Být demokratem je krásné… Je! Ovšem pouze do okamžiku, dokud vyhrává vaše strana nebo váš kandidát. Faktem je, že ta pravá zkouška ohněm pro všechny demokraty nastává právě ve chvíli, kdy jimi preferovaný směr prohraje volby. V takovém případě se pak často ukáže smutná pravda, že tihle „demokraté“ žádnými demokraty ve skutečnosti nejsou. Naopak!
Nová vláda ještě ani nevznikla. O jménech na jednotlivé resorty se teprve vede debata. To ale očividně není na překážku, aby se už proti nominantům na ministerská křesla nezačalo protestovat. Aktivistická kulturní fronta sepisuje petice proti Otovi Klempířovi, který by měl vést ministerstvo kultury, a proti Petru Macinkovi, předpokládanému ministru životního prostředí, se dokonce už i demonstrovalo. Macinka ani Klempíř zatím ještě nic neudělali – ani nemohli, když zatím nejsou ministry – a oba jsou navíc v politice nováčci. Přesto však kulturní i ekologičtí aktivisté naprosto přesně vědí, že „to“ budou tito pánové dělat špatně.
Minule byl klid
Po minulých volbách mohl kdekdo mít také pocit hořkosti z toho, že to u uren nedopadlo podle jeho představ. Ale nikdo nesepisoval stupidní petice, nikdo nedemonstroval proti vládě, která ještě ani nevznikla. Přestože asi málokdo mohl být úplně nadšený z nominace lidovecké Anny Hubáčkové na „žipro“, nebyly žádné protesty. A přitom se Hubáčková tím, jak snadno v Bruselu odmávala katastrofickou podobu zeleného balíku Fit for 55 (a ještě se tím chlubila), zdárně zařadila jako druhá nejhorší ministryně životního prostředí za poslední dekádu.
Tím nejhorším pak byl její nástupce Petr Hladík, zelený fanatik, který se do politických análů navždy zapsal tvrzením, že Česko se otepluje dvakrát rychleji než zbytek světa. A demonstrace? Nic! Žádná protihladíkovská merenda se u Pražského hradu nekonala. Ta údajně nedemokratická část společnosti rozhodnutí „demokratů“ ve vládě prostě akceptovala a do ulic vyšla teprve tehdy, když se jí začaly nelíbit reálné výsledky vládní práce.
Lipavského izolace? Taky nic…
Dokonce se předem neprotestovalo ani proti obsazení ministerstva zahraničí „kinder ministrem“ a pouhým bakalářem Janem Lipavským, který navíc na „zamini“ nastupoval s pověstí propalestinského aktivisty, což vzhledem k dlouhodobé orientaci české zahraniční politiky na Izrael mohl být problém. Ale ne. Ani v jeho případě se nesepisovaly pár dní po volbách petice, ani se nesvolávaly demonstrace.
Přitom – a to si řekněme otevřeně – Lipavský coby šéf diplomacie zavedl Česko do takové mezinárodní izolace, jako málokdo před ním. Stačí vzpomenout na dramatické ochlazení vztahů se Slovenskem a Maďarskem, naprostá ztráta linky na Trumpovské Spojené státy nebo neschopnost dostat Petra Fialu na klíčová jednání o Ukrajině – když už si z podpory Ukrajiny Fialova vláda udělala čtyřleté téma číslo jedna.
Volby a demokratické volby
Skuteční demokraté by měli respektovat výsledek svobodných a demokratických voleb. Nikoliv demonstrovat a sepisovat petice už pár dní po svátku demokracie jen proto, že se jim výsledek těch voleb nehodí do krámu. Právě tady se v plné nahotě ukazuje, kdo demokrat skutečně je (a má k demokratickým procedurám a jejich výsledkům respekt), a kdo si na demokrata jen hraje. Žvanit o tom, jak veeelký jsem demokrat, opravdu není totéž, jako jím autenticky být i ve chvíli, kdy můj favorit dostal ve volbách na frak.
Když člověk sleduje to trapně trucovité povolební chování našich „demokratů“, tak si jen říká: „Kdy asi tihle milovníci demokracie v údajném zájmu demokracie navrhnou, aby se demokratické volby raději rovnou zrušily?“ Naši demokracii si přece demokracií rozvracet nenecháme!
Čtěte také:
Dvojí metr v plné polní
Liberální demokracie na rozcestí
Lidé mají právo volit „blbě“
