Kletba #MeToo už dostihla i mága Copperfielda. Zrušit ji můžeme jen společně

David Copperfield na archivním snímku. Zdroj: Shutterstock.com

Americká odnož britského listu Guardian publikovala investigativní reportáž, ve které na základě rozhovorů s více než 100 lidmi a poznatků z blíže nespecifikovaných úředních listin vylíčila slavného iluzionistu Davida Copperfielda jako sexuálního predátora.

Dnes 67leté kouzelníka obvinilo 16 žen ze sexuálního zneužívání a nevhodného chování. Více než polovině z nich prý v době jejich zneužití bylo méně než 18 let a některé byly údajně Copperfieldem omámeny. V reportáži některé z hypotetických obětí tvrdí, že se cítily schopné promluvit o svých údajně negativních zkušenostech s Copperfieldem až v důsledku hnutí #MeToo.

Cancel culture je strategie horlivých aktivistek

Velkolepá kouzelnická představení už Copperfield nepořádá a stáhnul se do ústranní. Cancel culture, čili ostrakizace, pro něj proto nemusí mít tak zdrcující následky jako pro jiné muže, kteří byli veřejně označeni za mocné macho. „Kultura rušení“ je strategie aktivistek hnutí za rovné postavení žen. Sociální nátlak používají k tomu, aby k dosáhly společenské izolace člověka, jenž byl nařčen ze zneužití svého postavení v oblasti sexu. Prakticky to znamená existenční likvidací podezřelé osoby ještě dříve, než stane před soudem.

Poprvé byl aktivistický postup cancel culture v zájmu rovného postavení žen uplatněn vůči hollywoodskému producentovi Harveyimu Weinsteinovi. Tato strategie se pak na sociálních sítích transformovala v hnutí #MeToo. Tak jako v případě Copperfielda i v cause Weinsteina aféru zahájila média. V říjnu 2017 americký deník The New York Times a časopis The New Yorker zveřejnily investigativní články, ve kterých desítky žen obvinily Weinsteina ze znásilnění, sexuálního napadení a sexuálního zneužívání. Postupně se přihlásilo přes 80 údajných obětí.

Většina těchto obvinění však byla promlčena. To ovšem nezabránilo naprostému zničení osobní i profesní pověsti Weinsteina. Ještě než proběhlo vyšetřování, byl propuštěn z filmové produkční společnosti The Weinstein Company, vyloučen z Akademie filmových umění i dalších profesních sdružení a donucen stáhnout se z veřejného života.  Zatčen byl v roce 2018 a o dva roky později odsouzen za sexuální napadení a znásilnění dvou žen, které se měly odehrát před dvanácti a pěti lety.

Tento rok v dubnu sice Nejvyšší soud amerického státu New York zrušil rozsudek, podle něhož byl Weinstein odsouzen za sexuální delikty na 23 let do vězení a nařídil zahájení nového procesu, ale strategie cancel culture už vykonala své.

Deformovaná přirozenost vede k pokrytectví a falši

Pokud jde o vztahy žen či dívek, které jsou přitažlivé nebo se za takové považují a významných mužů, místo dlouhých řečí je dobré shlédnout jedno z nejslavnějších děl světové kinematografie nazvané Zvětšenina italského režiséra Michelangela Antonioniho. Hlavní postavou je úspěšný a bohatý módní fotograf pro kterého by dívky, které se touží stát modelkami, udělali cokoli. Ve filmu jde o zcela něco jiného a arogance, s níž fotograf jedná s příslušnicemi druhého pohlaví, slouží jen pro vykreslení jeho výchozí pozice v příběhu.

V době, kdy film vznikl, divačky i diváci rozuměli jak jednání dívek, které se chtěly stát modelkami, tak přístupu fotografa k nim. Bylo to veselé a hravé, ale obě strany se přitom celkem otevřeně chovaly podle vlastních zájmů a snažily využít svých výhod. Prohibice, kterou se aktivistický feminismus snaží uvalit na lidskou sexualitu, vede jen k rostoucímu pokrytectví a falši.

Weinsteinova efektu padly za oběť desítky vlivných mužů

Vznik hnutí #MeToo opírajícího se o strategii cancel culture je součástí takzvaného Weinsteinova efektu. Od roku 2017, prostřednictvím médií a sociálních sítí, byla spousta mužů především v USA nařčena ze sexuální agrese a donucena pod tlakem veřejného mínění vzdát se svých profesních pozic a odejít do ústraní. Jednalo se například o generálního ředitele televize CBS Leslieho Moonvese, generálního ředitele firmy Intel Briana Krzanicha, senátora Alana Stuarta Frankena, viceprezident společnosti Defy Media Andyho Signoreho a desítky dalších. Patřil k nim i americký herec Kevin Spacey, o němž v rozhovoru pro internetovou platformu BuzzFeed řekl jeho kolega Anthony Rapp, že ho Spacey v roce 1986 sexuálně obtěžoval. Spaceyho pak obvinili další muži a jeho herecká kariéra skončila. Teprve po šesti letech ho soud očistil od všech podezření.

Proti aktivistickému nátlaku je třeba aktivně vystupovat

Aktivistický feminismus, jehož klonem je hnutí #MeToo a používá nátlakovou strategii cancel culture, podkopává demokracii.

Anglický myslitel John Stuart Mill ve svém díle O svobodě mimo jiné konstatuje, že společenská nevraživost směřuje k umlčování druhých a ohrožuje svobodu slova. Kromě toho pro ty, jejichž profesní existence je závislá na přízni ostatních, má zavržení společností skoro stejné důsledky jako jejich uvěznění. A jak Mill dále uvádí, pokud veřejnost používá vůči někomu morální odsudek, jenž má podobné účinky jako odnětí svobody, jedná se o situaci nebezpečnou pro demokracii. Veřejnost si totiž přisvojuje práva, které náleží pouze soudní moci. Jednoduše to lze formulovat tak, že dochází ke společenskému lynči.

Strategii cancel culture není snadné čelit, ale jedním z nástrojů, kterým lze tuto metodu společenské likvidace známých a vlivných osobností neutralizovat, je dostatečně silný protitlak veřejného mínění.