Za znásilnění je nově možné označit i osahávání

Koláž Copilot/Designer

Redefinice znásilnění parlamentem prošla na základě schválení 168 hlasy ze 169 přítomných zákonodárců. Potvrdilo se to, co jsem vždycky věděl, a to, že ne je ne. Dokonce jsem se dozvěděl, že v PS působí podvýbor pro problematiku domácího a sexualizovaného násilí. Pro jiné druhy násilné trestné činnosti podvýbory neexistují, byť například před dvěma lety bylo spácháno na území České republiky 150 vražd. Na řadě je Senát, pak podpis prezidenta.

Nová definice znásilnění pachatele chápe jako toho, kdo s jiným proti jeho seznatelné vůli vykoná soulož nebo jiný pohlavní styl provedený způsobem srovnatelným se souloží. Pod termínem: „pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží“ se skrývá například osahávání ženy na prsou, případně ohmatávání genitálii muže a ženy. Pokud jsem to dobře pochopil, pokud mi někdo sáhne proti mé vůli na genitálie, stal jsem se obětí znásilnění. Přestože disponuji slušnou dávkou fantazie, nedovedu si dost dobře představit, kterak se bude sáhnutí na penis prokazovat, neboť Pirátům se nepodařilo prosadit, aby důkazní břemeno padlo na obviněného.  

Nakloněna, spíše přikloněna…

O tom, že v případě obvinění byla ohrožena presumpce neviny, jsem se, ke svému takřka zděšení dozvěděl letos 14. března. Hostem pořadu Interview ČT24 byla poslankyně za STAN ing. Barbora Urbanová, která na dotaz moderátora, zdali hnutí STAN nechtělo jít tak daleko jako Piráti, doslova odpověděla: „Ano je ano, tento princip jde trochu dál, princip je modernější, protože by vlastně ta důkazní situace byla nakloněna, nebo spíše přikloněna k tomu pachateli, že tam byl ten souhlas, to ano.“ Nepříliš srozumitelné vyjádření zákonodárkyně vnímám tak, že obviněný by musel prokázat, že se mu dostalo ze strany údajně poškozené souhlasu.

Takže zrušení presumpce neviny, byť se podle paní poslankyně jedná o „modernější“ princip, se zatím naštěstí nekoná. Na druhou stranu, co není, může být. Každopádně trestní sazba za znásilnění, tedy i za osahávání ženy na prsou, je šest měsíců až tři roky, mimochodem je stejná, jako v případě ublížení na zdraví. Trestní sazba za těžké ublížení na zdraví je tři až deset let, takže, když se to sejde, může jedinec dostat za osahování penisu stejný trest, jako za přeraženou čelist.

Mýty a předsudky

Stejně tak platí, že o vině a nevině, tedy o pachateli a oběti, budou i nadále rozhodovat nezávislé soudy, nikoli lidové tribunály. Podle paní poslankyně Urbanové, mimo jiné spoluzakladatelky iniciativy Pod svícnem, která vznikla „za podpory osobností odborné a kulturní sféry s cílem edukace společnosti a změny legislativy v oblasti domácího násilí,“ by se ovšem soudci měli povinně vzdělávat. „Je dobře, že se otevřela debata o povinném vzdělávání soudců, protože v rozsudcích často naleznete mýty a předsudky vůči lidem, který se něco takto děje,“ pravila poslankyně Urbanová ve výše uvedeném pořadu ČT. Je velmi zajímavé, že zákonodárkyně, bývalá poslanecká asistentka předsedy STAN a ministra vnitra Víta Rakušana, hovořila v přímém televizním přenosu v případě rozsudků o „mýtech“ a „předsudcích“, přičemž sama je vysokoškolsky vzdělána nikoli v oboru právo na některé z univerzit, ale politologie na VŠE.

Poslankyně má rovněž jasno v tom, že jediná možnost, jak přinutit soudce se vzdělávat je zákonná. Na připomínku moderátora, že tato iniciativa v minulosti skončila u Ústavního soudu nezdarem, odpověděla: „Ano, skončila, ale i na ministerstvo spravedlnosti si v té chvíli myslí, že rozhodnutí ÚS je svým způsobem překonané, dá se to postavit tak, aby to funkční bylo…“ Raději nedomýšlím, jak to chce inženýrka politologie v případě ÚS za účelem funkčnosti postavit. Navíc Ústavnímu soudu by mělo být zcela lhostejné, co si myslí, na ministerstvu spravedlnosti. Doufám, že se na tom s poslankyní Urbanovou shodneme.  Ale o to více by mě zajímalo, kdo bude, soudce, kteří podlehli mýtům a předsudkům povinně školit? Vznesu dotaz směrem k paní poslankyni, pevně věřím, že se dočkám odpovědi. 

Doba právního bezvědomí

Ačkoli trestní právník JUDr. Josef Lžičař již v advokacii přes rok nepůsobí, těší se v odborných kruzích značnému respektu. V čase totality hájil budoucího prezidenta Československa a Česka Václava Havla, mezi jeho klienty naleznete jména jako Václav Klaus, Miloš Zeman, Petr Nečas, ale také například Ivan Jonák. „Dění ohledně redefinice znásilnění sleduji, snaha zavést povinné vzdělávání soudců se mi jeví jako humorná. Kdo bude soudce vzdělávat? Jiní soudci? Neziskový sektor? Považuji to za snahu omezit soudcovské pravomoci a udělat ze soudců, které jmenuje prezident republiky, nesvéprávné jedince, kteří nejsou schopnosti vyhodnotit důkazy,“ reaguje. Zároveň ovšem připouští, že ačkoli odmítá hodnotit jakoukoli konkrétní kauzu, vyhodnotit svědectví v některých případech stará desítky let, je obtížné. „Nedovedu si dost dobře představit, jak prezentovat a vyhodnotit důkazy z roku 1979, což je konkrétní příklad jedné kauzy. Před lety jsem říkal v jednom rozhovoru o tom, že žijeme v době právního bezvědomí a platí to i nadále.“