Jestli za tym staly služby ruske, amerycke nebo jine, není v tento okamžik podstatne. To pozname brzy podle teho, k jakym učelum bude to svinstvo použite.
Všimněme si fčil čehosik jineho, a to medyjalni odezvy v našem protektoratnim tisku a srovnejme dva podobně odporne terorystycke zločiny.
V patek 22. 03. 2024 zemřelo při terorystyckem utoku v Crocus City Hall 144 lidi
V patek 13. 11. 2015 zemřelo při terorystyckem utoku v klubu Bataclan 130 lidí
Co se tyka přišernosti těchto akci a počtu oběti, su srovnatelne. Co ovšem srovnatelne není, je reakce placenych poskoku z naši medyjalni sceny. Zaměrně je nazyvam takto, bo „novinaři“ se jim rozhodně řikat neda.
Utok v Rusku začal okolo 20. hodiny, utok ve Francii okolo 21.30, což je pro novinaře velice těžke, bo se bliži uzavěrka, v patek večer su šefove už davno s milenkama na chalupach a synci tak su pod psychyckym tlakem.
Přesto v případě pařižske akce dokazala třeba Mlada Fronta Fčil rychle zareagovat a druhy den v sobotu vyšly noviny s tytulkem “Teror v Pařiži“. Po nedělnim volnu pak vyšel tentyž list ve smutečnim vydani s tytulkem „Valka v Evropě“.
Na zpracovani utoku v Moskvě měla redakce o hodinu a pul času navíc. Přesto druhy den, v sobotu, vyšla Mlada Fronta Fčil s tytulkem „Hlasim velku ďuru v silnici“. Dalo by se pochopit, že mladi poskoci v redakci, kaj už nikdo nebyl, měli strach cokoliv napsat. To se da v dnešnim režimu pochopit, musí platit ty hypoteky, lizingy a jakakoliv chyba može znamenat padaka. Bohužel, ani po nedělnim volnu se poskoci nepochlapili. Po nedělnim volnu vyšel tentyž list s tytulkem „Nikdo nezamete ulice ani neodklidi snih“.
Mohl bych udělat podobne srovnani u dalšiho protektoratniho tisku včetně tych internetu, ale asi tušite, že by to bylo zbytečne.
Politycke zadani je jasne. Neni mrtvy jako mrtvy. Ja nevim jak vy, ale byt na mistě tych synku z protektoratniho tisku, tak bych se při každem pohlednuti do zrcadla musel pozvracet.
Ladik Větvička, hlasatel Deniku TO, Moskva/Pařiž
Čtěte také:
Čtvrt století chaosu
Slovak jim zas načural do mravenišťa
Pokrytecka Pekarova se vysmiva armenskym obětem genocidy
My vime, že oni vědi, že my vime, že lžou. Ale přesto lžou
děkuji vidím že je tu zdravé jádro…jen to jablko je extrémně prohnilé, ale to shnije vždy, ale jádra jsou plodná…
Už si nepamatuji, kdo to řekl, ale mnohé to vysvětluje. Něco v tom smyslu, že většina těch, kteří dnes nenávidí vše ruské, si jen léčí mindrák z toho, jak se chovali za minulého režimu. Trefně vyjádřeno. No a pak jsou tu myslím tací, kteří bezmyšlenkovitě papouškují předžvýkané názory, které jim naservíruje strana a vláda. Takto jednoduché to je, nic hlubšího bych v tom nehledala. Na zvracení to ale je, to je pravda.