Menu
Přihlásit se

Humor.

Tajemné setkání aneb dialog na rampě Pražského hradu

Období okolo Dušiček je zvláštní. Odehrávat se mohou i věci, které jest dnešnímu člověku těžké si představiti. V předvečer státního svátku roku 2023, kdysi ho slavili i pejsek a kočička, setkali se na rampě Hradu dva muži. Tvářnost toho menšího připomínala papouška, vyšší měl na svůj věk obdivuhodně sportovní postavu. Vždyť celý život sokoloval. Zvláštní na tom bylo, že oba již značnou dobu nejsou mezi živými. Náš Bohumil (Wolfgang Amadeus Mozart) a univerzitní profesor Tomáš Garrigue Masaryk, dále jen B a M. Zde je přepis jejich rozhovoru, jak jej zachytil Deník TO.

Vladimír Kubíček Vladimír Kubíček
Publikováno 28/10/2023
Doba čtení 3 min.




B: Hle, kam až došel komtur z mé nejlepší opery.

M: Jsemť president Osvoboditel, nikoli Commendatore z Vaší opery, mladý muži.

B: Těší mne, Váš či váš (náš) Bohumil, tak mi tu kdysi říkali. Jinak tedy Amadeus Mozart.

M: Pro věc politiky udělal více činů Beethoven.

B: Ten věčně zamračený mládenec, co tloukl do klimpru, až třísky lítaly? A president, to je nový titul císaře?

M: Habsburci a šlechta se historicky znemožnili. Vskutku nevím, co na nich dnes kdekdo vidí.

B: Vy tedy nejste Habsburk?

M: Zlí jazykové šíří jisté konspirační teorie.

B: Takže asi jste Habsburk. To víte, pane presidente, vládnout z Boží milosti je jaksi jistější než z vůle lidem zvoleného parlamentu.

M: Veškerá moc pochází z lidu, jen je na nás, abychom jim vysvětlili správný směr.

B: Nejsou to snad ideje vzešlé z oné ohavné rebelie ve Frankreichu?

M: Ano, francouzská revoluce přispěla k rozšíření demokracie v Evropě.

B: Co to je podle Vás ta demogracie?

M: Vyslovujte, prosím, demokracie. Myslím, že je to především svobodná diskuse. Dnešní doba si potrpí na slovo diskurs. Tedy diskurs neokleštěný cenzurou.

B: Tu demokracii jsem si už moc neužil. Trápily mne ledviny, nebo že by ti zednáři? Když jsem v jedné opeře vykecal jejich tajemství?

M: Salieri?

B: Nesmysl, byl to nejlepší kámoš, možná suchar a jistě hypochondr. Představte si, složil si requiem jen pro sebe. Ale postaral se o moje chlapečky. Ovšem cenzuru jsem přijal jako nutné zlo. Někdy jsem skládal raději kvartety, než opery. A politika mne až tak nezajímala, ačkoli mého Figara ve Vídni zakázali. A v tom zásahu cenzury byla politika… V Praze Figaro triumfoval. Mí Pražané mi rozumějí.

M: Na troskách monarchie jsem s Benešem a dalšími spolupracovníky před 105 roky počal budovat republiku. Československý národ se s nadšením zapojil.

B: Kdo jsou ti Slováci?

M: Součást českého národa, kmen obývající Horné Uhry. Zachránili jsme je z Prahy před maďarizací.

B: Byli Vám asi vděčni?

M: Podáte někomu ruku, a on ji utrhne až v rameni. Trochu se to později pokazilo.

B: Nu, nejste, pane prezidente, můj Commendatore, jak jsem se zprvu domníval. Ten můj měl hluboký bas, jeho zpěv děsil svou naléhavostí, zatímco Vy mluvíte tremolujícím tenorem. Asi bych Vás obsadit nemohl. Možná do nějaké komické opery.

M: A na Hradě už také dávno nejsem. Teď je tam voják. Rád poslouchá rozkazy a vzorně plní zadání euroatlantických štábů.

B: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Avšak s tím arcibiskupem se to vydržet nedalo. Víte v Salzburgu je kromě cukráren nuda.  Komponoval jsem dle rozkazu krátké mše, aby arcibiskupovi během mše nevystydl oběd. Já raději tanečky a opery. A tak jsem utekl do Vídně.

M: S vojáky jsou někdy potíže. My jsme s Benešem měli problém s jistým generálem. Radola Gajda, legionář, hrdina, ba i padouch.

B: A co vaši Židé?

M: Znal jsem jednoho z Polné na Moravě. Z principu jsem se ho zastal před soudem. Češi mi to měli za zlé. Stejně jako ty rukopisy, o nichž jsme s přáteli vytrvale psali, že to byla falza.

B: Z principu?

M: Z vyššího principu mravního. Immanuel Kant. Rozumíte?

B: Ne… Od Židů ve Vídni jsem si občas půjčoval, ale kromě nich jsem profitoval i z musulmanů. Napsal jsem několik úspěšných kousků, drobností a la turca. Balkán byl tehdy plný Turků. Ve Vídni to inspirovalo módu. Rozložité klobouky, velké jako turecké turbany. Konstanc měla nádherný fialový se žlutomodrou pentlí.

M: (zamyšlen) Měl jsem skvělé spolupracovníky. Finance stabilizoval, ba pozvedl, Alois Rašín, odměnu pak našel na schodech svého domu v kulce v zádech. Jakou odměnu asi osud přichystá dnešnímu správci financí za jeho chytře vymyšlený úsporný balíček? Docent doktor Beneš, skvělý diplomat, tvůrce architekt Malé dohody, jen s Němci nějak nevycházel. Nepřátel jsme měli celou řadu, avšak proti Ben-Ešedovi stál celý zástup. Umístění sošky zpodobňující Beneše v podživotní velikosti na náměstí, kde sídlil ministr zahraničí, vzedmulo vlnu protestů a vášní. Našim přátelům z krajanského spolku sudetských Němců naběhly žíly jako břečťan. Dnes je tomu ovšemže jinak, ministr zahraničí ověnčený (Bc.) Lipánek je napříč Evropou všude vítaná persona grata. My jsme republiku orientovali na Západ, a zdá se, že i dnes je toto spojenectví aktuální, vždyť úspěšně dotujeme naší elektrickou energií německou ekonomiku.

B: Ironii jsem měl vždy rád, ačkoli mne epocha demokracie minula. Na Prahu je stále krásný pohled, leccos tu ještě poznávám, ale přiznám se, že toužím po návratu do své doby. Žil jsem ve svém 18. století jen krátce, notami jsem však popsal stohy papírů, a kupodivu se z toho asi většina dosud hraje. Dnes bych už asi žádnou musicam nenapsal. Možná ani kolega Beethoven by dnešní svět svými osudovými orgiemi a řevem tympánů, nezaujal.

M: (posmutněle) Také si říkám, že bych dnes tu svou linii asi již neudržel. Dobrou noc opět na věčnosti, náš drahý Bohumile. 

Komentáře (0)

Napsat komentář