Cenzura versus svoboda slova – recenze knihy Petra Žantovského

Nová kniha Petra Žantovského vyšla v nakladatelství LEDA symbolicky v květnu, protože od roku 1993 je 3. květen každoročně označován jako Světový den svobody tisku, ustavený z rozhodnutí Valného shromáždění, kde státy deklarovaly, že svobodná, pluralitní a nezávislá média jsou nedílnou součástí demokratické společnosti.

Autor říká: „Kniha je rozčleněna do dvou linií – v úvodu a závěru přinášíme dvě studie o cenzuře jako fenoménu bujícímu u nás a v okolní Evropě, jádrem knihy jsou pak komentované ukázky z dějin a různých podob cenzury. Cílem textu je varovat před tím, aby se lidé násilím (podle Orwellovy knihy 1984), či dokonce dobrovolně (podle Huxleyho románu Konec civilizace aneb Překrásný nový svět) nenechali zbavit svobody slova, bez níž žádná další svoboda nemá smysl a de facto ani nemůže existovat.“

Nové technologie a stará mocenská arogance

Docent Petr Žantovský v knize s akademickou přesností vymezuje základní pojmy, rozebírá právní kategorie a připomíná hlavní milníky historie cenzury. Pro dnešní čtenáře je inspirativní porovnání způsobů omezování svobody slova v dávné i nedávné minulosti s naší internetovou dobou. „Dnešní systém“, slovy autora, „nevytváří motivaci pro občana, znejisťuje jeho perspektivy, vládne mu hloupě a nesmyslně. A stejně jako ten minulý, i tento režim si pomáhá tím nejbanálnějším způsobem, jakým umí – totiž cenzurou.“

Skrývané a zapírané formy cenzury považuje autor za stejně odpudivé, nebo dokonce horší, než byly metody inkvizice. Současnou cenzurní praxi dělí zhruba do těchto kategorií: nepsaný zákaz, cenzura ostrakizací, cenzura mlčením a ignorancí a cenzura ekonomická, a píše: „Všechny formy se obvykle uplatňují vůči osobám nežádoucím pro vládnoucí elity této epochy. V tom smyslu jsou tyto ‚demokratické‘ cenzurní praktiky stejně odsouzeníhodné a totalitarizující jako předchozí formy cenzury v minulosti.“

Kniha je určena současně jako studijní text pro studující historie a médií. Dílo má všechny parametry odborné publikace, a přesto je psáno velmi čtivým stylem, čtenáře nutí přemýšlet, ale nechá ho i zasmát se.

Od zakázaných knih k mainstreamu

„Každá učebnice propagandy začíná mj. popisem a diagnostikou jevu od věků nazývaného cenzura. Protagonistou vzniku této neradostné disciplíny provázející nás skrze věky byla katolická církev, když vydala Index librorum prohibitorum (Seznam zakázaných knih), jenž platil v letech 1559-1966. Každý režim od té doby měl nějaké ty svoje indexy, i ten dnešní je má, stačí se podívat na různé tzv. liberální weby, kde se okamžitě dočtete, jaké myšlenky a osoby jsou nežádoucí. Dnes už to nemá samozřejmě slupku církevní, nýbrž politickou.“

„Už zase se veřejnost dělí na jednu – menší – část vyvolených, kteří smějí, ba jsou povinni vyjadřovat své schválené a sdílené názory, a na druhou – podstatně větší – která hledí na svět kolem sebe kriticky a vidí chyby, vnímá podvrhy, sleduje a odmítá manipulace, jimiž je vystavována. Ta však má dveře do veřejných sdělovadel, tzv. mainstreamových médií, vesměs zamčeny na pět západů. Opět tedy vytváříme nepravdivý obraz dneška, stavíme sádrové busty umělým autoritám, sestavujeme seznamy nepřátel. Všechno už známe. Kdo nejde s námi, jde proti nám.“

Historie cenzury a svobody slova

Práce Petra Žantovského vhodně doplňuje dřívější publikace na téma svobody slova důrazem na český kontext. Před třemi lety vyšel v češtině překlad obsáhlého díla Jacoba McHangamy Svoboda projevu: Od Sokrata po sociální sítě. Tato kniha se věnovala více než dvoutisícileté historii problematiky omezování projevu v Evropě a ve světě. Text docenta Žantovského přibližuje studentům i nejširší veřejnosti věčný střet cenzury se svobodou slova v našich domácích reáliích, ale i on ho částečně zasazuje do světového kontextu.

Knihu totiž doplňují eseje významných myslitelů – od Johna Stuarta Milla a George Orwella, přes Thilo Sarrazina, Anthonyho Brownea, Alaina de Benoist a Marka Steyna, až po Karla Havlíčka Borovského a Vlastimila Vondrušku.

„Cenzura je náhradou za diskusi, polemiku, argumentaci. K cenzuře jako k formě vrchnostenského násilí se uchyluje mocenská elita, která nedokáže přesvědčit o svých idejích, o svých politických praktikách a o své perspektivnosti a užitečnosti pro většinu obyvatel.“

Ohlasy na knihu

Politolog a docent Petr Robejšek si všímá, že kniha Petra Žantovského přichází právě včas. „Dějiny lidstva se dají číst jako boj o právo říci, co se děje. Vládnoucí a ovládaní na to mívají rozdílné názory a demokracie se pozná podle toho, že si je vyměňují. Ale čím horší vláda, tím méně stojí o zpětnou vazbu zdola. A proto je intenzita sporu o svobodu slova svědectvím o stavu demokracie.“

Také spisovatel a bývalý redaktor BBC v Londýně Benjamin Kuras knihu hodnotí jako dílo naléhavě potřebné a včasné. „Cenzura je příznakem nemocné společnosti, jejíž vládci se tak brání před myšlenkami, které považují za ohrožující svou mocenskou hegemonii.“ Sotva asi najdeme pro cenzuru přesnější definici, než nabízí Petr Žantovský. Dokumentuje ji svižně psanou a erudovaně probádanou historií cenzury od občasných zákazů v antickém Římě přes pálení zakázaných knih ve středověku až po dnešní „boj proti dezinformacím“.

Demokracie a diskuse

Je smutné, že se jedná o téma, které je opět aktuální, ale je skvělé, že taková kniha vychází. Edice Agora se na kontroverzní témata určená k otevřené diskusi zaměřuje, a za to, že na Agoře žádná cenzura být nesmí, patří dík především řediteli a šéfredaktorovi nakladatelství LEDA dr. Rudolfu Červenkovi.

Franz Kafka napsal: „Píšu odlišně od toho, co mluvím, mluvím odlišně od toho, co si myslím, myslím odlišně od toho, jak bych měl myslet, a tak to vše přechází do nejhlubší tmy.“ Nedopusťme novou dobu temna! Podmínkou fungující demokracie je svoboda projevu a svoboda šíření projevu. A samozřejmě i svoboda po projevu. Starořecký dramatik a filosof Euripides už v pátém století před Kristem věděl, že „nesmět říkat, co si myslím, je údělem otroků“. Nebuďme otroky. Prezident Masaryk hlásal, že „demokracie je diskuse a bez diskuse není demokracie.“ Cenzura je principiální chyba a vstupní brána do totality. A přesně to je celé poselství knihy. Protože slovy George Orwella: „Jestliže svoboda slova vůbec něco znamená, potom je to právo říkat lidem to, co nechtějí slyšet.“

Kniha vyšla symbolicky 3. května a objednat si ji můžete zde.

Čtěte také:
Zuckerberg lhal. Cenzura na Facebooku pokračuje
Marek Vašut: Cenzura je všude kolem nás
Existenci cenzury už Západ neokecá