„Demokratický systém jako nástroj objevování a koordinovaného uskutečňování cílů obyvatelstva již dávno neexistuje… Finanční kapitalismus není zaměřen na vytváření blahobytu pro celou společnost, ale zneužívá obyvatelstvo zemí a jeho životní prostory pro zisky malé superelity…“
A dále: „Od tzv. pandemie zažíváme rychlý skluz k dohlížitelskému státu přetvářejícímu se z nominální demokracie v elektronický totalitarismus… Lidé si musejí uvědomit, že pod vládou takových elit jim jde minimálně o jejich majetek a velmi často i o život… Lenost a naivita jim zřejmě zabraňuje vůbec pomyslet na to, že by se mohlo jednat o vznikající infrastrukturu pracovního tábora, s přídělovým systémem a omezenými vycházkami…“ O těchto a mnohých dalších zásadních tématech naší doby hovoří politolog, ekonom a filozof Petr Robejšek.
Pane docente, z mnoha vašich textů a rozhovorů je patrné, že vy dnešní svět vnímáte nikoli jen útržkovitě, jak je to v této době často zvykem, jen jako pouhý sled politických událostí, ale jako určitý celek, který má svou vnitřní logiku, vývoj, a varujete také před úpadkem. Proto se chci hned na začátku zeptat pro naši podstatnou orientaci: V jakém stadiu se dnes nachází západní civilizace? Je to krize, přechod, nebo už začínající rozklad? Nebo ještě něco jiného?
Západní civilizace je – jako vždy v historii – jeviště pro střety mezi po absolutní moci bažící elitou a své zájmy bránící masou. Tento boj se odehrává neustále a mění se jen jeho intenzita, kulisy a rekvizity.
O dnešní situaci lze říci toto: Zpupná Fukuyamova teze z 90. let o „konci dějin“ byla pravdivá jen v tom smyslu, že právě „končí dějiny“ hospodářského a společenského modelu západních zemí. Kapitalistická myšlenka je dnes zdeformována a zdiskreditována stejně, jako se to o třicet let dříve stalo socialistické vizi.
Západní svět měl v 90. letech jedinečnou šanci epochálně zúročit vítězství nad komunismem. Kdyby tehdy začal pracovat na své humanistické obrodě, tak by na tom byl západní společenský model dnes mnohem lépe. Tuto možnost ale dominující velmoci nevyužily a hrály dál o stále vyšší ekonomický růst, eficienci výroby a hlavně profit. Dnes jsou v globálním ringu dvě mutace kapitalistického výrobního způsobu: čínský (především věci produkující) a západní (převážně financializovaný) kapitalismus.
V západní hemisféře se úvodem zmíněný konflikt mezi elitami a obyvateli týká okolností a důsledků zániku modelu financializovaného kapitalismu. To je kapitalismus, který nevytváří zisk výrobou zboží, ale zejména pomocí různých finančních operací a machinací.
Financializovaný kapitalismus rozkládá humanistický rozměr západní civilizace a nahrazuje jej ekonomizovanou společností a jediným bohem; penězi. Ti, kteří mluví o „novém startu“, myslí jen na pokračování staré honby za jejich vlastním profitem. Pro zbytek lidstva by to znamenalo doživotí v pracovním táboře. Západ tedy stojí na hranici systémové změny.
Když člověk, tak jako mnoho lidí, jen tak povrchně sleduje politiku, může mít pocit, že se vlastně nic zásadního neděje – střídají se vlády, přijímají se zákony, běží instituce. Jenže vy říkáte, že pod tímto povrchem se odehrává něco mnohem hlubšího. Můžeme tento stav pojmenovat tak, že systém ještě funguje navenek, ale už se vyprázdnil zevnitř?
Ano. Reprezentativní demokracie již dávno nefunguje tak, jak o tom fantazírují učebnice politologie. Demokratický systém jako nástroj objevování a koordinovaného uskutečňování cílů obyvatelstva již dávno neexistuje.
Uvedu jeden příklad za všechny: Systém reprezentativní demokracie má umožňovat, aby se měnící se potřeby a názory obyvatelstva promítly do politických rozhodnutí. Tento průnik nových témat do vládnutí zaručuje instituce koaliční vlády. Dnes jsou však koalice používány pouze ke znemožnění (spolu)vlády skutečně opozičních stran. Příkladem je situace v Rakousku, kde se na podzim 2024 spojily tři strany, které volby prohrály proti vítězné straně FPÖ. Totéž se odehrálo v únoru 2025 v Německu. I zde si ideologicky nesmiřitelné strany (od extrémní postkomunistické levice až ke konzervativní CSU) padly do náručí jenom proto, aby znemožnily podíl na moci AfD, tedy druhé nejsilnější strany.
Je to opakující se historický vzorec? Že každé zřízení si časem ponechá formu, ale ztratí obsah – a pak začne přežívat silou zvyku, propagandy nebo moci?
Vyčerpání výkonnosti modelů řešení politických a ekonomických vztahu mezi lidmi je fakt.
Skuteční političtí vědci tento fenomén již dávno popsali. Na prvním místě chci jmenovat „zákon oligarchie“ od Roberta Michelse. Podle něj se političtí zástupci různých zájmů během času nevyhnutelně spojí proti těm, kteří si je zvolili. Zjistí totiž, že jejich zájem zůstat co nejdéle u moci je spojuje ve snaze utlačovat většinu.
Wilfredo Pareto zkoumal mechanismus „koloběhu elit“, který vypráví příběh o opotřebování „revolučního“ potenciálu stran od chvíle, kdy se samy dostanou k moci. Každá nová strana u moci se chová pouze omezenou dobu tak, „proč byla volena“, než se domestikuje v prostředí všestranné zaopatřenosti, mlčenlivé kolegiality a vzájemných službiček. Pak je třeba ji od moci na čas oddělit.
Z moderních klasiků politologie chci jmenovat naprosto vynikající dílo Helmuta Schelského o vykořisťovatelských tendencích všech elit s titulem „Pracovat budou ostatní“.
Budeme se ještě dále věnovat hlubšímu rozboru situace, ve které se nachází naše civilizace. Leč, nedá mi to, abych se nezeptal na dvě války, které dnes hýbou světem; na Ukrajině a na Blízkém východě, a budou s ním hýbat – jak se zdá – ještě dlouho po tom, kdy utichnou. Jak tyto války zapadají do rámce současné cesty západní civilizace? Jsou nějakým znamením snahy o možná poslední záchranu staletého vlivu západní civilizace? Nebo jsou ve své podstatě ještě něčím jiným?
Obě války jsou projevem poslední křeči modelu financializovaného kapitalismu. To je, jak víme, kapitalismus, který nevytváří zisk výrobou zboží, ale zejména pomocí různých finančních operací a machinací. Obě války jsou projevem vyostření financializované metody vytváření zisku. Finanční kapitalismus není zaměřen na vytváření blahobytu pro celou společnost, ale zneužívá obyvatelstvo zemí a jeho životní prostory pro zisky malé superelity.
Celý rozhovor najdete v aktuálním vydání měsíčníku TO 4/26.
