Po brněnském sněmu Sudetoněmeckého landsmanšaftu je v Mnichově zatím klid. Bayern porazil v poháru 3:0 Stuttgart, oprava trasy metra U3 a U6 mezi Sendlinger Tor a Implerstrasse dál komplikuje lidem cestu do práce a ceny benzinu a nafty pomalu klesají.
Současní Mnichované se k tématu smíření s minulostí staví spíše zdrženlivě. Snahy o znovuobnovení Sudet je víceméně nezajímají a o Benešových dekretech nikdy neslyšeli. Připluli poměrně nedávno a s německou historií a mentalitou se teprve seznamují. Je s podivem, jak účinně se s příchodem nových německých občanů daří našim západním sousedům bojovat s rasovou a náboženskou diskriminací. Kdo by to byl před 90 lety řekl. V některých městských částech Berlína, Frankfurtu či Dortmundu rasismus zcela zmizel, případně se jej podařilo úspěšně otočit v neprospěch původního obyvatelstva.
Je mi záhadou, proč Bernd Posselt a jeho volnočasový spolek řeší minulost právě v době, kdy jeho zemi hrozí fatální ztráta budoucnosti. Možná nostalgie, možná jen další neúspěšný pokus stanout na vrcholu potravního řetězce.
Ani přírodu však nemají Němci na své straně. Slunce tu po většinu roku nesvítí, vítr fouká jen u Severního moře a prodeji elektromobilů se daří jedině díky obrovským subvencím.
Poslední kapku hlásí Pullach, malebné bavorské městečko kousek od Mnichova. Lípa – symbol dlouhověkosti, jež byla na zdejším náměstí vysazena 20. dubna 1939 k padesátinám Adolfa sjednotitele, před dvěma lety i přes upřímnou snahu odborníků náhle odumřela. Tisíce let se tedy strom ani říše, jejíž dlouhověkost měl symbolizovat, definitivně nedožijí. Záchrana byla přitom tak blízko a sama se nabízela. Stačilo chřadnoucí dřevinu přesadit na nádvoří Pražského hradu nebo do Brna.
Čtěte také:
Sudetský sjezd znovu otevřel to, co mělo být po válce definitivně uzavřeno
Německo chce být „velkou“ mocností, ale v Brně nám ukázalo jen svou malost
10. výročí Meeting Brno: One man show pána s patkou a knírkem
