Menu
Přihlásit se

Julian Assange nemůže být neprodleně vydán do Spojených států, aby byl souzen za špionáž, rozhodl britský soud. Soudci vrchního soudu oznámili, že pokud Washington neposkytne jasné záruky ohledně toho, co se s Assangem v USA stane, udělí mu povolení se proti vydání odvolat. Je to jisté vítězství, ale jen dílčí, malé. Jednání bylo zatím odročeno na 20. května.

Ladislav Henek
Publikováno 03/04/2024
Doba čtení 3 min.
Příznivci Juliana Assange demonstrují poté, co Vrchní soud odročil rozhodnutí o tom, zda mu udělí povolení odvolat se proti americkému příkazu k vydání. Foto: Profimedia

V USA by Assange mohl dostat i trest smrti. Celkem 18 obvinění, z toho 17 za špionáž, má na krku dvaapadesátiletý Australan, jehož kauza se táhne už více než 10 let. V červnu roku 2022 dokonce britská vláda nařídila, aby byl vydán USA. Proti tomu se Assange odvolal. A bez rozhodnutí soudu ani vláda Velké Británie mnoho nezmůže.

Nyní záleží na tom, jaké záruky bude Washington ochoten poskytnout. Vyhodnotí-li je britský soud jako slabé, pak má Assange reálnou šanci se proti vydání znovu úspěšně odvolat. „Pokud nebudou poskytnuty záruky, pak udělíme povolení k odvolání bez dalšího projednávání,“ upozornil britský soud. Na druhou stranu ovšem uvedl: „Pokud záruky budou poskytnuty, pak dáme stranám příležitost předložit další návrhy, než přijmeme konečné rozhodnutí o povolení podat odvolání,“ zní rozhodnutí soudu.

Co vlastně provedl?

Julian Assange na svém serveru WikiLeaks zveřejnil statisíce a možná i miliony dokumentů, včetně řady utajovaných zpráv o (nejen) amerických válkách, vraždách, mučení, špionáži a korupci. Tím měl podle amerického státního zástupce „ohrozit strategické národní bezpečnostní zájmy USA“ a vystavit riziku jednotlivce, jejichž jména figurují v uniklých dokumentech a na videích.

Obojí jsou fakta, která žádná ze zúčastněných stran víceméně nepopírá. Zveřejněním citlivých dokumentů byly skutečně ohroženy zájmy USA. Také riziko pro jednotlivce, jejichž jména byla v dokumentech, je nezpochybnitelné.

Další pádným a taktéž nepochybným faktem však je to, co uvedl Edward Fitzgerald, Assangeův obhájce. Ten řekl, že americké úřady se jeho klienta snaží potrestat za to, že uveřejněním dokumentů na WikiLeaks „odhalil zločinnost americké vlády v bezprecedentním měřítku“, a to včetně případů záměrného týrání, mučení a zabíjení.

K tomu doplnila Agnès Callamardová, generální tajemnice Amnesty International: „Prakticky nikdo, kdo je zodpovědný za údajné válečné zločiny USA spáchané během válek v Afghánistánu a Iráku, nebyl pohnán k odpovědnosti, natož aby byl stíhán, a přesto vydavateli, který takové zločiny odhalil, hrozí potenciálně doživotní vězení.“

Také Panel Organizace spojených národů, prošetřující neodůvodněná zadržení se usnesl, že Julian Assange je ve Velké Británii držen neoprávněně.

Zřícenina „majáku svobody a demokracie“

Důležitým faktem také je, že při zveřejňování tajných dokumentů spolupracoval tým WikiLeaks s prestižním britským deníkem Guardian a dalšími mainstreamovými médii, jako například New York Times, El País, Der Spiegel a dalšími. „Ohrožení zájmů USA“ se tedy reálně dopustila nejen WikiLeaks, ale i řada dalších médií.

Spolupráce to ovšem nebyla harmonická. Profesionální média začerňovala před zveřejněním některé pasáže tak, aby nebyli ohroženi spolupracovníci USA z dalších zemí, kteří v dokumentech figurují. Lidé z WikiLeaks chtěli udělat totéž a u části se jim to podařilo, ale Assange nakonec zveřejnil sám mnoho materiálů bez úprav, s argumentem, že procházet a upravovat statisíce dokumentů by zabralo neúměrně dlouhou dobu. Což mu dodnes vyčítají i někteří lidé, kteří jinak stojí za ním. A právě to je nejvíce zdůrazňováno americkými politiky. V příkrém kontrastu s bohorovným přehlížením těžkých zločinů, se kterými byla díky WikiLeaks seznámena západní veřejnost. Stačí si jich připomenout jen pár třeba z článků ve zmíněných světových médiích a každému nezaujatému člověku se udělá špatně a je mu jasné, že právě Spojené státy nemají ani nejmenší právo moralizovat zločinné jednání kohokoli jiného kdekoli na světě.

V této situaci je prázdnota politických frází amerických politiků přímo ohromující. Když například prezident Joe Biden minulý rok zahajoval Summit pro demokracii, vyzval své hosty, aby se „postavili za hodnoty, které nás spojují“, včetně svobodného tisku. Zpropagoval svou novou „iniciativu na obnovu demokracie“, včetně opatření „na podporu neomezených a nezávislých médií“ A kázal účastníkům: „Je to základ demokracie. Je to způsob, jakým je veřejnost informována a jak jsou vlády nuceny k tomu, aby se zodpovídaly ze svých činů. A po celém světě je svoboda tisku ohrožena.“ Spojené státy Biden bezostyšně prohlásil za maják demokracie ve stále autoritářštějším světě.

Popletený prezident ale zapomněl říci, že kdyby to myslel s ochranou médií a jejich schopnosti volat vlády k odpovědnosti za své činy opravdu vážně, musel by nejprve stáhnout obvinění vznesená proti Julianu Assangeovi. Nebo se přinejmenším zasazovat o to, aby nebyl souzen podle zákona o špionáži. Neboť podle amerického zákona o špionáži není přípustná žádná VEŘEJNÁ obhajoba – kvůli veřejnému zájmu… Což znamená, že kontrola veřejnosti nad případným soudním procesem v USA by se blížila nule. Řada osobností americkou justici kritizuje, že právě tím, že byl zcela účelově použit strašák zákona o špionáži, je proces proti Assangeovi přímým útokem na první dodatek americké ústavy, zaručující svobodu projevu. To vše v zemi, která se prohlašuje za „maják svobody a demokracie“, přehlíží své zločiny a hraje si na „morální vůdce světa.“

Osud Juliana Assange je stále nejistý. Stejně jako osud svobodných médií, která čelí nejhorším útokům ideologických fanatiků za celá desetiletí. Pokud však bude Assange justicí ochráněn před vydáním, nebo alespoň před procesem podle zákona o špionáži, bude mít naději na spravedlnost. A svobodná média si uchovají naději na svobodu projevu.

Komentáře (2)

  1. S rakovinou se léčí stále více mladých lidí. Nádory u nich bývají agresivnější. to vědění je takové, že v něm uvidíte to subtilní v sobě i ostatních. A to jemné a subtilní v nás i v ostatních sídlí v čakrách. To jsou ty čakry, které existují uvnitř nás a jsou tím, kdo obstarává potřeby v případech jakékoliv nouze. Například, musíme-li běžet, můžeme běžet velmi rychle. Naše srdce začne bít, sympatikus jde do akce. Čakry to pak vrací zpět k normálu doplněním patřičné energie do té části, která byla přetížena. Přivedou ji zpět k normálu. Řekněme, že na levé i pravé straně máme čerpání ze sympatického nervového systému. Když je tohoto čerpání na čakry příliš, čakry se oddělí. V každé čakře existuje božstvo, a když se ono božstvo uspí, dojde k oddělení od celku, protože takto jsme spojeni s celkem. předpokládejme, že to je obratel – je to tomu podobné, že jakmile se oddělí, jste odděleni od celku, řízení je pryč. Jakmile se ztratí vedení, pak začínáte pracovat sami za sebe. Jakmile začne buňka pracovat sama za sebe, stane se zhoubnou. Ztrácí vztah k celku, který jí dává rovnováhu a smysl pro proporce a souhru, jak moc růst – a takto propuká rakovina. jakmile se lidé oddělí od řádu, jste odděleni od celku, řízení je pryč. Jakmile se ztratí vedení, spojení, pak začínáte pracovat sami za sebe. Jakmile začne buňka pracovat sama za sebe, stane se zhoubnou. Ztrácí vztah k celku, který jí dává rovnováhu a smysl pro proporce a souhru, jak moc růst – a takto propuká rakovina.

  2. V Gaze chystali jídlo potřebným, zabily je izraelské střely. typičtí libtardi. páchání sebevraždy je psychická porucha. oni chtějí ale sebevraždu i pro nás..islám jesou lži, je mimo zákon. to už nejde zakrývat a obcházet. eurohnus fialovej.vítači mají na rukách krev..

Napsat komentář