Menu
Přihlásit se

Tajné služby podezírají německého politika českého původu Petra Bystroně, který kandiduje jako dvojka za AfD do Evropského parlamentu, že je napojen na proruskou scénu, a dokonce se jí nechává platit. Tento text nemá být obhajobou Petra Bystroně, o jeho případné vině by měl rozhodnout soud.  Autorka Angelika Bazalová se zabývá rolí novinářů v této kauze. Základní otázka zní: Mají novináři (bez dalšího) přebírat zprávy od BIS a výběrově z nich „předčítat“ veřejnosti? 

Angelika Bazalová
Publikováno 27/04/2024
Doba čtení 9 min.
Ilustrační foto. Zdroj: Shutterstock

O tom, že se na jednání vlády 27. března letošního roku bude něco dít, nemohli mít novináři pochyb. Na programu bylo několik bodů v tajném režimu a do Strakovky mířil i šéf Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka. Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák před jednáním vyzvídajícím novinářům prozradil, že je možné, že se ministři budou zabývat obsazením citlivého velvyslaneckého postu v Moskvě.

Deník N rychlý jako blesk

Krátce po 14. hodině předstoupil premiér Petr Fiala před novináře a oznámil překvapivou zprávu: Vláda rozšířila sankční seznam o dvě fyzické a jednu právnickou osobu. Agentura ČTK, která obvykle bývá v podobných situacích nejrychlejší, tuto informaci vydává ve 14:10. 

Teprve ve 14:18 k výše uvedenému sdělení přidává ČTK další část premiérovy citace, že se na sankční seznam dostala jména politika a podnikatele Viktora Medvedčuka, politika Arťoma Marčevského a společnost Voice of Europe.

Ve 14:31 pak ČTK dodává, že Fiala poděkoval BIS za dobrou práci. Ovšem přesně ve 14:08 na webu Deníku N vychází text s názvem “ Evropští politici na Putinově výplatní pásce. Rusové se pokoušeli z Prahy ovlivnit letošní volby”. Článek obsahuje i citaci a parafrázi sdělení premiéra Fialy z právě probíhající tiskovky v tomto znění: „Rozhodli jsme se tímto krokem zasáhnout vlivovou síť, která by měla závažný dopad na bezpečnost České republiky,“ oznámil Fiala, podle nějž je činnost skupiny dobře zadokumentována na více než 300 stranách a má zahraniční přesah. Premiér také poděkoval BIS, která podle něj odvedla důležitou práci.

Zdroj: Deník N

Nelze než vyjádřit obdiv nad rychlostí redaktorů Deníku N. Dvě minuty před tím, než ČTK klopotně vydává z tiskovky první větu, mají v redakci už z vyjádření premiéra sepsaný celý odstavec a v další vteřině mohou odpálit do éteru dlouhý text o celé kauze založený na informacích od zdrojů.

Přesný přepis Fialovy řeči ze záznamu na ČT24:
14:05 My jsme se rozhodli zařadit tři subjekty na vnitrostátní sankční seznam. Jedná se o dvě fyzické osoby a jednu právnickou osobu. Tou první sankcionovanou osobou je Viktor Volodymyrovič Medvdčuk, který řídil řadu vlivových aktivit nebo sítí z Ruské federace,
14:06 osobně je úzce napojen na Vladimíra Putina, v České republice využívá společnost Voice of Europe, která je tou právnickou osobou na sankčním seznamu a tou třetí osobou je fyzická osoba Artem Pavlovič Marčevskij.
My jsme se tímto krokem rozhodli zasáhnout proruskou síť, která se na našem území pokoušela rozvinout vlivovou operaci, která by měla závažný dopad na bezpečnost ČR a EU. Cílem působení této vlivové skupiny bylo vykonávat na území EU
14:07 akce a činnosti proti územní celistvosti, svrchovanosti a nezávislosti Ukrajiny. To chování, které těmito sankcemi zasaženo je podrobně a pečlivě zdokumentováno, důkazní balíček obsahuje přes 300 stran. To, co je důležité říct je, že činnost této skupiny sahá za hranice ČR, míří i směrem k Evropskému parlamentu a celé to ukazuje dlouhodobou snahu Ruské federace zasahovat nebo ovlivňovat demokratické procesy v Evropě. Myslím, že to rozhodnutí o zařazení na sankční seznam je důležité a chtěl bych v této souvislosti
14:08 poděkovat BIS ČR, která v této věci odvedla velmi důležitou práci.

Jinými slovy, ve 14:08 premiér uzavírá svoje prohlášení, v přímém přenosu děkuje BIS. V redakci Deniku N už jsou jeho slova zapsaná a v téže minutě se článek zveřejňuje.

Je celkem zjevné, že redakce na vyjádření premiéra čekala. Klávesu “enter” zmáčkli editoři přesně ve chvíli, kdy premiér domluvil. Text čítající několik stran závažných zjištění přitom museli mít připravený dopředu, a i bez vyjádření premiéra byl informačně obsáhlý. Proč tedy s jeho zveřejněním čekali až na tiskovku vlády? Premiérovu citaci mohli autoři doplnit dodatečně a text aktualizovat, případně napsat pokračování a svá zjištění tak validovat.

Dohoda vlády s novináři?

Novinářsky by to bylo rozhodně čistější. Zvolený postup totiž budí dojem, že redakce byla s úřadem vlády dohodnutá. My vám pustíme citlivé informace tajných služeb, ale premiérovi nesmíte vzít jeho prvenství. Musí to být on, kdo veřejnosti “úspěch” tajných služeb oznámí. A novináři z Deníku N asi souhlasili. Takto se ale chová premiérovo PR oddělení, nikoliv redakce nezávislého média.

Ostatně při pozorném čtení zjistíme, že text nenese prvky investigativní novinářské práce. Jde spíš o čtenářsky komfortně pojatou zprávu tajných služeb. Autorka Zdislava Pokorná nic nezpochybňuje, neklade si otázky, neshání protiargumenty, nezkoumá. Jen přepisuje zjištění BIS a doplňuje informace ze zdrojů blízkých vládě a Černínskému paláci.  Jeden z následujících textů Deníku N je dokonce uveden kuriózní větou “Informace české kontrarozvědky BIS a Deníku N …” 

Perličkou je, že text zveřejněný na webu Deník N obsahuje i oficiální citaci BIS – údajně ze sociálních sítí. „Akce BIS odhalila, jakým způsobem Rusko vlivově působí na území států Evropské unie a jak se snaží ovlivňovat politické procesy v našich zemích,“ uvedla k tomu na sítích kontrarozvědka – píše se v článku.

Na twitterovém účtu BIS uvedené vyjádření skutečně visí, ale čas zveřejnění je 14:15. Tedy o osm minut později, než byl vydán článek na webovkách Deníku N.  Možnosti jsou dvě: Buď do textu citaci redakce doplnila dodatečně, pak to ale měla zmínit a doprovodit poznámkou o tom, že text byl aktualizován, anebo zkrátka komentář znala autorka dřív, než na síti X vyšel.

Zdroj: X

Na scénu přichází Bystroň

Hned další den je ale jasné, že redakce ještě neřekla poslední slovo. V tištěném Deníku N ráno vychází zmíněný text více méně v původní podobě. O tom, že podle BIS v Praze docházelo k předávání hotovosti „protisystémovým politikům z Německa,” se v něm píše zatím bez konkrétních jmen. V druhém textu, v němž se to naopak jmény jen hemží, redakce mapuje, kteří čeští politici ve Voice of Europe dostávali prostor. Ze všech politiků, kteří kdy s redaktory tohoto okrajového serveru promluvili, se tak rázem stávají sprostí podezřelí.

Výbuch ale přichází téhož dne večer. V textu vydaném 28. 3. v 19:10 vychází na webu článek s názvem: „Deník N a Spiegel: BIS ukázala na Bystroně z německé AfD“. 

Na základě informací ze čtyř zdrojů Deník N uvádí, že oním politikem, který přebíral ruské peníze, byl podle BIS německý politik českého původu Petr Bystroň, který kandiduje jako dvojka do Evropského parlamentu za AfD. 

“Peníze některým politikům byly předány v hotovosti na osobních schůzkách v Praze nebo byly převedeny v kryptoměnách… Deníku N a německému týdeníku Der Spiegel se ze čtyř zdrojů podařilo ověřit, že česká kontrarozvědka v této souvislosti do Berlína odeslala i jméno poslance krajně pravicové strany Alternativa pro Německo (AfD) Petra Bystroně. Právě jej BIS – jak sdělila německým tajným službám – podezírá, že od proruské sítě dostal peníze,” píše Deník N.

Informaci přebírají postupně všechna média, a na Velký pátek zní Bystroňovo jméno ze všech stran. Sám Bystroň obvinění odmítá a tvrdí, že se bude soudně bránit.

Samé otázky

Už další den, v sobotu 30. 3., se ale někteří novináři začínají ptát, zda existují pro tak vážné obvinění důkazy. Zbyněk Petráček si v Lidovkách klade otázku, kde leží hranice mezi ruskou snahou o vliv, špionáží, propagandou a hledáním vnitřního nepřítele, a připomíná, že v USA byl v roce 2016 Trump viněn, že ho podporuje Moskva, leč neprokázalo se nic. 

“Hrozně záleží na tom, jestli BIS nebo tajné služby opravdu mají zdokumentované, že se v České republice předávaly peníze těm politikům, pravděpodobně Petru Bystroňovi,” říká ve vysílání České televize komentátor týdeníku Echo Daniel Kaiser.

Pochyby o tom, nakolik je kauza “vyfutrovaná” a zda se nejedná o zpravodajskou hru, začínají sílit. Když už je pochyb moc, je třeba je rozptýlit, Je tady Deník N, který ve správnou chvíli přichází s dalším dílem do skládačky. Druhého dubna nás ujistí, že BIS má vše podloženo důkazy, přesněji zvukovými nahrávkami.

“Nyní Deník N zjistil a od několika vládních zdrojů ověřil, s jakými důkazy proti Bystroňovi BIS pracuje…. Informace redakci potvrdilo pět lidí, kteří se jednání Fialova kabinetu účastnili…” píše redaktor Deníku N  Lukáš Prchal a všech pět zdrojů cituje:

  •  „Koudelka potvrdil, že Bystroně mají ‚zadokumentovaného‘. Řekl to těmito slovy. Jde o zvuk. Mají to převzetí peněz podložené zvukově. Dál jsme to ale už neřešili. Nepouštěli nám to. Jen nás o tom informoval.“
  •  „Byla nám dána informace, že Bystroň je podezřelý. A důkazem mají být zvukové nahrávky,“
  • „Bylo to zřejmě dané tím, že Bystroň má vazby na Česko a tráví zde i hodně času,“
  • „Bylo nám řečeno, že podezření jsou na základě zvukových odposlechů… Říkal nám na vládě, že mají opravdu neprůstřelné důkazy“.
  • „Řekl to trochu neurčitě, ale mluvil o tom, že to mají podložené zvukově. Šířeji jsme to ale nerozebírali,“

Plno svědků najednou

Lehkost, s jakou účastníci jednání sypou Deníku N detaily o utajovaných skutečnostech včetně konkrétních jmen, je dechberoucí. Kdyby si pustil ústa na špacír jeden ze zúčastněných, dalo by se to ještě pochopit, ale hned pět lidí?  Někteří ze zmíněných pěti zdrojů musí být přímo ministři vlády. Premiér ale nezvedne ani obočí. S takovou mohli ve Strakovce rovnou svolat tiskovku a nehrát si na utajované skutečnosti, jejichž vyzrazení nikomu nevadí. Skoro to vypadá, jako by “únik” Bystroňova jména byl součástí plánu.

Devátého dubna vychází v ČTK vychází zpráva s názvem “Za německého poslance Bystroně se postavila také poslanecká frakce AfD”. V textu se popisuje tlak, jakému čelí Bystroň uvnitř své mateřské strany. Ve čtvrtém odstavci je ale poněkud překvapivě zcela utopené sdělení mluvčího BIS Ladislava Štichy:

“Mluvčí kontrarozvědky Ladislav Šticha ČTK sdělil, že BIS ani vláda nikdy neuvedly v souvislosti s Voice of Europe jiná jména než ta zařazená na tuzemský sankční seznam.”

Jak tomu rozumět? Popírá snad Ladislav Šticha, že jeho šéf Koudelka před ministry jmenoval Bystroně? Zpochybňuje snad zdroje Deniku N? Novináři by se měli ptát, ale neptají se.

ČTK se Štichovým vyjádřením dále nepracuje, a kromě krátké zmínky v uvedeném textu se k němu už nikdy nevrací. V backgroundu ke kauze se ve všech vydaných zprávách vždy opírá jen o informace Deniku N. Pro doplnění kontextu by ale vyjádření Štichy o tom, že BIS nikdy žádné jiné jméno než Medvedčuk a Marčevskij neuvedla, v backgroundu zaznívat rozhodně mělo.

Šticha pak stejnou větu opakuje o dva dny později ještě pro iDnes, odkud ji přebírají Parlamentní listy a kladou si stejnou otázku: Padlo tedy na jednání vlády jméno Petra Bystroně nebo ne? 

Voice of Europe? Co to je?

Ať tak či tak, média jsou kauzou plně zaujata a v následujících dnech vydávají jednu zprávu za druhou. Podrobně sledují dění v Německu, později i v Belgii, citují evropskou komisařku Jourovou, zaznamenávají atmosféru v europarlamentu……

Zatímco premiér se nediví, že mu z vlády utíkají utajené informace a BIS se tváří, že se jí to vůbec netýká, začíná se trochu ošívat německá veřejnost: Češi vesele perou za účasti tajných služeb německé předvolební prádlo a bez důkazů ovlivňují německé volby, což se za hranicemi některým přestává líbit.

Opět se začínají objevovat pochyby. Lidé se ptají, jaký vliv na šíření ruské propagandy může mít okrajová stanice, kterou poslouchají řádově stovky lidí. Stále víc se dere na přetřes otázka, zda nahrávky Bystroně, o nichž měla být řeč na jednání vlády, skutečně existují. Ukazuje se, že Češi je, navzdory svým ujištěním, německým partnerům zatím nepředali. V samotné AfD postupně převažuje názor, že pro obvinění Bystroně není dost důkazů a Bystroň sám vyzývá BIS, aby je předložila, pokud jimi disponuje.

Bomba ze Sněmovny

A to je ta správná chvíle opět přitopit pod kotlem. Deník N přichází 19. 4. s dalším odhalením: Nahrávky existují a dokonce si je už před týdnem(!), tedy na jednání 12. 4. poslechli členové sněmovní Stálé komise pro kontrolu BIS! Pochybovači opět dostávají tvrdou ránu.

Na této zprávě jsou zajímavé dvě věci. To, že šéf BIS Koudelka členům komise nahrávky pustil, se podařilo udržet v tajnosti celý týden, což se zdá skoro neuvěřitelné. Žijeme v Česku, kde se neutají vůbec nic. Ještě než uschne inkoust na prezenční listině, běží ministři vlády za novináři, aby jim za tepla vysypali, jaké utajované skutečnosti se na schůzi kabinetu dozvěděli. Tentokrát je ale ticho po pěšině. Přestože novináři věděli, že se neveřejné jednání sněmovní komise koná, protože v plánu agentury ČTK je zaznamenáno, nikdo se po detailech nepídí. Jako by náhle nikoho nezajímalo, co na schůzce padlo. Bez většího zájmu médií se odehraje i další jednání ve Sněmovně – schůze bezpečnostního výboru 18. 4., kam je rovněž pozván Michal Koudelka.

Naštěstí se po týdnu pokusila zjistit detaily Zdislava Pokorná. A skutečně. Nejenže zjistila, že nahrávky existují, nejenže zjistila, že je poslanci Komise pro kontrolu BIS slyšeli, ale dokonce jí opět několik členů komise ochotně sdělilo, co v nich je.

„První nahrávka byla z auta Arťoma Marčevského. Bystroň si tam podle nahrávky od Marčevského přebíral peníze, konkrétně 20 tisíc eur,“ řekl redakci jeden z členů sněmovní komise. To potvrdil i další poslanec, který nahrávku slyšel. „Ano, Bystroň na nahrávce šustil penězi a přepočítával je, bylo to celkem půl milionu korun,“ uvedl s tím, že si Bystroň peníze podle nahrávky převzal v Praze,” píše Deník N.

Ve stejný den přichází se svým odhalením i německý týdeník Der Spiegel, který přináší překvapivou  zprávu o tom, že v Bystroňově kauze existují kromě zvukových nahrávek také obrazové záznamy. Podle informací Spiegelu česká zpravodajská služba BIS tajně natáčela loňské setkání Bystroně s Marčevským. Na nahrávkách je prý vidět, jak Bystroň dostává od Marčevského malé balíčky. O tom ale na české straně dosud nebyla řeč. Vzhledem k tomu, že Němci údajně žádné záznamy dosud od Čechů nedostali, je zajímavé, že o existenci videa vědí němečtí novináři, zatímco čeští nikoliv. O žádných videozáznamech nemluví ani poslanci, ani ministři, které Koudelka s důkazy seznamoval. Proč Michal Koudelka neukázal členům sněmovní komise i videozáznam, pokud jej má?  Anebo ukázal, ale zatím není ta správná chvíle pustit to ven?

V tomto týdnu přišel Der Spiegel s dalším detailem. Na nahrávkách si prý Bystroň stěžuje, že dostal příliš vysoké bankovky. Čeští poslanci, kteří záznam poslouchali přitom tvrdí, že bylo slyšet “šustění” při přepočítávání peněz. Že by si Bystroň stěžoval na nominální hodnotu bankovek nikdo nezmínil. Novináři z Spieglu zřejmě vědí víc.

Mnichovské státní zastupitelství mezitím zahájilo předběžné vyšetřování Bystroně pro možné uplácení volených zástupců. Jestli se kauza dostane k soudu, není zatím jisté. Veřejnost už je ale unavená. Občas se ozve nějaký nesmělý hlas, zda jsou nahrávky skutečně důvěryhodné, ale to už se do voleb asi nezjistí. Pozornost se už obrací jinam. Američtí zákonodárci schválili finanční pomoc pro Ukrajinu. „Podle BIS a Deníku N“ měly ruské peníze téct také k politikům z Nizozemska, Belgie, Německa, Francie, Maďarska a Polska. Žádná jména ale zatím nepadla.

Čtěte také:
V některých ohledech už v Německu žijeme podobně jako ve druhé polovině třicátých let, říká Petr Bystroň
Petr Bystroň: Překročili jsme už hranici, kde začíná totalita

Komentáře (13)

  1. Celá věc kolem pana Bystroně ukazuje, že její účastníci nerozumí zpravodajskému řemeslu. Zpravodajské informace rozhodují o životě lidí a celých společností a musí být věrohodné a ne plnit přání politologů, ale musí být utajované a použité po zralé úvaze s prokázání nesporné věrohodnosti. Správně je od předešlých diskutujících poukázáno na aroganci a amaterizmus podílejících se osob na této akci.

Napsat komentář