S dlouholetým členem Rady České televize Pavlem Matochou jsme hovořili o aktuálních tématech týkajících se veřejnoprávních médií. Především o návrhu na zrušení koncesionářských poplatků a stávkové pohotovosti některých zaměstnanců ČT. Pro někoho možná trochu překvapivě říká: „Na zrušení koncesionářských poplatků od 1. 1. 2027 bych si nevsadil…“
Myslíš si, že když se zruší koncesionářské poplatky a financování České televize by přešlo pod státní rozpočet, stala by se z České televize „státní televize“, jak nedávno prohlašoval moderátor vědeckých pořadů a jedna z tváří stávkové pohotovosti Daniel Stach?
Nestala. Celé to prohlášení Stacha, že nechce pracovat ve „státní“ televizi, je skutečně absurdní. Není to z jeho strany žádný racionální argument proti změně financování ČT. Spíš taková rétorická figura, kterou on a další revolucionáři používají. Přitom ve většině členských států Evropské unie se žádné poplatky neplatí a nikdo tam nemluví o tom, že by snad ta média byla státní a přišla o svou nezávislost.
Ty jsi byl dlouhá léta členem Rady České televize, takže znáš situaci a tamější poměry velmi dobře i zevnitř. Když byla zkraje 90. let zřízena Rada České televize, tak její původní funkcí bylo hájení zájmů diváků. Většinově však Rada ČT hájí spíš zájmy managementu ČT a jejích zaměstnanců či konkrétní zájmy politických stran a některých zájmových skupin. Jak je to možné?
Byl jsem nepříjemně překvapený, že na jednom z mimořádných jednání neprošel návrh kolegy Šafaříka, abychom diskutovali o způsobu informování o změně financování či stávce v rámci zpravodajských a publicistických pořadů ČT. Ostatní radní se tím bohužel odmítli zabývat. Je to samozřejmě vždy o lidech. Za ty roky jsem tam samozřejmě zažil i kolegy, kteří si byli vědomi toho, že bychom se my radní měli zodpovídat divákům a řešit jejich stížnosti. Bohužel v jiných obdobích to byl naopak naprostý výsměch a zase jiní kolegové na tuto svou povinnost zcela rezignovali.
Je podle tebe stávková pohotovost a vůbec všechny ty protesty proti změně financování ČT, co jsme viděli na obrazovce televize, porušením kodexu ČT?
Jsem přesvědčen, že zcela jednoznačně. Protože tento kodex zapovídá ČT, aby využívala vysílání pro své institucionální zájmy. Opravdu si nedokážu vybavit jiné zákony, o kterých by ČT informovala s takovou intenzitou jako v případě zákona o změně jejího financování. V neposlední řadě si vůbec nejsem jistý, jestli je stávka zaměstnanců ČT legální. Je to otázka na právníky. Zaměstnanci mají právo stávkovat z jasně vymezených příčin a tím důvodem určitě nemůže být nesouhlas s politikou vlády. V tom návrhu je také snížení rozpočtu, ale zaměstnanci přece nemůžou silou vymáhat, aby jejich zaměstnavatel získal od plátců koncesionářských poplatků více peněz. Před asi třemi lety zde například ještě pracovaly spojovatelky hovorů a rychlopísařky. Nic proti nim, ale platit takové pozice je úplně zbytečné. A takových nesmyslných výdajů tam je spousta a daleko zásadnějších.
Jakých?
Na mysli mám konkrétně rozsáhlý nemovitý majetek, který Česká televize využívá. Je otázka, jestli potřebuje ČT tolik kancelářských prostor. Jestli by ten tzv. „Rohlík“ nemohla prodat či pronajmout. Ze své zkušenosti radního si pamatuji, jak jsme řešili rekonstrukci skokanského můstku na plovárně v Podolí. Ukázalo se, že tam má Česká televize menší pozemek. To jsem nevěřícně kroutil hlavou a říkal si, k čemu je dobré mít takový kus pozemku natolik vzdálený Kavčím horám?
To je na jednu stranu úsměvná historka, ale když si člověk představí, že i kvůli takovým nesmyslům se za minulé vlády zvyšovaly koncesionářské poplatky a došlo k rozšíření povinnosti plátců… Tehdy ale žádná debata neproběhla a nejspíš záměrně. A teď ti samí lidé volají po debatách a kulatých stolech v souvislosti s návrhem na změnu financování ČT.
Naprosto souhlasím, takové debaty měli oni vést v minulém volebním období. Pokud jde o současnost, tak tyto změny jsou výsledkem volebních výsledků. Hnutí ANO poslední parlamentní volby vyhrálo a mělo změnu financování ČT ve svém programu. Teď jednoduše realizuje svůj program, takže tady za mě není dál o čem diskutovat. V celoevropském kontextu navíc nejde o nic mimořádného. Ještě bych připomněl, že tehdy neproběhla žádná debata a tehdejší ministr kultury Baxa navíc původně sliboval, že za jeho působení se koncesionářské poplatky rozhodně zvyšovat nebudou.
Proč k tomu nakonec došlo?
Můžeme si položit otázku, jestli nešlo o jistou formu korupce a zavázání si těsně před volbami veřejnoprávní média. Navíc byla Fialova vláda podle všeho povinna nechat si tento zákon notifikovat EU. Připomenout bychom si také měli, jaké argumenty za ministra Baxy padaly v souvislosti s nutností zvýšit poplatky. Česká televize tehdy tvrdila, že jí to ročně přinese asi 850 milionů korun. Potom při debatě ale finanční ředitel hovořil téměř o násobku. Takže počáteční informace byly zavádějící. A koalice na tom neměla postavený program jako teď ANO.
Nedávno jsem se bavil s jedním člověkem, který mi říkal, že ho minuta natáčení stojí asi tak desetinu toho, co zaplatí Česká televize. Vedly se v Radě ČT na toto téma nějaké debaty?
Před rokem se mi podařilo prosadit usnesení, aby management ČT začal sledovat parametr náklady na minutu jednoho diváka. Generální ředitel měl v listopadu předložit analýzu. Předem jsme se dohodli asi na padesáti pilotních pořadech, kde bychom to spočítali a následně to na Radě ČT probrali. Jenže to usnesení ani po několika měsících naplněno prostě nebylo. Ale určitě s tebou souhlasím, že by takové ukazatele měly být sledovány.
Ještě by mě zajímalo téma, které také bylo součástí návrhu na změny v ČT. Šlo o to, že by Česká televize a Český rozhlas měly jedno vedení. Tím by se také nepochybně ušetřilo…
Já si pamatuji, že právě tohle téma Andrej Babiš zmiňoval, a dokonce snad i bylo součástí volebního programu. Kromě úspor bych ale zmínil také důvěryhodnost. Obojí v posledních šesti letech klesá. Česká televize se přitom stále ohání tím, že je důvěryhodná instituce. Jistě, ale aktivně vyjadřovaná nedůvěra vzrostla z 22 % na 33 %, což je nárůst přibližně o padesát procent. Potom tu máme relevanci, se kterou to je ještě horší. Ta klesá u všech televizí a myslím, že bychom v této souvislosti měli diskutovat, proč potřebujeme veřejnoprávní média. Jaké jsou důvody, abychom my jako společnost každý rok platili 10 miliard korun na televizi a rozhlas?
Slýchávám argument, že je to něco jako pojištění pro případ války, živelné katastrofy či blackoutu a ČT se pak promění v informační kanál státu. Občané tak prý budou vědět, co mají dělat.
Jistě bychom se měli bavit o tom, k čemu nám Česká televize a Český rozhlas jsou, a rovněž, jestli můžeme veřejnoprávní média zrušit. To nám tedy jako členskému státu legislativa Evropské unie neumožňuje. Nicméně se můžeme bavit o rozsahu a o tom, co mají plnit.
Celý rozhovor čtěte v aktuálním vydání měsíčníku TO 7/2026.
