Petr Bystroň: Překročili jsme už hranici, kde začíná totalita

Bavorský zemský předseda Alternativy pro Německo (AfD) Petr Bystroň. Foto: ČTK / imago stock&people / dts Nachrichtenagentur

Zažíváme změny voličských nálad, můžeme je pozorovat v Itálii, ve Švédsku, v Maďarsku, na Slovensku. Dalo by se říct, že euroskeptické, protiimigrační nebo vybočující strany se rozrůstají, dostávají se k moci. Myslíš, že standardní centristické, nebo jak ty je nazýváš globalistické strany či establishment, jsou nyní v panice z toho, co se bude dít?
Všechny průzkumy veřejného mínění ukazují, že tyto strany posilují ve volbách do Evropského parlamentu. Určitě v něm budou mít větší podíl než v tom stávajícím. Možná natolik, že kdyby se daly všechny dohromady, tak by měly nejsilnější frakci. To by byla pro establishment, pro eurohujery totální katastrofa. Takže se snaží zamezit tomu, abychom se tam dostali tak silní, a pokoušejí se nás roztříštit už teď, rozdělit nás na nějaké tábory, abychom se nesjednotili do jedné frakce. Není to jen nálepkování, že jsme extrémní pravice, protože takto nálepkováni jsme všichni. Takže se snaží tyto strany rozdělit ještě podle jiného klíče. Tím je nyní dělba na ty ruské šváby a ty druhé. Takže onálepkuješ část, že jsou Putinovi agenti, no a tím uděláš další dělicí čáru v táboře pravice.

Asi narážíš na současnou kauzu. U tohoto tématu mě překvapilo, že když čteme články v médiích o vaší straně, musíme si myslet, že všichni vaši voliči milují Putina, a proto požadují jednání válčících stran, které je dnes v politickém mainstreamu považované za proruský postoj. Ale podle průzkumu z roku 2022 u vašich voličů celých 65 procent označilo Rusko za hlavního viníka konfliktu, což asi nebude tak rozdílné vůči ostatním stranám. Zbytek vašich voličů si dle zmíněného průzkumu myslel, že vina není jen na straně Ruska, ale že za to může také expanzivnost NATO. Zajímají mě rozpory a zde mě zaráží, že od politiků AfD jsou především slyšet výzvy k jednání a je vám předhazován proruský postoj.
My jsme pod mým vedením coby zahraničněpolitického mluvčího svůj postoj úplně jasně definovali hned druhý den po začátku toho konfliktu. Odsoudili jsme Rusko jako agresora a deklarovali jsme, že porušuje mezinárodní právo. O tom vůbec není žádná diskuse. Nicméně o tom, kdo má vinu na válce na Ukrajině v tom nejširším slova smyslu, o tom se dá samozřejmě dlouho diskutovat, protože tento konflikt nezačal přejezdem ruských tanků přes hranice Donbasu. Konflikt má naopak dlouhou a složitou předchozí historii.
Uplynulo pár let a otázkou je, co dál, jak s tím naložit. Nejsme strana, která volá, že tuhle válku musíme válčit až do posledního Ukrajince. Náš přístup je pragmatický: Sledujeme, co je dobré pro nás, pro Německo, pro německé obyvatele a co je dobré pro Ukrajince.
Pro nás, pro naše obyvatele, není dobré, když vyvoláváme úplně nesmyslné sankce, které nevedly po dvou letech k tomu, co nám bylo slibováno. Že oslabí ruskou ekonomiku a že Rusové padnou na kolena. Nebudou moct nic vyrábět a tím ukončíme konflikt. Ani nebyla pravda, co v mezičase vykládala paní von den Leyenová, že Rusové vyrábějí své rakety s mikročipy z praček a sušiček. Oni dokázali všechny dodávky ze Západu substituovat dodávkami od jiných dodavatelů.
Ale nám stouply ceny energií a naše ekonomika je tím poškozena. U nás krachují firmy, a tím u nás teď myslím jak v Německu, tak v Čechách. Když jsem tady byl minule, tak v televizi běželo pořád ve všech zprávách, že zkrachovala nějaká sklárna s dvěstěpadesátiletou tradicí. A proč? No kvůli vysokým cenám energií. Ale nikdo už k tomu neřekl, proč ty ceny těch energií jsou tak vysoké. Kvůli špatnému politickému rozhodnutí, kvůli ničemu jinému. Takže ta sklárna přežila Hitlera, Stalina, ale von den Leyenovou ne.
Stejná situace je v Německu. Firmy krachují nebo odcházejí do zahraničí, kde se dá vyrábět levněji. Komparativní výhoda německého průmyslu, která byla založená na tom, že mohl levně vyrábět díky nízkým cenám ruského plynu zafixovaným v dlouhodobých kontraktech, je kvůli embargu pryč. No a druhá věc jsou výdaje na zbrojení. Německé obyvatelstvo nemá vůbec nic z toho, když vláda v příštích deseti letech na dluh nakoupí další americké zbraně za 100 miliard eur.
Podstatné také je, co je dobré pro Ukrajince. Dva roky stále posloucháme propagandu, že se na Ukrajině bojuje za demokracii, západní hodnoty a právní stát a další blbosti. To vůbec není pravda. Ukrajina byla už před tou válkou totální „fale state“, kde byla zakázána v té době nejsilnější politická strana a šéf opozice byl uvržen do domácího arestu. Zelenský zavřel čtyři televizní společnosti a deset rádiových stanicí. Je to země, kde je nejvyšší korupce z celé Evropy, vyšší než v Rusku. Prostě nic takového jako západní hodnoty se tam nebrání. Jde o úplně něco jiného.
Ale zpět k tomu, co je dobré pro Ukrajince. To by měl být přece ten nejdůležitější bod. Hodně Ukrajinců tenhle konflikt nechce. Jen ve Francii, Německu a v Čechách žije přes 360 000 ukrajinských mužů ve věku od 18 do 60 let, to znamená v branném věku, kteří před tímto konfliktem utekli, protože tam nechtějí umřít za něco, za co nechtějí bojovat. A to jsou jenom tři země, Francie, Německo, Čechy! Tady je dohromady vojáků na 36 divizí – to je víc, než má Ukrajina momentálně na frontě. A to vůbec nepočítám dva miliony Ukrajinců v branném věku, kteří jsou v Polsku, na Slovensku a v jiných evropských zemích. Proto mě strašně překvapuje, že se tady začínají vést diskuse o tom, že bychom měli poslat francouzské nebo české nebo německé vojáky bránit něco, co nechtějí bránit ani jejich vlastní lidi.

Tak já jsem teď nácek?

AfD má nyní v průzkumech dvojnásobné preference oproti tomu, čeho dosáhla v minulých volbách. Jak si to vysvětluješ?
Máme na to sociologické průzkumy. Příčinou jsou dvě věci. Jednak naše chování v průběhu covidové krize a za druhé naše postoje k ukrajinské válce. U obou se nám podařilo získat nové voliče ze segmentů, které pro nás předtím byly mimo dosah. To jsou například bývalí voliči zelených z levicového milieu.
Ten efekt je strašně jednoduchý. Tam byli lidé, kteří chodili každé pondělí na demonstrace proti opatřením v rámci covidu. A stáli tam s nějakým Bystroněm tři hodiny na náměstí. Za prvé zjistili, že je úplně normální, že se zasazuje za jejich svobodu a že to není žádnej nácek, jak jim to doposud vykreslovala mainstreamová média. Pak přišli domů, zapnuli televizi a v hlavních zprávách jim řekli, že na té demonstraci byli jenom samí fašisti, nacisti a říšští občané. Oni tam seděli v těch svých pletených svetrech, které si sami uštrikovali, v červených ponožkách, koukali na ty ponožky a říkali si, ty vole, tak já jsem teďka nácek, jo?
Prostě tito lidé pochopili, že jsou sami ostrakizovaní nálepkou, která na ně nepasuje, a pochopili, že my jsme měli jenom smůlu, že nás nálepkovali takhle už o 3 nebo 4 roky dřív než je. A tím pádem jsme se dostali u posledních dvou zemských voleb v Hesensku a v Bavorsku přes 20 procent. Ty průzkumy jsou úplně jasné, získali jsme voliče z nových vrstev. Lidi, kteří nechtějí válku na Ukrajině, a lidi, kteří nechtěli v průběhu covidu omezování základních svobod.

Sešli jsme se spolu právě v době, kdy v Německu vypukla kauza s šéfem rozvědky v reakci na jeho veřejně vyslovený názor, že občané s jinými, než mainstreamovými názory by měli být jeho úřadem sledováni, i když jejich názory nejsou trestněprávně závadné. Nyní bývalý šéfredaktor Sternu požaduje jeho odstoupení a postupně se ke kritice přidávají i vážení ústavní právníci. Myslíš, že bude muset skončit?
Ne, neskončí. Dokud staré strany mají většinu, tak neustoupí ani o milimetr. Ale je dobře, že do toho začali šlapat staří levičáci, na které už je to prostě moc přes čáru, jakým směrem celý systém zerodoval. Protože tato cesta fakt už vede k totalitě. My nejsme na hranici totality, my jsme už hranici, kde začíná totalita, překročili. Vezmi si jen to, co se odehrálo za poslední léta.

Na co narážíš konkrétně?
Pane Bože, kde začít? Vezměme si třeba totální „glajchšaltung“ organizací, které by měly být na státu nezávislé, například nejvyšší soud. Ústavní soud má být absolutně nestranná instituce. Přitom jejím šéfem je nějaký pan Harbarth, člen CDU, dobrý kamarád Merkelové, který s ní dokonce dělal volební kampaně. Dodnes existuje plakát, kde stojí s Merkelovou a na něm září heslo „Společně úspěšní“.
Tento člověk dělal volební kampaň s Merkelovou, byl v parlamentu, to znamená, že dělal legislativu, a pak přešel do Ústavního soudu. Za dva roky po přechodu se stal šéfem Ústavního soudu. Jaká je to dělba mezi justicí a exekutivou? Nulová. Na tom je exemplárně vidět, jak si staré strany dosazují své lidi do centrálních pozic. V našem případě to konkrétně znamená, že cokoli proti nám udělají, a my se budeme snažit to nějak zvrátit soudní cestou, tak nakonec skončíme u Ústavního soudu, kterému šéfuje bývalý poslanec za CDU.
Stejné je to u dalších institucí. Bývalý šéf tajné služby, který byl ještě opravdu stará škola, právník, totálně férový, tak jak si člověk představuje státu loajálního úředníka (pozn. dr. Hans-Georg Maassen), tak toho vyrazili, protože nechtěl plnit politické úkoly a říkal na veřejnosti pravdu. Veřejně rozporoval lživé narativy, které tehdy o AfD šířila i Merkelová.
Nebo šéf rozvědky v Braniborsku (pozn. každá spolková země má svou rozvědku, všechny zastřešuje spolková rozvědka), kde mimochodem vládnou komunisté, je člověk, který kandidoval za SPD do tamního parlamentu. Takže se jako aktivní politik chtěl dostat do parlamentu, nedostal se tam, tak mu dali místo šéfa tajné služby. Jaká tam může být nestrannost?
Nebo rušení voleb. Když v Durynsku byly cca před čtyřmi lety volby a nový parlament volil ministerského předsedu, tak protože většinu měly konzervativní CDU, FDP a AfD, byl ministerským předsedou zvolen člen FDP Kemmerich. Levičáci okamžitě spustili obrovský hukot, protože byl zvolen i hlasy AfD. Státní aparát spustil nevídané kolečko. Nasadili všechna média, psalo se, že to nejde, vytvářeli obrovský tlak, jako by měl nastat konec světa. Vyštvali do ulic svou národní frontu, aby demonstrovala před parlamentem, a dokonce před jeho privátním domem, dělali na něj i fyzický nátlak. Merkelová byla tehdy na zahraniční cestě v Jižní Africe. Odsud vzkázala památnou větu, že volba ministerského předsedy se musí zrušit. A teď si představ, že by třeba někde na Sibiři v nějaké gubernii byly normální volby do jejich regionálních parlamentů, někdo by tam vyhrál a Putin by z Moskvy řekl ne, tahle volba se musí zrušit. Co by se tady dělo? To bychom ještě dva roky potom poslouchali řeči o tom, jaký je Putin diktátor.
Vývoj byl pak takový, že demokraticky zvolený ministerský předseda ten tlak neustál a odstoupil. Od té doby tam vládne bez parlamentní většiny komunista Ramelow. Slíbil, že vypíše nové volby, ale nevypsal je. A tak doběhne pět let celého volebního období a nikomu to nevadí.

Kampaň nejen o gardenparty

Před nedávnem byla v Německu zveřejněna kauza nazvaná Konference ve Wannsee. Zveřejnila ji tehdy neziskovka Correctiv. Od té doby jsme o tom už v Čechách moc neslyšeli.
Ona taky ta kauza pěkně splaskla. Proč jsme o tom v Čechách už moc neslyšeli? Protože se ukázalo, že to byl totální fake, dokonce soudně bylo prokázáno, že Correctiv šířil cílené lži. Correctiv je mimochodem NGO placené vládou. Jejich lži ale přebírala bez jakýchkoli kritických rešerší masová média, bez jakýchkoliv otázek. Ale o tom už pak nikdo nepíše.

Chceš říct, že to jsou takové průzkumné balonky, které se vypustí?
Ne. To nejsou balonky. To jsou cílené kampaně. Dokonce se podařilo prokázat, že zástupce úřadu kancléře navštívil Correctiv jen pár dnů před začátkem této kampaně proti nám. Následně vypustili do médií kauzu o setkání, které se konalo dva nebo tři měsíce předtím, vůbec to tedy nebylo aktuální. Jednalo se čistě o očerňovací akci se záměrem zdiskreditovat AfD a současně zdiskreditovat pojem remigrace. Přitom remigrace je naprosto legální a legitimní demokratický proces. Je nutné debatovat o tom, které lidi nechceme mít v Evropě, v Německu, které chceme odsunout, vše v rámci platných zákonů a legálních pravidel. Jednoduše řečeno, to, o čem se tam diskutovalo, je nyní v Dánsku legální praxí.

Zmínil jsi někde, že se jednalo o opakované setkání, kterého se účastnili různí lidé…
Jistě, formát těchto setkání byl opakovaný a veřejný. Konala se v podstatě ve stylu jakési zahradní slavnosti v pěkném hotelu na břehu jezera. Když jsem se účastnil, bylo tam asi 150 lidí, hrála jazzová kapela, mezitím měl někdo proslov nebo něco přečetl a pak se o tom diskutovalo.

Kdo to organizoval?
Podle mě politička z CDU. V mainstreamových médiích to posléze vyznělo tak, jako by to bylo nějaké tajné setkání AfD. Jenže z těch zmíněných 150 lidí, když jsem tam byl já, bylo nějakých 10 členů AfD, 15 členů CDU a zbytek byl bez partajní knížky. Setkání, o kterém se teď psalo v novinách, bylo ale údajně menší, byly tam snad čtyři členové CDU a čtyři členové AfD.

Četl jsem o té kauze snad stokrát v hlavním německém zpravodajství, což je možná rekord o jednom tématu.
Myslím si, že tento rekord teď zlomíme oním putinovským agentováním… (smích)

Pokud bych byl konspirátor, mohlo by se mi zdát, když selhala kampaň o Konferenci ve Wannsee a vyšuměla, že přijde záhy nové obvinění. Měli jste nějaké propady preferencí v průzkumech po té konferenční kauze?
Ano, mělo to trošku vliv, ztratili jsme asi jedno procento. Ten mechanismus kampaní je následující: Udělá se obrovská vlna, které se nedá uniknout, ta mediální palba zasáhne opravdu každého. Těsně potom, co je takto ovlivněna celá společnost, jsou zadány průzkumy veřejného mínění, kde jsou lidé dotazováni: Co na to říkáte? Budete ještě volit AfD? Jestliže po takové mediální palbě máme jen o 1 % menší preference, přijde další palba článků s titulky „AfD ztrácí podporu“, „AfD utíkají voliči“. Za tím je jasná snaha nastartovat negativní spirálu. Přesně to praktikovali v minulosti už několikrát.
Ovšem na druhé straně byly v té době volby v Berlíně a tam jsme paradoxně vyhráli takovým způsobem, že jsme dostali čtyřikrát více hlasů než v minulých volbách. Takže v reálných volbách nás to nepoškodilo, naopak jsme měli obrovský úspěch.
Takže uvidíme, jak to půjde dál. Kontinuálně jsou vyráběny další a další podobné kauzy. Jednu si právě teď zažíváme před volbami do Evropského parlamentu. Vyrobili kauzu proti šesti stranám v Evropě, že jsme prý Putinovi agenti. Tohle se teď hraje v Německu, Holandsku, ve Francii…

Slyšel jsem, že váš šéf Chrupalla řekl, že si myslí, že to je jen mediální kauza, a postavil se za tebe. Samozřejmě jsme na začátku této kauzy, teprve se zřejmě mediálně rozjíždí a mohou přijít nové informace.
S tím se dá počítat, že nám to teď budou omílat o hlavu až do konce voleb. Vytvořili si základní narativ pro celou volební kampaň. Teď je úplně jasné, že kdekoli se teď objevíme, tak první otázky novinářů budou vždy stejné: Platí vám Rusáci za rozvracení Evropské unie? Děláte propagandu pro Putina? Cíl je jasný. Dehonestovat nás a současně nám zamezit, abychom se dostali k vysvětlování toho, co chceme změnit v Evropské unii.
Rusům byla na příští desetiletí přidělena role strašáka a úhlavního nepřítele Západu. Je to vidět i v USA, stejně jako v jiných zemích. Je to velká móda, jakmile chce establishment nějakého nepohodlného opozičníka nebo celou nepohodlnou stranu zdiskreditovat, dá mu prostě nálepku Putinova agenta. Není to něco nového. Začalo to už v roce 2016. Stalo se to Trumpovi, kterého s podobným obviněním tahali několik let po soudech, ostrakizovali ho a útočili na něj v médiích, než potom vyšlo najevo, že to bylo od samého počátku kompletně vylhané, že se jednalo o vyrobený kompromateriál od FBI na zakázku Hillary Clintonové a jejích demokratů. No a teď prakticky stejně útočí na nás.

Čtěte také: V některých ohledech už v Německu žijeme podobně jako ve druhé polovině třicátých let, říká Petr Bystroň

Rozhovor byl autorizován 17. dubna 2024, pozn. redakce.