Stalo se tak pár dnů po tom, co polská prokuratura začala vyšetřovat silové převzetí polských médií z 20. prosince a zabavila všechny dokumenty týkající se této kauzy u notářky, která je pro ministerstvo kultury vytvořila. Prokuratura navíc začala vyšetřovat i zatčení dvou polských poslanců v prezidentském paláci. To už asi bylo pro premiéra Donalda Tuska příliš a přikázal na prokuratuře zasáhnout. Tedy alespoň podle slov ministra Bodnara. Donald Tusk ve svém televizním projevu tvrdil, že žádné rady svému ministrovi spravedlnosti ohledně jeho resortu nedává.
Tusk mluví o okupaci Polska PiSem
Kauza měla jeden velmi srandovní aspekt. Ministr pověřil řízením prokuratury svého člověka s tím, že jej tam musel nejdříve zaměstnat. Na ministrovu žádost tedy státní prokurátor Barský zaměstnal onoho prokurátora Bielewicze a tři hodiny na to mu ministr osobně předal dopis, podle něhož nikdy státním prokurátorem nebyl. To už bylo asi moc i na polské poměry. Okamžitě se vzbouřili zástupci státního prokurátora, následně všichni krajští prokurátoři a proti se postavila i většina všech státních prokurátorů.
Nahrávka ministra, hovořícího o tom, že plní vůli premiéra Tuska, se objevila nejprve na internetu a následně ve všech opozičních médiích. Velmi tvrdě vystoupil polský prezident a obvinil vládu z porušování zákona a Ústavy. Po pondělním setkáni s prokurátorem Barským pak prezident poslal k polskému Ústavnímu soudu žádost o posouzení zákonnosti postupu ministra spravedlnosti a o předběžný zákaz pověřit řízením státní prokuratury prokurátora Bielewicze. Donald Tusk v reakci ale připomíná Polákům: „Stejně jako skončila okupace Polska PiSem, skončí i jejich okupace státních úřadů. Jen pověst okupantů jim dlouho zůstane.“
Podle vývoje kauzy kolem ovládnutí polských veřejnoprávních médií lze usuzovat, že stávající vládní Koalice je silně netrpělivá a chce změny, pokud možno okamžitě. Někdy i v rozporu s polskými zákony. Polský registrační soud převrat v televizi, rozhlase a PAP neakceptoval a rychlé a nezákonné řešení bylo tedy nahrazeno zákonným, ale vleklým procesem likvidačních správců, kteří nic nelikvidují, ale penězi vše ovládají. Na „nezákonný“ týden, kdy byli z televize, rozhlasu a tiskové agentury vyhazováni novináři a ředitelé, je zapotřebí zapomenout. Jenže polská prokuratura nechce zapomínat a pracuje na možném porušení zákona. Pes je tedy zakopán na prokuratuře, spolu s důkazy.
Opoziční poslanci stále ve vězení
Polskem, i když se to tak podle výstupů provládních médií nezdá, hýbe i jiná kauza. Dva opoziční poslanci Kamiński a Wąsik jsou stále ve vězení a drží už týden protestní hladovku. Zavřít do vězení bývalého ministra vnitra a jeho zástupce, kteří byli dlouhodobě odpovědni za bezpečnost Polska, jednoznačně zavání mstou. To má dosti drsné následky na policisty a důstojníky polských služeb, protože ti cítí, že pokud budou tvrdí a nekompromisní k různým nepravostem, může se časem stát, že skončí ve vězení kvůli pomstě těch, které za zločiny stíhali.
Polský prezident Duda na ekonomickém fóru v Davosu veřejně informuje evropské lídry o tom, že v Polsku jsou političtí vězni. Před věznicemi, ve kterých jsou umístěni poslanci mající už dvojí prezidentskou milost, probíhají denně hlasité demonstrace na jejich podporu. Hlasité proto, aby to přes zdi věznic slyšeli. Manželky uvězněných poslanců vystupují v Sejmu, jehož maršálek tvrdí, že poslanecký mandát těmto poslancům vyhasl.
Vyhasnutí poslaneckých mandátů
Ono vyhasnutí mandátů je ale zapeklitým formálním problémem, protože podle polské Ústavy má být v Sejmu 460 poslanců. Nejde o jejich přítomnost, ale o právní stav Sejmu. Poslanců je evidentně 458. Polští poslanci musí do konce ledna schválit rozpočet, pokud nechtějí dát prezidentovi možnost rozpustit polský Sejm. Podle toho, jak se chová polská opozice, k žádným velkým obstrukcím nedojde, ale čím dál tím více je zřejmé, že polský prezident na základě formální neúplnosti Sejmu pošle k Ústavnímu soudu žádost o přezkoumání zákonnosti hlasování neúplného Sejmu. A zrovna u nejdůležitějšího zákona o rozpočtu.
Donald Tusk může tvrdit, že polský Ústavní soud je „okupovaný“ nominanty PiS, ale jeho rozhodnutí bude platit a polský prezident se mu podřídí. Rozhodnutí Ústavního soudu nelze předjímat, ale pokud bude pro vládu a polskou vládní Koalici nepříznivé a polská vláda jej akceptovat nebude, máme u sousedů ústavní krizi jako hrom, s mnoha nepředvídatelnými důsledky a s vysokou pravděpodobností mimořádných voleb.
S vysokou pravděpodobností proto, že podle čerstvých volebních průzkumů je šance na to, aby stávající Koalice získala ještě více křesel, než má. Ovládnutí veřejnoprávních médií je příčinou propagandistické masáže pro vládnoucí ministry a ta jede jako namazaná. Umlklo i těch pár hlasů, které volaly po nezávislé veřejnoprávní televizi. Je jasné, že co je státní, poslouchá toho, který posílá peníze. Po mimořádných volbách volá i bývalý prezident Aleksander Kwaśniewski a několik dalších politiků. Je to ale zrádné, jak pro novou polskou Koalici, tak pro opozici.
Bývalý polský ombudsman a dnes ministr spravedlnosti a generální prokurátor Adam Bodnar může svým jediným podpisem oba uvězněné poslance okamžitě propustit. Prezident Duda jej o to požádal, i když procedura udělení milostí ještě není ukončena. Bodnar to dosud neudělal a v zákulisí probíhá pokus o výměnný obchod. Tedy, co za to. PiS svými demonstracemi a výpověďmi manželek vězněných poslanců zvyšuje bod varu a těžko si lze představit situaci, že by došlo k nějakému poškození zdraví vězněných poslanců, či nedej bože k jejich smrti. Po sedmi dnech jejich hladovky je už čas k podobnému uvažování. „Prolitá polská krev“ by totiž vystřelila ono politické drama do úplně jiných bezpečnostních prostor a mohla by mít důsledky i pro českou bezpečnostní realitu.
Sím vás, moh by někdo normálně srozumitelně a jednoduše vysvětlit, co se v tom Polsku děje? Kdo se v tom galamatiáši má vyznat? Děkuji převelice!