Aby mohla tato slova z obou stran padnout, bylo přinejmenším nutno projít za 15 dnů několika fázemi. Polský prezident Duda formálně už podruhé milosti udělil, ale nechal ji posoudit polským ministrem spravedlnosti, který na to měl i několik měsíců. Ten mohl využít svého práva a po dobu prověřování opoziční poslance propustit. Neudělal to, ale opoziční poslanci drželi protestní hladovku a došlo to tak daleko, že Kamiński, podle jeho syna, musel být násilně dokrmován trubicí pře nos, aby jeho tělo trpící cukrovkou nedošlo k větší újmě.
Okamžité propuštění
Polský ministr vnitra v letech 2019–2023, místopředseda PiS a opoziční poslanec Kamiński byl po 14 dnech hladovky v pondělí večer deportován do civilní nemocnice, kde byl podroben důkladné zdravotní prohlídce. Po ní vše dostalo rychlý spád. Koaliční ministr Bodnar opoziční poslance sice nepropustil, ale uspíšil byrokratický tok natolik, že svazek obou se dostal na stůl prezidentu Dudovi už v úterý s vyjádřením, že jejich propuštění ministr nedoporučuje, ale rozhodnutí je na prezidentovi. Formálně tak byl dodržen tok lejster po úřadech a polský prezident včera proto mohl fakticky použít opětovné udělení milosti s příkazem k okamžitému propuštění. Že je vše formálně správně, potvrdila vězeňské službě polská prokuratura.
Jeden polský politický event tak končí, další začíná. Szymon Hołownia, maršálek Sejmu Polské republiky tvrdí, že Kamińskému a Wąsikovi vyhasly poslanecké mandáty. Jiného názoru je senát pro Mimořádné kontroly a věcí veřejných polského Nejvyššího soudu, který ve svém rozsudku iniciovaném dovoláním poslanců tvrdí, že poslanci mandát neztratili, protože dostali první milost už v roce 2015 a žádný soud je neměl soudit.
Szymon Hołownia nechal mimo podatelnu po svém tajemníkovi doručit žádost o posouzení zániku mandátu poslanců přímo do spřátelené kanceláře senátu Nejvyššího soudu pro Pracovní a sociální služby. Tento senát vydal rozhodnutí, že mandát Kamiński ze zákona ztratil (protože byl odsouzen). Toto usnesení vláda urychleně zveřejnila v Monitor Polski (usnesení senátu pro Kontrolu – nikoli). Jenže pak předsedkyně Nejvyššího soudu sdělila, že příslušným senátem je ten pro Mimořádnou kontrolu. Předseda senátu pro Pracovní a sociální služby Prusinowski, který o pár dnů dříve kategoricky odepřel právo o čemkoli soudit senátu pro Mimořádnou kontrolu, vyměkl a vyhodil z programu svého senátu rozhodování o mandátu poslance Wąsika.
Hodně zapeklitá lapálie
Sejm a jeho šéf tedy nemají usnesení NS o vyhasnutí mandátu Wasika, kterého včera propustili z vězení. Zveřejnili usnesení o zániku mandátu Kamińského, i když příslušný senát Nejvyššího soudu tvrdí, že nevyhasl. Z propuštěných poslanců se po hladovce staly mediální hvězdy a určitě si půjdou sednout do svých poslaneckých lavic.
Maršálek Sejmu a jeden z lídrů vládní koalice Szymon Hołownia má tedy karty ke hře rozdány mizerně, ale bude si jistě stát za svým, protože podle něj soud poslance odsoudil (i když neměl) a oni mandát proto automaticky ztratili (i když neměli). Pokud oba exposlanci vstoupí do prostoru určenému jen poslancům Sejmu, bude je muset nechat násilím vyvést a policií zatknout. Nebo si přečte v pondělí zveřejněný rozsudek polského Nejvyššího soudu o tom, jaký senát rozhoduje o mandátech poslanců. Ten, který rozhoduje o platnosti voleb. Tedy senát Kontrolní. Nikoli ten pro Pracovní a sociální služby. Nejvyšší soud pak ve zveřejněném rozsudku vyhověl dovolání obou poslanců a zpochybnil rozhodnutí předsedy Sejmu o prohlášení zániku mandátů. Sejm má zasedat zítra. Uvidíme, kterou cestou se maršálek Sejmu vydá.
Netrpělivost vládní koalice
Bitva právníků se odehrává také na polské Prokuratuře. Obecně vzato nějaká vzpoura na Prokuratuře se vůbec nečekala. Přeci jen je vedení pyramidové a ministr spravedlnosti je zároveň generálním prokurátorem. Jenže opět zde zafungovala netrpělivost vládní koalice, která chtěla vyměnit prokurátory moc rychle. Zemský prokurátor Dariusz Barski měl být bez souhlasu a vědomí prezidenta poslán do důchodu a na jeho místo měl být bez souhlasu prezidenta, tedy nezákonně, jmenován prokurátor blízký koalici. Nezákonnost, forma, způsob a arogance ministra při odvolávání výkonného vedení prokuratury vytočila i prokurátory jinak blízké vládní koalici.
Polský prezident po setkání s vedením polské prokuratury poslal k polskému Ústavnímu soudu žádost o právní posouzení způsobu odvolání zemského prokurátora s tím, že navrhl Ústavnímu soudu, aby zamezil svým předběžným opatřením odvolání zemského prokurátora. V té době už se proti odvolání vyjádřili všichni krajští prokurátoři a také široké plénum prokurátorů po celé zemi. Polskému ministrovi se nepodařilo ani ovládnout internetovou stranu polské prokuratury na vládní doméně gov.pl a tam se lze dočíst, co si o jeho jednání prokurátoři myslí.
Předběžné opatření v justici
Polský Ústavní soud vyhověl prezidentovi a vydal předběžné opatření, kterým všem orgánům veřejné moci nařizuje, aby se zdržely jakéhokoli jednání, které by bránilo Dariuszi Barskému ve výkonu pravomocí, plnění úkolů a kompetencí státního zástupce. Ministerstvo spravedlnosti na to reagovalo a vydalo prohlášení, ve kterém uvedlo, že ministr spravedlnosti – nejvyšší státní zástupce považuje zajišťovací příkaz vydaný soudkyní Ústavního soudu Krystynou Pawłowicz za neexistující (sententia non existens).
Jenže polští prokurátoři se nepodělali a krajská prokuratura ve Varšavě v úterý oznámila, že ve věci zahájila vyšetřování, ve kterém jde o „překročení pravomocí veřejných činitelů, včetně ministra spravedlnosti – generálního prokurátora a nezákonné kroky směřujícími k odvolání Dariusze Barského z funkce zemského prokurátora“.
Minulý týden polský prezident jezdil po Evropě a všude, jak na politických jednáních, tak do mediálních výstupů vsunoval prohlášení o politických vězních v Polsku. Komisařka Jourová se nechala slyšet, že Evropská komise do jednotlivých kauz nezasahuje. Je udržováno ticho, které má Tuskovi pomoci převít moc v Polsku. Tam, kde jeho ministři postupují podle zákona, například u jmenování nových krajských vojvodů či nových správních rad státních podniků, lze jen vyčítat personální blízkost nově jmenovaných politikům koalice. To se ale čekalo a na naivní volební sliby o nezávislých odbornících si už nikdo nevzpomene. Na ministerstvu kultury a spravedlnosti ale vzalo nové vedení do rukou motorové pily a na třísky se holt nehledí. Vyvolává to vášně, které jen tak zahladit nebude možné. Jak dlouho se na to bude Evropa jen koukat? Kde je tolik opěvovaná vláda práva? V tom, že političtí vězni nakonec nezemřeli? Kolik ticha ještě Tusk dostane?
Na stránkách Washington Post o Polsku psala výhradně Anne Applebaum. Co se ale její manžel stal polským ministrem zahraničí, to asi už není úplně košer. Proto dostal prostor zkušený sloupkař Lee Hockstader, který končí svůj text větou: „Je příliš brzy předvídat, zda se Polsko rozsype, tedy zda současná slepá ulička povede k anarchii nebo násilí. Nicméně znaky jsou zlověstné.“
Jak mi říkal kolega: „Spuszczą sobie wpierdol i będzie dobrze“. Polští libtardi se zrádcem Tuskem v čele se rvou k moci za každou cenu a neváhají pošlapat úplně všechno včetně prezidentova veta (a to si myslím svoje). Zatím se projevuje jen Tusk a Hołownia/Kotłownia/Gazownia (kolik přezdívek už ten chlap u lidí dostal…). Uvidíme, co se stane, až se do toho vloží i komuch Zandberg a hlavně Giertych „Super Partia Kurwo!“. No, będzie ciekawie…
Jsou tito lidé, v této situaci, schopni za peníze lidí, které je kriticky potřebují pro sebe a své rodiny, doručit něco jiného, než nablblé scholastické disputace a rvačky o koryta?