho Kontinentální unie. Shromáždění správné nenávisti pravidelně pořádají studenti z místní Fakulty lásky a genderu.

Jde jen o to nějak přežít…

„Je to celé blázinec, jde jen o to jej nějak přežít.“ Podaří se Josefovi a Věře přežít nebo uniknout z Unionie? Nebo za ně bude už napořád rozhodovat umělá inteligence, které stačí předložit problém, vyslat myšlenku, a ona hned najde řešení a pošle je po správné cestě. Ovšem s jednou jedinou podmínkou, že v žádném případě nesmí jednak jinak, než jak AI řekne. Kdyby se dopustili odporu, může následovat trest. Budou pokoušet osud a dozorčí jednotku plk. Faultena s krycím jménem SOS – Svatý Odpůrce Sviní?

Bene Kurasi, měl jste pravdu. Orwell se sekl. Sice ne o 20, ale o 40 let. Zato se mu ani nesnilo o očipovaných lidech a umělé inteligenci, která dokáže číst kacířské myšlenky lidí, kteří si zachovali zdravý rozum. Z knihy mrazí a mráz tentokrát přichází z Unionie.

Román je, slovy nakladatele Rudolfa Červenky, „ryzí literární vzpoura“. Hořce pobaví. Autorovo dílo doporučuji jako povinnou četbu všech voličů v Unionii před tím, než půjdou k volebním urnám. Pokud ho ovšem „unijní komisariát pro povolování literárních děl“ povolí.

Citace jsou z knihy: 2024 aneb Útěk z Unionie. Autor: No Name. Voznice: LEDA, spol. s r. o., 2025. ISBN 978-80-7335-810-5. Knihu je možné objednat na e-shopu nakladatelství LEDA.

Čtěte také:
Cenzura versus svoboda slova – recenze knihy Petra Žantovského
Diktatura Jevrosojuzu
Evropské antihodnoty