Menu
Přihlásit se

Oslavy útoku teroristů z Hamásu na židovský stát, které předvedli němečtí muslimové, otevírají Němcům oči. S úžasem se rozhlíží kolem sebe a ptají se, jestli se neocitli coby komparz v historickém filmu o temných časech před devadesáti až sto lety, tedy před nástupem nacismu a vznikem „tisícileté Třetí říše“.

Jakub Růžička
Publikováno 01/11/2023
Doba čtení 3 min.
Zdroj: Shutterstock.com

Násilí v ulicích, útoky na státní moc, domy a obchody pomalované židovskými  hvězdami… Bohužel to není film. Je to realita, ve které Němci opakují podobné chyby, jen vždy v trochu jiném kabátu, pod jinou vlajkou. Co však je ještě horší, zatahují do svých omylů také Evropu, jak mají už také nějaké to století ve zvyku.

Není divu, že nálada v Německu je stále výbušnější. Země je rozdělena na nepřátelské tábory, uvnitř nichž roste frustrace, vztek i nenávist. Na jedné straně řídnoucí, ale o to hlasitější partičky progresivistů a „liberálních demokratů“, hlavních viníků tragicky rozdělené německé (a celé západní) společnosti. Říkají si sice „liberálové“, ale ve skutečnosti, praktickými kroky, jsou úhlavními nepřáteli liberalismu, především svobody slova a dnes už také demokracie.

Na druhé straně stojí jednak přesvědčení konzervativci, ale také den ode dne sílící houfy normálních, racionálních lidí, kteří se nechtějí smířit s cestou Německa kamsi do chaosu Afriky nebo Blízkého východu. Další stranou jsou migranti a jejich organizace, nepokrytě se snažící proměnit Německo v cosi podobného jejich mateřským zemím, jen s větší svobodou pro ně samotné a mnohem, mnohem vyšší životní úrovní. Ti se staví střídavě jak proti ideologickým extrémismům progresivistických „liberálních demokratů“, tak proti konzervativcům a racionalistům s jejich reálnými evropskými hodnotami. (Neplést si prosím s „hodnotami“ Evropské unie, protože staletími osvědčené evropské hodnoty, nebo hodnoty euroatlantické civilizace, a unijní „hodnoty“ jsou v mnoha případech už přesnými opaky.)

Řešení prostě není

Mainstreamoví politologové vesměs melou prázdnou slámu frází o potřebě „vzájemného respektu“ a „tolerance“, případně o „smíření“. Zatím si nevšimli ani tak zřejmé skutečnosti, že smířit se nechce nikdo s nikým. Každá ze zmíněných tří stran chce vyhrát, dominovat nad těmi ostatními a ovládnout je ve svůj prospěch, pro své cíle a podřídit je svým prioritám.

Před migrační krizí a na jejím začátku snad mohla ještě pozitivně ovlivnit další vývoj vážná, hluboká a upřímná celonárodní diskuse. Nebo alespoň oddálit, zmírnit ostrost střetu, ke kterému Německo nyní směřuje. Střetu, jenž poté, kdy vypukne, zasáhne a rozvibruje celou Evropu. Realistické celonárodní diskusi tehdy, stejně jako v dřívějších i v pozdějších letech, zabránily elity v politice, neziskovkách a v médiích. Aby politici, aktivisté – a také novináři – nebyli vystaveni značně nepříjemným otázkám, aby se mohli vyhýbat konfrontaci se stále temnějšími fakty o migraci, den ode dne strašidelnějšími fakty o důsledcích ničivé ideologie multikulturalismu, prosadili zákony, znemožňující či přinejmenším krajně znesnadňující jakoukoli otevřenou diskusi. Nejdříve se mýlili, zaslepeni povrchně líbivou ideologií, potom už lhali a šířili multikulturalistickou propagandu. V posledních letech tak nikoli naivně, s vírou v dobro v srdci, ale naprosto vědomě dezinformovali společnost.

Ucpali lidem ústa a mysleli si, že tím problém vyřešili – zachovali se stejně jako komunisté a všichni totalitně smýšlející lidé.

Svoboda slova jen na papíře

Lidé se v dobách migrační krize báli v palbě multikulturalistické propagandy otevřeně vyjadřovat své názory, ale jejich myšlení se nezměnilo. Tedy vlastně změnilo, jenže opačně, než totalitně smýšlející propagandisté doufali. Rostla a dodnes roste podpora jediné reálně opoziční strany, AfD. Bez ohledu na kupy hnoje, kterými ji zavalovali ruku v ruce politici, aktivisté a novináři.

Vážnost celospolečenské situace v oblasti svobody slova ukázal třeba průzkum, který provedl zhruba před čtyřmi lety vážený Institut für Demoskopie Allensbach (Institut pro výzkum veřejného mínění), a poté ho zveřejnil stejně vážený list Frankfurter Allgemeine Zeitung. Na zásadní otázku, zda je možné se v Německu svobodně na veřejnosti vyjadřovat ke všem důležitým věcem, odpovědělo kladně jen osmnáct procent Němců. Zastavme se prosím a uvědomme si tento fakt v plném důsledku: Pouze necelá pětina obyvatel se v té době stále domnívala, že svoboda slova u nich není jen prázdnými písmenky na papíře. Na sociálních sítích se objevily nepříjemně realistické komentáře, že pokud by byl anonymně a stejně poctivě uspořádán podobný průzkum na konci existence někdejšího totalitního východního Německa (NDR), počet zaslepených ideologů, věřících, že žijí ve společnosti plné svobody slova, by mohl být asi zhruba stejný…

Novináři? Ne. Vládní propagandisté

Co z toho plyne? Svědčí to o zásadním selhání demokratických politiků a především médií našeho největšího souseda. Přitom již pár let předtím zde zněly varovné hlasy. Jedním z nejsilnějších byla rozsáhlá studie německé Nadace Otto Brennera. Ta analyzovala přes 30 tisíc článků německých novin, k tomu články internetových portálů a hlavních vysílacích stanic z dob migrační krize. Hlavní závěr této studie byl zdrcující: „Místo toho, aby novináři objektivně o situaci informovali a kriticky ji analyzovali, převzala většina z nich názory a postoje vládnoucí politické elity. Velká část reality, kterou novináři popisovali, byla velmi vzdálená světu, v němž žili jejich čtenáři…“

Kdo by si snad myslel, že si média po tak silném políčku vzala ponaučení, je naivní. Pět let poté, v dobách covidové krize se německá média zachovala úplně stejně. Odezírala vládě z úst, cenzurovala všechno, co bylo v rozporu s vládní propagandou.

Jenže žádnou realitu nelze vymlčet. Přesvědčili se o tom komunisté, dnes se o tom přesvědčují „liberální demokraté“. Nyní se postavil čelem k realitě deník Bild. Zda to však znamená obrat v informování německé veřejnosti od šíření vládní propagandy zpět ke kritickému myšlení, to se teprve uvidí. Možná ano. Třeba ho budou následovat další média. Nebo se vedení listu zalekne své statečnosti o vrátí se zpět k růžové, multikulturalistické vládní propagandě. Nicméně, není to vlastně jedno? Protože ideologům se podařilo celou společnost tak rozeštvat, že výbuchu v Německu nyní může zabránit asi jen zázrak. Neboť Němci padli do dalšího ideologického bahna už příliš hluboko.

Čtěte také:

Němci začínají chápat, že migranti nikoho obohacovat nepřišli. Ani kulturně, ani ekonomicky

A dost! Manifest deníku Bild po nepokojích muslimů vytyčil 50 pravidel pro život v Německu

Celý manifest deníku Bild naleznete ZDE.

Komentáře (0)

Napsat komentář