Už je to tu zas. Česko diskutuje, zda ženy v pondělí vyšupat a případně jak

Zdroj: Copilot/Designer

Zvyk, kterému se většinou říká pomlázka, ale někde taky šmerkust, mrskot, šlahačka a tak, respektuje podle aktuálního průzkumu agentury Median asi polovina obyvatel našeho státu. Skoro tři čtvrtiny občanek všeho věku si jej ale oškliví coby slepé střevo machismu. Navzdory tomu – podle poznatků zmíněné sociologické sondy, pomlázku si na omlazení dámských zadnic vlastnoručně chystá víc vysokoškolsky vzdělaných mladých mužů než těch bez univerzitního diplomu. Ve věkové kategorii 18 až 29 let je to v poměru 42 % pletoucích pomlázku ku 38 % z řad „obyčejných“.

Viděno z té horší stránky, v pondělí potáhne krajem banda opilých zuřivců, která se bude ježit opentlenými rákoskami. Okoralý staroslovanský zvyk pro ně bude záminkou, aby dali průchod svým zvířecím sklonům a naše „ženstvo“ bude zoufale hledat spásu před jejich násilím a vlastním ponížením.

Nezúčastněný pozorovatel by asi řekl, že nepsaná povinnost nastavit se v den pomlázky koledníkovi a nechat se přetáhnout rákoskou s mírou podle jeho uvážení, nemusí být vždy povzbuzující.

Ostatně před každými Velikonocemi se několik mladistvých dívek svěří veřejnosti, jak bylo loni trapné „našpulit“ své zadky spolužákům nebo tátovým kamarádům.

Budem hledat vejce v trávě jako Němci?

Aktivistky/té za ženská práva by daly(i) přednost oslavě Velikonočního pondělí bez pomlázky. Místo toho bychom si mohli osvojit zvyky jako na Západě a všichni společně hledat s Němci v trávě vajíčka nebo s Francouzi čokoládu či jít prostě do práce jako Španělé.

Navzdory tomu, kdo byl letos na Jarních trzích v Českých Budějovicích, mohl si vybrat i pomlázku tlustou jako policejní obušek a dlouhou až tři metry. Největšími prodejci velikonočních rákosek jsou ale obchodní řetězce. Prodávají je všechny u nás zastoupené značky. Například Kaufland každé Velikonoce prodá desítky tisíc pomlázek. Vyrábějí je rodinné firmy, které se specializují i na další pletené výrobky. Jeden metr takového omlazovacího nástroje dnes přijde koledníka v České republice zhruba na 50 korun.

Není divu, že aktivistvo skřípe zuby, protože podle nich, když chlap vyrazí ze supermarketu s pomlázkou na ženy, není to nic jiného než násilí na slabších převlečené za duchovno. V této zteřelé národní tradici vidí ty(i)to činovnice/íci také příčinu k rezervovanému postoji Česka k Istanbulské úmluvě. Inu, politika se nakonec vetře všude.

Nehledě však na to, koleda na Velikonoční pondělí je zvyk symbolického obsahu. Vykládat i provádět jej lze všelijak, podle toho, kdo to dělá. Může jít o zábavný projev pozornosti mužů k ženám, ovšem také naopak, až o maskovaný projev sexuálně motivované agresivity. Inspirující to může být příklad v obráceném gardu. Když královna Alžběta II. pasovala na rytíře stoletého Toma Moorea, který za epidemie koronaviru vybral 33 milionů liber pro britské zdravotníky, nepřerazila mu mečem klíční kost. Chladnou zbraní se pouze jemně dotkla rytířova ramene.