Menu
Přihlásit se

Po komunistické „lidové demokracii“ selhala i ta, kterou její zastánci nazývají „liberální demokracií“. Záhadou je, proč na tomto pojmenování stále trvají, když už dávno není liberální. Horší však je, že se pozvolna vzdaluje i demokracii.

Jakub Růžička
Publikováno 20/11/2023
Doba čtení 3 min.
Dnešní liberální demokraté nikoho poslouchat nechtějí. Poslouchat máme my je. Zdroj: Shutterstock

Stejně jako v komunistické „lidové demokracii“ nebylo nic lidového ani demokratického – byla to jen nepříliš inteligentní slovní kamufláž pro režim partajní věrchušky – tak se z „liberální demokracie“ stává opak toho, co by měla slova v jejím názvu označovat. Nejméně si toho všímají právě ti, kdo sami sebe označují za „liberální demokraty“. Přitom nevidět postupnou likvidaci svobody kolem nás už je musí stát opravdu velké úsilí.

Antiliberální „liberálové“

Opakem liberalismu je nekompromisní prosazování „jediného správného“ pohledu, názoru na věc, na dění, události, jevy, či „jediného pravdivého“ pojmenování skutečnosti.

Komunismem i jinými totalitami zavání současná móda odhalování „škůdcovství“ všech postojů, odlišných od „liberálně demokratické“ ideologie a snahy o kriminalizaci oponentních pohledů na důležité události, jevy, hodnoty.

Útoky na svobodu slova, otevřená adorace udavačství a nepokryté snahy o cenzuru nápadně připomínají druhou polovinu 40. let minulého století.

Na živnostníky a podnikatele jsou bez ustání valeny další povinnosti, vymýšlené neschopnými politiky a prováděné všehoschopnými úředníky, rozšiřujícími svou moc a usnadňujícími si práci.

Před úřady se člověk musí svlékat do naha a za úředníka vyplňovat stohy zbytečných lejster. Úřady navíc získávají přístup do stále intimnějších sfér člověka. Zatím posledním „hitem“ je prolomení bankovního tajemství státem.

Hospodářství je v některých ohledech už svázáno podobně jako to socialistické. Tisíce zcela nepřehledných a většinou nesrozumitelných předpisů, ve kterých se nevyznají ani sami právníci, dělají z výkonu spravedlnosti džungli, vyhovující jednak těm nejbohatším, ale především těm nejhorším.

K charakteristickým rysům totalitního smýšlení patří opovrhování názory běžných občanů, většiny společnosti. Svým opovržením, se kterým označují všechny nepohodlné většinové názory za „populismus“, se dnešní ideologové „liberální demokracie“ už ani netají.

Lidé s totalitním myšlením jsou si vědomi, že k opětovnému nastolení vlády „jediné správné“ ideologie musí rozbít, rozložit nebo alespoň obejít nejdůležitější ústavní principy svobodné demokratické společnosti. To se jim už daří. Úspěšně podkopávají například princip presumpce neviny či princip ochrany osoby blízké.

Zcela antidemokratické je vnucování čistě ideologických postulátů společnosti, se kterými by v žádném referendu většina nesouhlasila a strany s podobným, čestně zveřejněným programem by nikdy nezvítězily ve volbách. Například masová migrace, ideologie multikulturalismu.

Každá totalitní ideologie vždy přichází s nějakými „vědeckými“ výmysly, které však mají s vědou společného asi tolik jako systém automobilového motoru s vepřovou sekanou. Dnes je v módě popírání biologické podstaty lidí a veškeré lidské přirozenosti.

Popírány jsou také všechny přirozené ekonomické principy – stejně jako za komunismu – a celé společnosti jsou vnucovány extrémní ideologické výmysly jako je třeba „Green Deal“.

K nejhrozivějším projevům „liberální demokracie“ však patří neskrývané úsilí o postupné omezování svobody slova. Tento proces nemůže skončit jinak, než jejím zánikem. Bez svobody slova je nemožná demokratická diskuse. Bez demokratické diskuse je nemožný politický pluralismus. Jeho podstatou je co nejsvobodnější soutěž idejí, myšlenek a třebas i ideologií. Bez svobodné soutěže RŮZNÝCH a to i (nebo zejména) opačných politických směrů není skutečná pluralita. Bez skutečné plurality nemůže existovat demokracie.

Návrat totalitního smýšlení

Výsměchem skutečné demokracii byla komunistická „lidová demokracie“. Nyní se v podobný výsměch reálné demokracii mění „liberální demokracie.“

Právě „liberální demokracie“ je hlavní hnací silou svazování všech sfér života lidí a podnikání dalšími a tvrdšími předpisy, regulacemi, zákazy, rozkazy, direktivami, ústrky občanů, byrokratizací života všech lidí. Co má taková přeregulovanost našich životů společného se svobodou, nezávislostí, volností, zodpovědností, liberalismem? Vůbec nic.

Právě „liberální demokraté“ se svými progresivistickými úderkami jsou hlavními strůjci destrukce zásadních ústavních principů, zavádění cenzury, adorace udavačů, rozdělování společnosti svými extrémistickými ideologickými požadavky, vymývání mozků (od dětství) pavědeckými bláboly, nenávistnými útoky proti celým skupinám jinak hodnotově smýšlejících lidí. Co to má společného s volností, svobodou, liberalismem a demokracií? Vůbec nic.

Před čtyřiatřiceti lety jsme vyhodili hlavními dveřmi totalitní ideologickou atrapu, která se lživě vydávala za „lidovou demokracii“. Je nesmírně smutné, že se nám stejná ideologická atrapa, jen navlečená do jiných hadrů, vrátila větrákem od špajzu. Jaksi jsme si nevšimli, v kolika lidech, kteří sami sebe pokládají za „elitu společnosti“, dříme odpor k demokracii a přičinlivě rozvíjejí totalitní smýšlení. To vše samozřejmě za hlasitého adorování „liberální demokracie“.

Zejména proto opět nejsou naplňována moudrá slova velkého demokrata: „Demokracii dělají demokrati a lepší demokracii lepší demokrati… Každý musíme snést mínění druhého. Demokracie znamená diskusi… Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty…“ Neřekl je přitom žádný „dezinformátor“, ale zakladatel našeho státu a první prezident Tomáš Garrigue Masaryk. A je velmi smutné, že si je musíme s hořkostí připomínat právě na výročí listopadu 89.

Ideologie „liberální demokracie“ selhala. Je to viditelné na každém kroku, stejně jako rostoucí škody, které po sobě tato ideologie zanechává. Čím dříve a více lidí si to uvědomí, tím větší je šance, že tento odklon od demokracie – nejnebezpečnější od listopadu roku 89 – opustíme a se vší pokorou a zodpovědností k dalším pokolením se navrátíme k demokracii bez přívlastků a svobodě bez ideologických náhubků.

Čtěte také:

Vystřízliví už Němci z multikulturalismu?

Pokud přijde nová totalita, neplačte. Dovolili jste jí přijít

Komentáře (2)

  1. Pojem „liberální demokracie“ zavedl do českého intelektuálního prostředí Bohumil Pečinka. Svého času geniální komentátor s dobrými zdroji a s neuvěřitelnou schopností vnášet nová slova do běžné češtiny…. „liberální demokracie“, „fešácký kapitalismus“, „nultá léta“.
    Ale k tématu… ano, srovnání s „lidovou demokracií“ je velmi přesné. Dnešní fanatický odpor vrchnosti k plebsu, pohrdání, dehonestace a agrese si s činovníky „lidové demokracie“ nezadá.
    A že si dnešní uzurpátoři demokratických zásad myslí, že jsou lepší a bojují se zpátečníky, retardy a s popuisty, to je také stejné….

  2. Myslím, že demokracie u nás skončila ve chvíli zavedení pětiprocentní kvóty pro zvolení do sněmovny, díky které propadlo u voleb až milion hlasů a kterou stejně současné vládní strany porušily. Demokracie skončila ve chvíli, kdy některé politické strany před volbami dopředu deklarovaly, s kým budou nebo nebudou jednat. Demokracie skončila ve chvíli, kdy jsme se podřídili nadnárodním institucím, do kterých se nevolí. Jsme v háji.

Napsat komentář