Berme už konečně na vědomí, že na rozdíl od stále ještě do jisté míry diskutovatelných teoretických údajů o té či oné lidské činnosti jako příčině klimatických změn je devastace planety lidským odpadem viditelná, hmatatelná, čichatelná a nezpochybnitelná. Že jí celá ta greendealová agenda nevěnuje naléhavější pozornost než klimatu, by mohlo budit podezření, že jí jde míň o opravdovou záchranu planety než o to, jak děsit populaci k poslušnosti a obrat ji na daních a pokutách.
Už dvacet let nemůžeme neznat základní ekologický princip, který vysvětlil Fritjof Capra v knize The Web of Life (česky vyšla jako „Tkáň života“) v kostce takto:
- Hmota se neustále recykluje a odpad jednoho druhu života je potravou jiného.
- Jediným porušením tohoto principu je odpad lidský, jehož značná část je nejen ostatním životem dále nepoužitelná, nýbrž pro něj i smrtelná, a navíc téměř nezničitelná.
- Má-li planeta přežít, musí se lidská ekonomika přírodním systémům přizpůsobit tak, aby byl všechen lidský odpad recyklovatelný dalším použitím v biologickém cyklu.
Čísla o odpadech
K polovině roku 2026 seriózní ekologové zveřejňují takováto čísla: Lidstvo generuje ročně 2,3 miliardy tun obecního odpadu. Toto množství rok co rok narůstá a současným tempem by v roce 2050 narostlo na ročních 3,8 miliardy tun. Na tentýž rok ekologičtí pesimisté předvídají, že bude téměř nemožné sehnat potravu, která by nebyla kontaminovaná nezničitelnými plasty a chemikáliemi, a tudíž i lidskému zdraví škodlivá.
Pod kontrolu městských správ se odevzdává jen 62 procent odpadu, ostatních 38 se volně vyhazuje nebo spaluje. Z těch odevzdaných 62 procent se jen 19 procent recykluje a 30 spaluje v uzavřených sanitárních skládkách s částečným omezením úniku toxinů do prostředí. Ostatek končí v otevřených skládkách bez jakýchkoli ochranných opatření, kde toxiny unikají do prostředí.
Z hlediska účinku na planetu ekologové odpad klasifikují do dvou hlavních kategorií: biologický a syntetický. Účinky jsou zestručněné tyto: biologický (vyhozené potraviny a jejich nepoživatelné části jako slupky, kůry, pecky apod.). Nespotřebovaných potravin se jen v EU vyhazuje 60 milionů tun ročně, v odhadované hodnotě 130 miliard eur. To je 160 tisíc tun denně. Přes polovinu z toho vyhazují domácnosti. Sděluje Eurostat. Tolik tedy jen ta EU. Celosvětově je to přes 1 miliardu tun čili téměř dvacetinásobek. Sděluje United Nations Environment Programme.
Syntetický odpad (plasty, elektronika, chemie, těžké kovy) – přibližně 20 milionů tun plastů končí v mořích, toxikují vodu a celé kusy se jich už nacházejí v zažívacích traktech 1500 druhů mořských živočichů, od ryb a velryb po želvy a ptáky, a působí smrt. Mikroplasty pronikají do rybího a korýšího masa, a tím do lidské potravy. Asi tisícovka chemikálií užívaných na výrobu plastů, nepřilnavých povrchů nádobí a nepromokavého textilu je klasifikovaná jako toxická, mnohé z nich působí rakovinu, neplodnost, Alzheimerovu nemoc, potraty.
Plasty
Plastové toxiny jsou všudypřítomné v každodenním životě, jako například syntetický textil a obuv nebo plastové balení potravin. Ze záclon, textilu a koberců nám mikroplasty poletují v domácnostech a ve vdechovaném vzduchu.
Plastů se vyrobí ročně přes 500 milionů tun, z nichž se daří recyklovat – tedy přeměnit v nové použitelné produkty – sotva pětinu. Jejich škodlivý účinek na všechny aspekty života na celé planetě („od vrcholu Mount Everestu po největší hlubiny Marianna Trench“), včetně globálního oteplování, nejnověji popisuje studie institutu Stockholm Resilience Centre. Plasty a syntetické chemikálie (jichž je na trhu 350 tisíc) prolamují všechny hranice životaschopnosti planety. Toxicita plastů je přítomná v celém procesu jejich existence, od těžby fosilních paliv po pronikání vyrobených plastů do všech globálních přírodních systémů půdy, vody a vzduchu.
Stejně toxický je odpad elektronický čili vyřazené počítače a mobilní telefony. Ty obsahují syntetické chemikálie, těžké kovy a komplexní plasty, zatím nerecyklovatelné. Jednou z nejškodlivějších složek je masivně toxický obsah BFRs („brominated flame retardants“ čili zpomalovače hoření), vedle silně toxického olova, rtuti a kadmia. Jejich vyhození do přírody otravuje zvířenu a narušuje místní ekosystémy včetně pitné vody. Příklad: jedna prasklá fluorescentní tubička dokáže otrávit 30 tisíc litrů vody.
V ovzduší nám poletují aerosoly plné toxinů ze spalovaných plastů a elektroniky, škodí zdraví a narušují ozonovou vrstvu čili ochranu před přehříváním zemského povrchu. Příroda je ničená těžbou kovů používaných v elektronice, nejtypičtěji měď a lithium.
A takhle dlouho různé plasty zůstávají nezničitelné: Sáčky – 20 let. Hrnky a kalíšky – 30 let. Slámky – 200 let. Kroužky spojující šestibalení pivních plechovek – 400 let. PET láhve – 450 let. Jednorázové plenky – 500 let. Zubní kartáčky – 500 let. Stejně nezničitelné jsou počítače a mobilní telefony. Milovníky větrníkových elektráren by taky mohla vyděsit představa, co si svět počne s těmi miliony 200metrových sloupů, až přestanou za těch 30 či 50 let fungovat.
Celý článek čtěte v aktuálním vydání měsíčníku TO 8/2026.
