Debaty bez cenzury, odpovědi bez logiky

S dovolením začnu programátorským vtipem. Hádala se 486ka s Pentiem, kdo umí lépe dělit. A tak si dají závody. Dělí číslo 4195835 číslem 3145727 a měří čas. Uběhne půl mikrosekundy a Pentium už hlásí výsledek. Je to 1.333739068902037589! Vítěz je jasný. Po dvou mikrosekundách má konečně hotovo i 486ka. Je to 1.333820449136241002, oznamuje sklesle. Ale pak si něčeho všimne. „Poslouchej, Pentium, a nevyšlo ti to špatně? Od čtvrtého desetinného místa to má být přeci jinak.“ „No, to je klidně možné, 486ko, nějaké desetinné místo. Ale měl jsem to rychleji. A o to přece šlo.“

Mojí původní profesí je assembler. To jsou ty jedničky a nuly v mikroprocesorech. Tak mi odpusťte ten první odstavec, ale musel jsem, týkal se známé chyby v dělení u prvních Pentií. Assembler je krásná disciplína. Svět, kde se celé kouzlo IT rodí, a kde hraje roli správnost, návaznost a logika. Jinak mačkáte reset. Neexistuje, aby zde cokoli haprovalo, falírovalo nebo nedávalo smysl.

A tak jsem, po přečtení odpovědí Víta Rakušana, nevěřil vlastním očím. A zoufale vrtěl hlavou. Je pro mě zcela nepochopitelné, co vše je možné bez uzardění veřejně prohlásit, aniž by kdokoli protestoval. Kolik non sequitur odpovědí, demagogií a sofismat jde vypustit z úst, a ještě s pocitem férového vítěze, který to tazateli nandal. Ne, pane ministře. Nebuďte jako to Pentium. Odpověď, která je nesprávná, je prostě špatně. A je jedno, že ji máte hned, nebo že Vám tleskají ti, co o ní nepřemýšlejí.

Tanec kolem Národního muzea

Poprvé jsem si této Rakušanovy superschopnosti všiml někdy v březnu. Českou republikou tehdy obíhalo krátké video, zachycující zakukleného policistu, dávajícího těžkooděncům pokyn k brutálnímu zásahu proti demonstrantům nad schody Národního muzea. Na dotaz stínové ministryně vnitra Jany Mračkové Vildumetzové, proč na videozáznam nikdo nereagoval, ji ve svém tweetu uložil za úkol stokrát opsat, že nebude sdílet dezinformační videa. Jde prý o její fatální selhání, nekompetentnost pohledu na dezinformace a měla by se omluvit. Sdílela manipulativní video. A kvůli tomu Rakušan nebude svolávat žádné tiskové konference. Zepsul ji na dvě doby jak dějepisář propadlici. A bylo hotovo. Otázku, co přesně je na zcela autentickém záznamu z dodnes neobjasněného policejního selhání dezinformací či manipulací, si už nikdo nedovolil, byť jen položit. Přitom ležela na stole. A toto se u Rakušana opakuje, bohužel, s železnou pravidelností.

Na otázky Deníku TO odpověděl Vít Rakušan také hned. A také, ve většině případů, špatně. Na otázku jak, odpovídá kde, na otázku co, odpovídá zda, a v dalších odpovědích ztrácí logiku již úplně.

Debaty prezentuje jako bez cenzury, ačkoli cenzuru popírá, čímž opodstatnění přívlastku mizí. O průběhu Dozimetru nic neví, protože je ministrem vnitra, ale předsedu hnutí, kterého se kauza bytostně dotýká, nezmíní. Šifrovaný telefon jeho děti v předškolním věku ovládat samozřejmě umí, a tak je správné, pokud si s přístrojem, sloužícím ke komunikaci mezi členy organizované zločinecké skupiny, hrají. Kritika vlády u nás není postihovaná, ale pan profesor Drulák, docent Ševčík nebo desetibojař Svoboda asi neexistují, o vyhozených učitelkách nemluvě. Zvýšení daní ministr vnitra Vít Rakušan nevyloučil, ale v rozhovoru s Janem Moláčkem, v podcastu Studia N, z 14. září 2021 říká pravý opak, kde doslova vylučuje zvyšování tohoto druhu daní. V případě starosty Řeporyjí pak přímo ignoruje Novotného vlastní vyjádření, která zopakoval již asi pětkrát při různých příležitostech. Na základě svých výroků nebyl ani předvolán k podání vysvětlení, protože má ochranu Víta Rakušana, takže epi epi. A mohl bych pokračovat ještě dlouho.

Jak na to?

O co tedy vlastně jde? V principu o jakási odseknutí nesmělým tazatelům, jejichž cílem je nečekanou lží nebo zcela nelogickou konstrukcí sebrat otázce dočasně vítr z plachet. Že odpověď zpochybňuje známá fakta, princip věci, logiku, nebo činí celý problém ještě horším, dojde tazateli až s několika sekundovým zpožděním, ale to už je mikrofon jinde. Rakušan umí lhát rychle, nikoliv dobře. Proto je v debatě s ním nutná rozvaha, klid a pečlivě analytické myšlení a znalost faktu. A důkladná analýza odpovědi, protože šance, že je už od základu chybně postavená, je zde tak padesát na padesát. Takže moje rada zní, nepouštějte mikrofon z ruky, nebo o tuto druhou možnost korekce obratem přijdete.

Ale ani pak nemusíte věšet hlavu. Naučím Vás jeden fígl. Stačí k němu tiskárna nebo fixa a několik plastových fólií. Ve chvíli, kdy řečník odpovídá, a vy již vidíte, že drze a okázale lže, nalistujete správnou výhradu a zvednete ji nad hlavu. Buďte si jisti, že toto neunikne ani kamerám, ani pozornosti publika, a zejména pak řečníka samotného. Budete se divit, ale téměř vždy bude reagovat. Protože z jeho pohledu se transparent jeví jako zásadní a všem viditelný, ačkoli tomu tak úplně není. Prostě si vezmete slovo tiše a bez mikrofonu, a tudíž úspěšně. Jde o jakousi nadstavbu vizuálního videobombingu, kde je k dispozici více typů munice, a doporučuji takovou výbavu každému. Informační doba je zlá a příprava tudíž nutná. Oni lhát umí, média je v tom podporují a musí to být veřejnost, kdo si to líbit nenechá.

Protože pokud nechá, pak hrozí, že se z drzosti lhát stane odvaha odpovídat, čímž Rakušanův modus operandi zvítězí.