Kritika postupu vlády ohledně zásahů do důchodového systému je tak zcela na místě. Chovala se přitom nejen v rozporu s ústavními zásadami, ale navíc řešení důchodů jen odsunula. Přesto je třeba si přiznat, že důchodový systém tak, jak je nastavený dnes, je neudržitelný.
Na jedné z našich televizních stanic jsem nedávno uvedl: „Valorizaci penzí bychom řešili dříve, než ji tato vláda začala řešit… Dlouhodobě prosazujeme inspiraci chilským systémem důchodů. Lidé v rámci něj přesně vědí, jak si spoří, ve svém vlastním důchodovém fondu.“
Co to v praxi znamená?
Všechny úpravy v tak citlivé otázce důchodů musí nabízet ti, kteří se chovají čestně, říkají věci na rovinu a vzorně šetří v první řadě sami na sobě. Jen takoví politici mohou bez větších problémů prosadit systémové změny v choulostivé otázce, které by krátkodobě mohly znamenat pomalejší růst důchodů, než předpokládal zákon, ale byly by skutečným řešením.
Jaké konkrétní kroky by to přineslo?
Inspirací je nám chilský model důchodů. Kdyby Svobodní v roce 2021 nastoupili do vlády, prosazovali by v první řadě zavedení důchodového systému, který v Chile funguje přes 40 let a vykazuje daleko méně problémů než systém průběžný. Takový systém umožňuje, aby otázka důchodů nebyla v rukou ohebných politiků a každý mohl zcela transparentně vidět, kolik má na svém účtu, kdy půjde do důchodu a kolik bude pobírat.
Pokud by se nám tuto skutečnou reformu penzijního systému nepodařilo prosadit v rámci koalice, řešili bychom situaci hned, nikoliv až na jaře roku 2023. Trvali bychom přitom na dvou základních principech. V první řadě bychom museli jako vláda ukázat ochotu šetřit sami na sobě, a teprve v návaznosti na to bychom provedli takové změny průběžného systému, které by skutečně napravily neudržitelný vývoj.
Pokud budeme používat průběžný důchodový systém, je nezbytné navázat valorizaci na automat, který bude postavený v nějaké míře na růstu mezd či růstu odvodů do státního rozpočtu, nikoliv na inflaci či HDP, které se s příjmy do státního rozpočtu mohou zásadně rozcházet, což bude nutit politiky neustále nějak nesystémově do důchodů zasahovat. Důchody by rostly i v návaznosti na tyto parametry, avšak daleko přirozeněji. Státní rozpočet měl totiž v roce 2023 historicky nejvyšší příjmy, a to jen potvrzuje, že jádro problému veřejných financí leží na straně výdajů obecně a rozhodně nejen na důchodech.
Chyb v rámci samotného důchodového systému se však stalo mnoho. Nejprve byl chybně postaven automat zejména na inflaci. Později chybovali Maláčová s Babišem, když rozdávali rouškovné 5000 Kč, aby si koupili hlasy seniorů. A naposledy chybovala současná vláda, když účelově důchody neřešila. Premiér v roce 2022 opakovaně lhal o tom, že do důchodů se zasahovat nebude, a pak vláda provedla zásah zcela necitlivě a retroaktivně.
Selhání Ústavního soudu
Jako poslední selhal Ústavní soud, který si spletl role. Místo hlídání „ústavnosti“ řešil daleko více otázku „napravování politických chyb“ a „udržitelnosti veřejných financí“, což rozhodně není jeho základní úkol. Ústavní soud se totiž nezřizoval pro to, aby plnil roli, kterou může plnit Senát či lidové veto, ale aby hlídal ústavnost postupu vlády a Parlamentu. Tím, že rozhodl tak jak rozhodl, otevřel Pandořinu skříňku, kterou si nedovolil otevřít v roce 2011, když v obdobné kauze ohledně stavebního spoření rozhodl zcela opačně. Možná nás kvůli tomu čekají ještě velké věci.
Rozhodnutí ústavního soudu mě mrzí o to více, že mě soudce zpravodaj docent Šimíček učil a velmi podnětně zapůsobil na moji diplomovou práci. Toto odchýlení se od 12 let starého rozhodnutí ohledně stavebního spoření tak pro mě má jediné vysvětlení. Buď je tak zásadní změna v personálním složení, nebo si Ústavní soud sám hledá jiné role než jen hlídání ústavnosti, které mu určila Ústava. Obojí je jasná zpráva o tom, že je daleko více než dřív potřeba neopravovat parametry ale systém, který by nás měl před překotnými změnami chránit. To se týká nejen posílení Ústavy, ale i hledání cesty, jak nahradit průběžný důchodový systém, který bude mít s očekávaným demografickým vývojem stále větší problémy. Já nabízím inspiraci v plynulém přechodu na chilský systém, a ještě nikdo mi neukázal lepší cestu.
Autor je předsedou strany Svobodní.
Čtěte také:
Strach z Pandemické úmluvy WHO? Může za něj článek 10a naší Ústavy
Lidové veto jako záchranná brzda před rostoucí nedůvěrou v demokracii a před špatným rozhodováním politiků
Zavedení eura? Politici stupňují tlak na úkor prosperity a nezávislosti ČR
ÚS má dbát především o vymahatelnost zákonů. Proč musím léta platit daně z ukradených a nevydaných pozemků dle zákona č. 229/1991 Sb.? Zatímco bývalá komunistická zemědělská družstva dnes dostávají dotace, aniž by vypořádali své závazky. Já musím platit daň i ze silnice, kterou nevyužívám. To ale soud neřeší a nechá si zaplatit, aniž by soudil.
Pokud jde o spoření do fondů to má své ale. 20% nejbohatsich vlastní většinu bohatství. Ti v principu důchod nepotřebují.
Zbytek má vůbec problém něco spořit. Vždyť si nenasetri ani na bydlení. Pak můžete samozřejmě nařídit povinné odvody do fondů. Ale tam jsme zase na začátku, protože politici do toho klidně hrabnou.
Kdyby se část sociálního pojištění, které každý platí, převedla na osobní důchodový účet, se kterým by politici nemohli nakládat, tak by si každý na důchod našetřil. V současné době končí peníze odváděné na sociální pojištění kdoví kde… i.e. souhlasím s autorem
Podlem mě je náš důchodový systém v těžké pohodě. Stačí jen utrácet naše daně správně. Stát vybere dost na to, aby měli všichni důchodci teřba 30 000 měsíčně. Ale namísto důchodcům to posílá ametickým zbrojařům a politickým neziskovkám. Poslední vtipný výdaj je právě schválený naprosto absurdní „status umělce“.
Nemíchejte různé kapitoly státního rozpočtu. Na důchody je určena částka vybraná na sociálním pojištění a ani ta už po aktuálních valorizacích nestačí, tak se musela doplnit z jiných kapitol. Ale to je špatně. A ještě poznámka. Částka na důchody je největší výdaj státního rozpočtu. Vloni to bylo přes 600mld. A kvalitně vyzbrojit naši armádu potřebujeme. K čemu vám bude sebevyšší důchod, když budete mrtvý?
Za poslední tři roky je inflace přes 30%. Má smysl si cely život spořit a pak přijít o třetinu? Nehledě na to jaká inflace může ještě přijít až státní dluhy za pár let přerostou meze. A mnoho lidí proste na šetření nemá, to není cesta podle mě.
Autor článku se mnohokrát ohání chilským důchodovým systémem, ale v celém článku jaksi nestihl popsat, v čem vlastně spočívá. Článek má pravděpodobně jiný cíl než informovat o funkčním důchodovém systému. Nebo je to jen stylistická neobratnost autora?