Otázka všech otázek dnešních dnů: Lze urovnat konflikt mezi Izraelem a Palestinci?
Podle mého přesvědčení neexistuje způsob, jak tento konflikt urovnat. Určitě ne v nejbližších desetiletích a určitě ne tak, aby si nikdo neodnášel křivdu jako základ pro příští střety.
To nezní moc nadějně. Vidíte alespoň možnosti omezit vášně a tím také vzájemné reakce?
Neumím si to představit, protože žádná ze stran neoplývá tolerancí. Jakmile některá zesílí a má pocit, že může postupovat ofenzivně, udělá to. Teď mají navrch Židé a budou postupovat nesmiřitelně. Palestinci nejsou jiní.
Co by musely obě strany udělat, aby se posunuly k diplomatičtějším řešením?
Nevím. Napadá mě jen to, že by to musely být nějaké úplně jiné dvě strany. Nevidím žádný náznak ochoty dělat kompromisy a ústupky, jen snahu o úplné vítězství. Neumím si představit, že by mohlo v horizontu jedné nebo dvou generací dojít ke smíření nebo aspoň vzájemné toleranci.
Přesto snad je ve vzdálenější budoucnosti nějaká naděje. Jak ji oživit? Začít od výchovy dětí?
Začít s výchovou k toleranci a smíření je hezká myšlenka, ale musely by s tím začít obě strany a myslet to opravdově. Vím, že se třeba často odsuzuje, že Palestinci tisknou za peníze Evropské unie učebnice vyzývající k nenávisti vůči Židům. Zaznamenal jsem teď v jednom našem médiu kritiku, jak je možné, že se v nich objevuje příklad: „Vypočítejte dráhu kamene vrženého na izraelského vojáka…“ Nevím, jak moc zrovna tohle může být pravda, protože na takový výpočet by musel být žák opravdu hodně dobrý v matice. Ale zajímalo by mne, jak vypadají třeba izraelské učebnice dějepisu a jejich pohled na historii. Nedělám si iluze, že by byly o mnoho smířlivější. Kdybychom zkoumali, na které straně je víc opovržení, předsudků a nenávisti, k čemu bychom došli?
K čemu bychom došli?
Já to nevím, proto se ptám. Problém ale je, že se obrovská spousta příznivců a zastánců jedné nebo druhé strany vůbec neptá, ale rovnou odsuzují a nenávidí.
Mohou sehrát v tomto konfliktu nějakou pozitivní roli regionální nebo celosvětové velmoci?
Podívejme se nejdříve na to, které státy v poslední době uzavírají to, čemu se říká „abrahámovské dohody“. Třeba Emiráty, země, kam rádi jezdíme, protože je tam všechno nablýskané a luxusní, ale rozhodně tam nehledejme žádnou demokratickou vládu. V emirátu Dubaj má občanství méně než 25 procent obyvatel, zbytek jsou cizinci bez občanských práv. Ale vzhledem k tomu, že absolutistická vláda je v rukou rodu Maktúm, je to celkem jedno, protože to stejně nejsou občanská práva v našem slova smyslu. Politika vlád Emirátů či Bahrajnu rozhodně neodráží vůli tamních obyvatel, a jestli s Izraelem naváže diplomatické vztahy také Saúdská Arábie, jak se očekává, nebude to kvůli sympatiím jejích obyvatel, a dokonce ani panovnické rodiny, vůči Izraeli, ale jen kvůli pragmatickému spojenectví proti společnému nepříteli – Íránu.
A Egypt a Jordánsko?
Také obyvatelstvo Egypta a Jordánska, jejichž vlády pod americkým tlakem uznaly Izrael už dávno, je vůči němu trvale naladěno nepřátelsky. Před časem jsem slyšel analyzovat Petra Pitharta, proč bylo předválečné Československo odsouzeno k zániku. Byli jsme malá země, která kromě Rumunska sousedícího s námi na malém kousku Podkarpatské Rusi neměla s žádným ze sousedů dobré vztahy. Navíc u nás žila početná pátá kolona Němců a Maďarů. Spoléhali jsme na spojence, kteří byli velmi daleko, a nakonec se na nás stejně vykašlali. Paralela s Izraelem se nabízí.
V čem? Že jej opustí spojenci a ponechají ho osudu?
Izrael je malý stát, obklopený zeměmi, jejichž obyvatelstvo ho nenávidí. Velké oblibě se většinou sice netěší ani palestinská diaspora, ale v konfliktu s Izraelci jsou pořád těmi, kterým arabské a muslimské země fandí. Uvnitř Izraele také stále žije početná arabská menšina, přestože se Izrael všemožně snaží se jí zbavit. Představme si, že ho jednou v budoucnosti přestanou z nějakého důvodu chránit a podporovat Spojené státy. Například proto, že současná migrace z latinské Ameriky natolik zesílí, že tamní židovská lobby a konzervativci pozbydou současného vlivu a vyvstanou jiné priority. Pokud by se ochrany Izraele neujalo Rusko, Izrael nedokáže přežít. Pokročilé technologie ani odhodlání židovského národa ho proti obrovské početní přesile v bezprostřední geografické blízkosti nezachrání. Nepředpokládám, že by byl Izrael zničen v jedné velké válce, ale pod tíhou nákladů na obranu, materiálních i lidských, by se postupně musel zhroutit. Pokusit se o skutečné mírové urovnání vztahů i za cenu velkých ústupků a kompromisů, by tedy mohlo být cestou k zajištění izraelské bezpečnosti, i když si nedokážu představit, jak by se ho dalo dosáhnout.
Čtěte také: Vypočítejte dráhu kamene vrženého na izraelského vojáka, stojí v palestinských učebnicích
Komentáře (0)