Menu
Přihlásit se

Komentář.

Dva roky cenzury a klid

Od znovuzavedení cenzury v České republice uběhly právě dva roky. Stalo se minulou neděli, ale média, jindy tak bdělá, to snad ani nezaregistrovala. Nebo nechtěla. A přitom se jich tento zákrok týkal nejvíce.

Pavel Cimbál Pavel Cimbál
Publikováno 29/02/2024
Doba čtení 4 min.
Concept idea of freedom speech freedom of expression and censored, surreal painting, portrait illustration, political art

Internet je pro svobodu projevu tou samou revolucí, jako pro možnosti její cenzury. Představa, že by snad vláda nějakého státu, z řady vyspělých západních demokracií, začala internet cenzurovat, byla až donedávna zcela absurdní. Ba co víc, ve většině zemí, jejichž ústavní pořádek zohledňuje Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948, přímo protiústavní. A přesto se tak stalo.

Dne 25. února 2022 vydává Fialova vláda usnesení č. 127, ve kterém odsuzuje hybridní působení proti zájmům České republiky a _____jeho____ partnerů v NATO a EU. Ano, čtete správně. V oficiálním dokumentu, podepsaném prof. PhDr. Petrem Fialou, Ph.D., LL.M., není Česká republika rodu ženského. Autor textu zjevně nevěděl, co píše, a pan premiér si ani nepřečetl, co podepisuje. Takto pracuje naše vláda na oficiální úrovni svých výstupů, ale nic, pojďme dál.

Usnesení vlády České republiky ze dne 25. února 2022 č. 127

https://odok.cz/portal/services/download/attachment/2022/127/pdf

Přílohy textu

Další část usnesení schvaluje prohlášení k hybridnímu působení. Je ve formě přílohy textu, ke které se ještě dostaneme. Ve třetím bodě pak vyzývá všechny relevantní subjekty k přijetí opatření, potřebných k zamezení šíření takto vymezených informací.

Prohlášení vlády k hybridnímu působení proti zájmům České republiky v souvislosti s agresí Ruské federace proti Ukrajině, ze dne 25. února 2022 č. 127

https://vlada.gov.cz/assets/urad-vlady/poskytovani-informaci/poskytnute-informace-na-zadost/Priloha-c–2_5.pdf

Že se vláda tímto způsobem otevřeně hlásí k cenzuře v nejčistším slova smyslu, je zde doslova černé na bílém. V přímém rozporu s článkem 17 Listiny základních práv a svobod, kde je cenzura vymezena coby nepřípustná, ji nejenže připouští, ale přímo k ní vyzývá. Příloha se sice snaží vágně argumentovat potenciálním naplněním podstaty podpory nezákonného jednání, ale takto vágní floskule neobstojí. Informace o příčinách a průběhu války nemohou být ve třetí, nezúčastněné zemi, trestným činem, ať už jsou jakékoli. A už vůbec nemohou být útokem proti lidskosti, svobodě či bezpečnosti, jak se příloha snaží manipulativně podsouvat.

Takovým útokem je spíš podobný pamflet. A pokud je dílem vlády, je třeba mít se převelice na pozoru. Jazyk dokumentu je totiž jak vystřižený z padesátých let. Štvavé a propagandistické působení agresora, zbraně vůči našim obelhávaným občanům, milníky, které nelze tolerovat a služba ve prospěch cizích sil. Chybí už jen nepřátelští agenti a mandelinky bramborové.

Autorovi bylo asi jasné, že jde o vyjádření, jaké naše polistopadová historie nepamatuje. Na konci textu proto poněkud alibisticky vysvětluje, že je třeba být odvážný a kterak nás historie poučila, za jakou cenu bychom svoji zbabělost později vykoupili. A tak oslovené relevantní subjekty odvážně konaly, jak NÚKIB a NCKO pískaly. Sdružení CZ.NIC zablokovalo české domény a mobilní operátoři pak, na popud NIXu, zakázaly přístupy na vybrané zahraniční weby. Kostky byly vrženy a polistopadový Rubikon svobody slova definitivně překročen.

Žádost na Národní centrum kybernetických operací

https://www.irozhlas.cz/sites/default/files/documents/104fc0d97ef72962add75b37f9e2e58b.pdf

Zakřiknutí, ale uznalí

Jaká byla reakce veřejnosti? Velmi zakřiknutá a ustrašená, ale někteří se přeci jen ozvali. Kupodivu i takové legendy, jako je ikona prorežimní žurnalistiky Jindřich Šídlo. Prý je tohle cenzura jak vyšitá. Nakonec se ale s ostatními, co ho za jeho kritická slova obratem začali na Twitteru napomínat, shodnul na tom, že to asi jinak nešlo a že je nutné počkat na soud. Tím se mezigenerační nedorozumění vyřešilo a pak už se zase plně věnoval fotbalu a Kazmovi.

https://twitter.com/search?q=(from%3Ajindrichsidlo)%20until%3A2022-02-26%20since%3A2022-02-25&src=typed_query&f=live

Jenže, jsme o dva roky dál. A očekávané soudy proběhly. Kam se poděla odvaha Petra Fialy? Ministři jeho vlády odpovědnost odmítají. Vojenské zpravodajství, spadající pod ministerstvo obrany Jany Černochové, jen vyhotovilo seznam domén a za nic nemůže. A vláda jen vydala usnesení s výzvou. Nikdo nikomu nic nenařídil a výzva vůbec nebyla závazná a basta. Proč bylo tedy takové usnesení vůbec učiněno, pokud se jím není nikdo povinen řídit, mi zůstává záhadou. Někdejší odvahu ale zjevně nahradila zbabělost.

V napadení cenzurního zásahu nakonec neuspěl nikdo. Stížnosti shodně shodily ze stolu Městský soud v Praze, kasační stížnost zamítl Nejvyšší správní soud a naposled nevyhověl ústavní stížnosti ani Ústavní soud. Dle Ústavního soudu správní soudy dostatečně a logicky odůvodnily svůj závěr, a sice, že deklarovaný zásah se přímo nedotýká veřejných subjektivních práv občanů. Prostě z veřejného prostoru zmizí pár webů a občan si toho subjektivně nevšimne a začne konečně číst ty, co by měl. Nádhera! Jak demokratické a pluralitní.

Zamítnutí kasační stížnosti:
https://vyhledavac.nssoud.cz/DokumentOriginal/Index/707488

Zamítnutí ústavní stížnosti plénem ÚS:
https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=Pl-5-23_1

Ústavní stížnost institutu H21:
https://assets-global.website-files.com/62a501ab7c276f020734e677/654b52e68cea6cdcd60da919_%C3%9ASTAVN%C3%8D%20ST%C3%8D%C5%BDNOST.pdf

Ale je to vlastně logické. Stát zvolil formu nátlaku na samé hraně zákona zcela záměrně. Pouze vyzval relevantní subjekty, aby vzaly roli cenzora na sebe. A ty mu vyhověly, protože z nich sňal část odpovědnosti za vlastní rozhodnutí. Outsourcing cenzury na nestátní subjekty je sice poněkud paradoxním jevem, protože tím poškozují svoji pověst i zájmy svých klientů, ale v atmosféře strachu funguje. A co se povedlo na sociálních sítích, postoupilo nyní do dalšího levelu, až k nežádoucím webům.

A kde je dnes zmíněným stránkám konec? Většinou se po blokaci zařídily po svém. Doměny sice nakonec, po několika měsících, CZ.NIC opět odblokoval, ale například Aeronet nyní směřuje na Wikipedii ukrajinského konfliktu, zatímco je i s obsahem natrvalo přestěhován na aeronet.news. Zatímco Hájkův Protiproud, Skrytá pravda, První zprávy a Czech Free Press fungují na původní české národní doméně stále, Vox Populi blog byl přesunut na voxpopuliblog.net a doménové jméno exanpro.cz nyní vede na zrucne.cz, stránky s radami pro zahrádkáře a kutily. Jen stránky Česko bez cenzury nikde nenalézám.

Zásah vlády ve stylu distribuované cenzury se tedy příliš nepovedl. V zásadě neuspěl v ničem. Jeho následky se podařilo takřka kompletně sanovat a eliminovat a nedalo to zase tak moc práce, ač škoda nesporně vznikla a těžko kdy bude napravena. Což je dobře. Horší ale je, že si to tato vláda vůbec dovolila. Ještě horší pak je, že jí takové ostudné rozhodnutí zpětně zlegitimizoval náš justiční systém, a to plně. A vůbec nejhorší na tom je nezájem a ustrašené mlčení, médií i široké veřejnosti, v takto zásadní otázce.

Ale to se dostáváme zpátky na začátek článku a k důvodům, proč jej v marné snaze píši…

Komentáře (3)

  1. Kdykoli se připojím ne internetové bankovnictví (mám Monetu), naskočí mi dotazník s odůvodněním, že ho jakýsi zakon vyžaduje. A v něm jsem tázána, odkud se ponejvíce berou mé penize, zdali jsem politicky angažována a kde a podobné sprostoty. Zatím lze dotazník odložit, ale asi ne napořád. To máme vážně zakon, který bance umožňuje ptát se na mou angažovanost???!!!

  2. předevčírem jsem kupoval dálniční známku na poště a úředník po mě chtěl telefonní číslo. proč? když jsem řekl, že si s ním nechci telefonovat tak vyměkl
    . ale nechutné je to, proč se ptal, asi mu to přikázal systém. toto je digitalizace v praxi.

Napsat komentář