Před několika dny uveřejnil Deník N investigativní text, který se zabývá důvody náhlého odchodu známého biologa a filozofa Stanislava Komárka z Přírodovědecké fakulty UK. Reportérka Ludmila Blažková přinesla svědectví Komárkova kolegy (v textu vystupuje pod pseudonymem Marek), který jej obvinil, že ho pod vlivem drog přiměl k sexuálnímu styku. Celou věc s odstupem času ohlásil vedení školy, a Komárek proto už před více než rokem ze školy odešel. Detaily teď popsal Marek redakci Deníku N. Z jeho výpovědi ovšem vyplývá, že na schůzku s Komárkem šel opakovaně, přičemž už na předchozím setkání konsenzuálně proběhly drogy a intimnosti.
Protože celá věc stojí primárně na jeho svědectví a jeho verze vzbuzuje pochybnosti o tom, jak se událost odehrála, redakce se ji pokusila podpořit výpověďmi dalších lidí. Tady je ale problém: ukazuje se, že další „svědci“, kteří v textu popisovali Komárkovo chování, buď nejsou příliš důvěryhodní, nebo mají prokazatelné motivace Komárka poškodit, což redakce zcela opomenula zmínit. A přestože měla k dispozici svědectví na jeho obranu, neposkytla jim patřičný prostor.
Po vydání článku se začali ozývat členové spolku Taríq, který Komárek založil a který byl v článku popisován jako sekta, hluboce rozčarovaní z toho, že redakce dala nadstandardní prostor problematickým výpovědím lidí stojících mimo společenství, zatímco věcná svědectví skutečných účastníků uvedla jen okrajově nebo je zcela ignorovala. S redakcí Deníku N komunikovala i jedna z blízkých přítelkyň Stanislava Komárka a členka skupiny Taríq, v článku uvedená pod pseudonymem Monika. Výsledek ji ale hluboce zklamal, a proto se se svou verzí obrátila na mě.
V Deníku N vás představili jako Moniku. Blízkou přítelkyni, která nějaký čas se Stanislavem Komárkem žila. Jak se k vám vlastně dostali? Proč jste se uvolila poskytnout redaktorce Blažkové informace?
Redaktorce jsem se ozvala sama, když jsem zjistila, že se případem zabývá. Už dlouho předtím kolovaly na sociálních sítích informace od Standova dřívějšího přítele Lukáše Karase a několika dalších lidí, a tak jsem chtěla uvést na pravou míru některá nařčení, která prokazatelně nejsou pravda. Nemůžu samozřejmě vědět, co se dělo nebo nedělo za zavřenými dveřmi, ale na druhou stranu vím, že řada věcí, které se už několik týdnů před vydáním článku objevovaly ve veřejném prostoru, jsou prokazatelné lži. Například, že se Standa obklopoval snadno ovlivnitelnými chlapci z rozpadlých rodin a slabých sociálních poměrů, že vedl sektu, že se v ní provozovala magie… Většina věcí, které považuju za podstatné pro dokreslení kompletního obrazu, se ale navzdory mojí snaze ve výsledku do článku nedostala.
A jak to zpětně hodnotíte?
Musím říct, že z toho cítím obrovskou pachuť. S Ludmilou Blažkovou, redaktorkou Deníku N, jsme si dlouho psaly, ale ona si z mých sáhodlouhých odpovědí vyzobala jen pár věcí, které se hodily do jejího příběhu. Čím větší odstup od toho mám, tím problematičtější mi to přijde a napadají mě další a další věci, které podle mého nejsou v souladu s novinářskou etikou. Nemůžu se ztotožnit s tím, jak některé moje výpovědi v článku vyznívají; vytržené z kontextu působí úplně jinak. Bohužel jsem ale neměla možnost text autorizovat, dokonce ani ty části, které se mých výpovědí týkají, takže se té dezinterpretaci nedalo zabránit.
Můžete uvést nějaký příklad, kdy podle vás došlo k posunu od reality?
Například příběh „Marka“ vyznívá tak, že v něm šlo o vztah učitele a studenta. A z reakcí ze svého okolí mám potvrzeno, že to takto většina čtenářů i pochopila. Na začátku je sice uvedeno, že šlo o mladšího kolegu, ale dál se v textu pracuje s označením „učitel“. Těžko se mi věří tomu, že jde o nezáměrnou nepřesnost: zneužití hierarchické pozice učitele vůči studentovi pro vynucení nějaké intimity by bylo samozřejmě skandální. Jenže v době, kdy se ta věc odehrála, byli Marek a Standa kolegové. Markovi bylo asi 35 let. Standa už v té době ani nevedl katedru, takže nebyl ani Markův nadřízený, nebyl v žádné hierarchické pozici. Text v Deníku N na mě dělá dojem, že s podprahovým vyzněním „učitel – student“ pracuje záměrně. Nemohu samozřejmě vědět, co se na tom večírku, který je centrem příběhu, odehrálo nebo neodehrálo a co bylo nebo nebylo konsenzuální. Ale to, že nešlo o vztah učitel a student – to opravdu není nepodstatný detail. Byl to kolega z práce a Standa neměl žádné páky, aby kolegu k nekonsenzuálnímu braní drog přiměl, ačkoliv se to text snaží naznačovat.
Marek v tom textu vysvětluje, že si prý nedokáže ani představit, o kolik víc by ho podobná zkušenost mohla poškodit, kdyby ji zažil jako mladší a méně zkušený. Také proto se prý na katedře svěřil – nechtěl, aby totéž, co on, s profesorem zažil někdo další…
To je vyloženě argumentační faul. Ano, kdyby se mu taková věc stala jako mladšímu a coby Standovu studentovi, tak by to bylo samozřejmě skandální. Jenže ono se to nestalo. Spekulovat v takovém textu, co by se stalo, když se to přitom nestalo, to mi nepřijde vůbec etické.
Nejen Marek, ale i někteří další lidé, kteří evidentně měli k profesoru Komárkovi blízko, o něm ovšem v článku vyprávějí historky, které mají v čtenáři vzbudit dojem, že ten Markův příběh nebyl nějaký ojedinělý exces. Muž jménem Karel například tvrdí, že se probudil v Komárkově náruči poté, co mu zřejmě bez dohody podal nějakou silnější drogu než MDMA, konkrétně GHB.
Já ty lidi, kteří v tom článku mluví, znám. A u některých mě to opravdu hodně mrzí. Ke Karlovu příběhu předešlu, že Standa, když si to přečetl, si prý musel vyhledat, o jakou drogu se mělo jednat, protože látku s názvem GHB vůbec neznal. Tu historku, jak se Karel probudil u Standy na gauči a nevěděl, co se dělo, znám tak, že se prostě strašně opil a Standa ho musel křísit. Samozřejmě jsem u toho nebyla, takže můžu jen říct, jak to Standa vyprávěl. Pravda je, že Karel měl už od střední školy velké problémy s alkoholem. Jestli mu tento zážitek se Standou nesedl, ať už ho inicioval kdokoliv, tak mě to upřímně velmi mrzí, nicméně pak nerozumím tomu, proč ve vztahu dále pokračoval.
On v něm pokračoval? Ale z článku vyplývá pravý opak. Píše se tam doslova: „Poté se s učitelem ještě asi dvakrát potkali, ale podle Karlových slov se to dostalo do ‚oplzlé fáze‘, ze které se Komárek nemínil vrátit zpět, a Karel se v jeho (Komárkově) přítomnosti cítil nepříjemně.“ To tedy není pravda?
Ne, to není pravda. Karel pak ještě několik let ve vztahu se Standou pokračoval, což v článku vůbec nezaznělo. V něm to zní jako jednorázové zklamání, po kterém se dotyčný odřízl a už ho nechtěl znovu vidět. Jenže dotyčný se Standou dál jezdil na dovolené do Řecka a na různé další výlety. Ty výlety Standa platil, protože Karel byl věčně švorc, takže si myslím, že asi nebude problém dohledat společné letenky a tohle tvrzení dokázat.
Opět, všimněte si té citace: „Poté se s učitelem ještě dvakrát potkali.“ Standa nebyl dávno Karlův učitel. Seznámili se sice na fakultě, ale Karel poměrně brzy studium ukončil. Ale opět se v článku podprahově sugeruje, že v době, kdy se ta událost stala, šlo o Standova studenta.
Ten vztah mezi nimi byl intimní?
Ač to tak mohlo navenek vypadat, intimní vztah mezi nimi, pokud je mi známo, nebyl. Takto to ostatně potvrzují oba dva. Bylo to spíš takové nekonvenční přátelství. Ukončil ho nakonec Standa poté, co mu Karel opakovaně volal uprostřed noci úplně opilý a prosil, aby ho u sebe nechal přespat. Že měl problémy s alkoholem, ostatně na sebe v článku prozradil sám. Říká tam doslova, že řešil závislost na alkoholu i kanabinoidech. Redaktorka Blažková Karla přitom líčí jako neviňátko z katolické rodiny, které teprve objevovalo svět. Dokonce ani ta katolická rodina není pravda, Karel je z protestantské rodiny a, pokud je mi známo, nikterak bigotní. Já se nemohu zbavit pocitu, že je to neférová a účelová stylizace. Přibarvení, minimálně.
Upozorňovala jste na to redaktorku Blažkovou?
Ne, protože jsem nevěděla, kdo jsou další respondenti a respondentky; jejich identitu redakce Deníku N chrání, což je samozřejmě dobře. U některých jsem tušila, že se jí určitě ozvou, protože jde o chronické kydače hnoje, kteří už byli předtím hlasití na sociálních sítích. Věděla jsem o několika lidech, kteří mají na Standu spadeno kvůli nějaké osobní křivdě v minulosti a už dlouho se mu snaží mstít. Paní Blažková mi potvrdila, že výpovědi několika z nich nakonec nevyužije, protože naštěstí sama naznala, že jejich motivace Standu poškodit jsou opravdu zjevné a prokazatelné. Takže o některých lidech jsem tak trochu předem věděla; další nebylo těžké vydedukovat ze zcela absurdních otázek, které mi redaktorka poslala – např. zda v naší partě figurovala magie. O Karlově výpovědi jsem ale předem netušila, takže jsem redakci upozornila až po vydání článku. Nemám ale pocit, že by je to zajímalo.
Zmiňujete magii, ano – z článku vyplývalo a někteří to tam tak i přímo formulovali, že Komárek snad vedl nějakou sektu, kde mladé lidi sváděl k drogám a oplzlostem… „Bylo tam něco jako sekta, která spolu brala drogy, a některé přesvědčil k sexu,“ líčí za katedru zástupkyně vedoucího.
To mě zrovna strašně naštvalo. Paní redaktorce Blažkové jsem detailně popsala, jak to v Taríqu chodilo a o co šlo. Termín „sekta“ má nějakou definici: typicky jde o hierarchicky vedenou skupinu, kde je jasné, kdo je a není členem, vedení sekty typicky omezuje kontakt členstva s okolím, kontroluje jejich sociální kontakty, někdy třeba musí členstvo odevzdávat společenství nějaký majetek apod. Nic z toho tahle naše parta nesplňuje, bylo to úplně volné sdružení, u kterého se často ani mezi sebou neshodneme, kdo do něj patřil a kdo ne. Když nějaké setkání organizoval Standa, pozval třeba trochu jiný okruh, než když jsem ho organizovala já nebo kdokoliv další. Žádná magie, žádné společné věrouky – to je nonsens a redaktorku jsem na to důrazně a opakovaně upozorňovala. Z toho, co jsem jí napsala o Taríqu a jeho náplni, opravdu skoro nic nezveřejnila. Je absurdní, že i zástupkyně vedoucího katedry v tom článku mluví o sektě. Tvrzení se zakládá výhradně na výpovědi třetích osob, které se spolkem neměly nic společného a uvádějí pouze svoje domněnky. Nechápu, proč jim redaktorka ke spekulacím poskytla tolik prostoru.
Ale o Taríqu v tomto smyslu mluví ještě jakási další osoba jménem Saša. Ostatně právě Saša dává tomu článku pomyslné „razítko“. Výpovědi Marka a Karla totiž nezní moc důvěryhodně, ale právě Saša je tím jazýčkem na vahách, který rozhodne. Řekla bych, že právě její výpověď byla tou rozhodující, kvůli níž se redakce rozhodla ten článek vydat.
Saša je bývalá doktorandka Standova kolegy. Moc na doktorátu zřejmě nepracovala a po roce ji vyhodili. Upozorňuji, že o tom musela rozhodnout celá akademická rada, nikoliv jen Standa, ale právě Standa se ocitl v situaci, kdy odchod se studentkou řešil. Předal jí radu, že se může k rozhodnutí v určené lhůtě písemně odvolat, což ona neudělala, a pak byla ohromně překvapená, že se to fakt stalo. Od té doby se Standovi různě mstí. Paní Blažkovou jsem na tuhle její vedlejší motivaci upozornila a ona mě ubezpečila, že ví o tom, že někteří z jejích respondentů mají pochybné motivace. Výpověď Saši tam ale přesto je a zabírá velkou část textu. Pro úplnost uvádím, že Saša ve skupině Taríqu nefigurovala, nevzpomínám si, že by se účastnila například nějaké společné akce. Informace o tom, jak fungoval, nebo nefungoval, má jen zprostředkovaně. Na nesprávnost mnohých informací ohledně skupiny jsem redaktorku Blažkovou upozorňovala, přesto se rozhodla je otisknout.
Právě Saša v článku popisuje rituály, které se tam údajně měly odehrávat. „Magie v rámci Taríqu měla podobu využívání rituálů nebo speciálních pomůcek, jako například amuletů. Často by to člověk snadno zaměnil za normální modlení a věci, které běžně lidé znají z různých náboženství,“ říká Saša. To tedy není pravda?
Není, je to úplný nesmysl. Některé členstvo nějaké své rituály má, jedna holka z tohohle okruhu byla třeba aktivní v různých kruzích alternativní spirituality, jako jsou ženské kruhy apod., ale to byly čistě individuální záležitosti. Nesdíleli jsme to. Takových lidí bylo asi víc, ale nevím o ničem takovém, co by lidi v okruhu Taríqu sdíleli alespoň většinově, natož všichni. Já jsem se rozhodně žádných magických rituálů nikdy nezúčastnila, ani jsem o nich nevěděla a jsem si naprosto jistá, že pokud by se něco takového dělo nebo pokud by vícero lidí v okruhu používalo nějaké společné amulety, tak bych o tom musela vědět. Tohle nařčení by mi bylo za jiných okolností vyloženě k smíchu. Paní Blažkové jsem opakovaně psala, že je to nesmysl, přesto se rozhodla tvrzení Saši a zástupkyně vedoucího katedry uvést, aniž by například jen uvedla, že se zdroje v tomto rozcházejí nebo tak něco. Můj hlas v tomhle směru přitom určitě nebyl ojedinělý.
A co ten tarot, o kterém byla v článku řeč?
Několik lidí ve skupině se zabývalo tarotem, a to včetně mě, ale nebrali jsme to jako nějakou magickou praktiku, že by karty třeba měly moc vidět do budoucnosti. To mi třeba přijde úplně absurdní. Spíš nás zajímal ten hluboce propracovaný symbolický systém. Spousta lidí v Taríqu měla ráda knížky Zdeňka Neubauera, který taky jeden ze svých titulů věnoval tarotu a v něm píše, že je to takové hluboké zrcadlo duše – to nás zajímalo. Většinou mělo tohle „zabývání se tarotem“ spíš formu přednášek a diskuzí. Já jsem osobně jednu přednášku o tarotu pro kamarády uspořádala.
A to je vše? To jsem trochu zklamaná.
Ano. Většinou jsme spolu prostě chodili na výlety nebo do hospody, navštěvovali se na chalupách. A povídali si o úplně běžných věcech. Na tomhle ale ragebaitový titulek do novin neuděláte, a tak paní Blažková z mých rozsáhlých výpovědí o „magii“ využila jen krátkou zmínku o tarotu. Takhle vytržené z kontextu to samozřejmě působí úplně jinak a velmi zavádějícím dojmem, jako bych výpovědi Saši přitakala. Já jí přitom chtěla oponovat. Považujunto za velmi problematické.
Kdo tedy na ta setkání Taríqu chodil?
Byli jsme parta kamarádů složená ze Standových současných i bývalých studentů a studentek, kolegů a kolegyň, dalších přátel, jejich kamarádů a dalších lidí, co se nabalili…
Počkejte, teď vás přeruším, protože tohle je důležité. Myslíte studenty magisterských oborů?
Ne, normální vysokoškolské studenty Standa dlouho neučil. On už vedl jenom doktorandy. V tomhle našem neformálním společenství mladší studující nebyli, řada z nás v té době studovala doktoráty, ať už u něj, nebo jinde, nebo už měla po nich. Většina byli přírodovědci, ale mnozí i z úplně jiných oborů. Později přibylo i pár Standových vzdálenějších kolegů a úplně náhodných lidí, které Standa znal odjinud. Náplní téhle skupinky bylo zejména společné vysedávání po hospodách, občas nějaký výlet do přírody nebo třeba do kostelů ve Staré Boleslavi, nebo organizace domácích přednášek, které se týkaly našich odborností. Ale na ty Standa vlastně vůbec nechodil.
Ale Saša, která tedy – jak říkáte – členkou spolku nebyla, popisuje, že Stanislav Komárek lidem nabízel sezení s drogami za psychoterapeutickým účelem, přičemž někdy pak následovala nabídka na kontakty sexuální povahy. Jak to s těmi drogami a sexem tedy bylo?
Experimenty s drogami v té skupince byly, ale nemyslím, že by se to týkalo všech. Asi tak v míře, jaká je dneska zcela běžná mezi mladými lidmi ve městech. Myslím si taky, že všichni měli nějakou zkušenost tohohle typu už dávno předtím. Byli jsme mladí, divočili jsme. Pokud jde o Standův zájem o psychedelika, věnuje se tomu tématu i odborně, byl třeba v Amazonii na expedici pro výzkum ayahuasky.
Saša ale tvrdí, že profesorovo chování rozhodně nebylo v pořádku a některé lidi to vyloženě zásadně poškodilo. Někdejší členové Taríqu se nyní podle ní mohou obávat stigmatizace ve smyslu: chodili tam dobrovolně, souhlasili s tím, že si dají drogy, a nikdo s nimi při sexuálním kontaktu nejednal násilně, dělali to konsenzuálně nebo i opakovaně… A proto teď nebudou chtít proti Komárkovi vypovídat.
Tohle je manipulativní. Autorka vlastně dopředu tento druh argumentace shazuje. Nemůžu mluvit za ostatní, ale tohle je přesně můj případ – chodila jsem tam dobrovolně, pokud jsme užili drogy, tak dobrovolně, vše probíhalo konsenzuálně a opakovaně! Samozřejmě nemůžu vyloučit, že to někdy takhle nebylo a já o tom prostě nevím, to z podstaty věci vyloučit nemůžu, ale z mého úhlu pohledu je text vystavěný tak, že tento argument ještě předem shodí dřív, než vůbec může být vysloven. Opět – podle mě takhle objektivní novinařina nevypadá. Celá konstrukce článku je postavena na tvrzeních dvou lidí, jejichž výpověď má vážné trhliny. Přitom se text snaží evokovat, že existovala celá skupina poškozených – nějaká sekta dokonce. To je na tom článku vlastně nejpodivnější. Vzniká dojem, že spousta lidí něco potvrdila, ale text stojí jen na těch dvou. Všechno ostatní jsou domněnky lidí, kterých se to netýkalo přímo a kteří vyprávějí, o čem se prý na škole šuškalo.
Nesvěřil se vám někdy někdo ze skupiny, že byl něčemu takovému vystaven proti své vůli? Nebo že by ho Komárkovo chování poškodilo, jak sugeruje Saša?
Ne, v době, kdy jsem byla se Standou v kontaktu, jsem nic takového nezaznamenala. Teď se v té skupince už moc nevídáme. Nepamatuju si, že by třeba někdo po večírku se Standou nějak náhle uťal kontakt. Myslím, že pokud by někoho zneužil, tohle by se nejspíš dělo – že s ním dotyčný nebo dotyčná zničehonic ukončí kontakt. Toho bychom si pak měli šanci všimnout. Na nikoho takového si ale nevzpomínám. S pár lidmi z okruhu se během času samozřejmě nepohodl, včetně mne, protože je to paličák, ale tam šlo o normální hádky.
Saša v tom textu problematizuje i to, že Komárka mají někteří z vás dodnes rádi. Vlastně to považuje za důkaz, jak moc jste byli zmanipulovaní, a domnívá se, že vám to dojde až časem.
Tohle už považuju vyloženě za znevažování mojí výpovědi a výpovědi řady dalších. Vím, že se redaktorce ozvali další lidé z Taríqu, jejich výpovědi se ale do finálního textu nedostaly.
Opravdu? To by znamenalo vážné novinářské pochybení.
Vím o nejméně pěti lidech, kteří do redakce psali a nabízeli své svědectví. Hlavní slovo má ale Saša, která nás líčí jako zmanipulované a nesvéprávné jedince, kterým až „časem doteče“, jak moc špatného se jim dělo. Saša sama na žádné akci Taríqu osobně nebyla, což tedy v článku taky nezaznělo, a vše, co říká, jsou jen nějaké domněnky a drby. Naproti tomu o tom, že má Saša prokazatelné motivace Standu poškodit, článek mlčí.
Ptala jste se té redaktorky, proč takto postupovala, a vyjádřila jste nesouhlas s tím článkem?
Ano, ozvala jsem se pár dní poté, co článek vyšel, a to paní Blažkové i šéfredaktorovi Deníku N. Napsala jsem jí, že jsem z toho rozčarovaná, a vypsala jsem konkrétní body, kde došlo ke zkreslení mojí výpovědi. Paní redaktorka mi odpověděla, že podle ní nic z toho, co jsem řekla, nezkreslila – jako by snad věděla lépe než já sama, co jsem chtěla říct. Šéfredaktor mi neodpověděl vůbec.
Dovětek: Tento text nevypovídá o vině či nevině Stanislava Komárka. Tu šetří policie. Deník N se ovšem rozhodl do kauzy vstoupit a popsat ji. Jeho text obsahuje explicitní popis sexuálních scén, které jsou velmi intimní a které se odehrály mezi dvěma dospělými lidmi. Zatímco Marek v příběhu vystupuje pod pseudonymem, Stanislav Komárek je jmenován a podroben lidovému soudu, aniž by bylo zcela jasné, co se na místě skutečně odehrálo. Proto považuji za nutné přinést nezkreslené a kompletní výpovědi dalších lidí, kterých se celý příběh dotýká. Pokud se mi ozvou, ráda zveřejním i jejich svědectví.
