Armádní generál ve výslužbě totiž před několika dny nevyloučil na CNN Prima News použití jaderných zbraní. K nějakému konfliktu podle jeho názoru pravděpodobně dojde, existují analýzy, podle kterých by se tak mohlo stát do čtyř let. „Jsou to záměry známé již dlouhá léta. V Evropě jsme zahleděni sami na sebe, ale americká generalita a bezpečnostní experti s tím dlouhá léta pracují a hledají, jak se té válce vyhnout…“, konstatoval uznávaný odborník. Není proto od věci podívat se, jak vývoj situace vnímají zahraniční média.
Osa zla
Podle webu Voice of America (nemá nic společného se štvavým serverem Voice of Europe, který paralyzovala naše BIS) je Čína hracím motorem tzv. Osy zla, kterou tvoří spolu s Ruskem, Severní Koreou a Íránem. Velitel indo–pacifických sil, admirál John Aquilino, prohlásil před časem před zákonodárci výboru Sněmovny reprezentantů pro ozbrojené složky, že vztahy mezi Moskvou a Pekingem staví USA do „jiného bezpečnostního prostředí,“ které je „nejnebezpečnější za posledních 40 let.“
Ředitelka tajných služeb USA Avril Hainesová potvrdila, že se Pekingu podařilo vyjednat s Moskvou ústupky výměnou za podporu války na Ukrajině. Podle šéfa CIA Williama Burnse je pak pravděpodobné, že ruský úspěch na Ukrajině může „podněcovat ambice čínského vedení pracovat na nepředvídatelných situacích od Tchaj–wanu po Jihočínské moře“.
„Čína by se přála získat Tchaj–wan bez války,“ konstatoval admirál Aquilino. „Proto volí nátlakovou kampaň v podobě válečných lodí v blízkosti ostrova, narušování vzdušného prostoru… Podnikají veškeré kroky, aby přiměli Tchjwance vzdát do bez boje. Zkouší, kam až můžou zajít.“
Dětská hra
Se zajímavou analýzou možného čínsko–amerického válečného konfliktu přišel indický server Fair Observer. V úvodu se píše o tom, že svět stál už loni na pokraji propasti. Blížící se katastrofu odvrátilo, alespoň dočasně, setkání prezidentů Joe Bidena a Si Ťin–pchinga, ke kterému došlo 15. listopadu 2023 v historickém sídle Fioli asi 40 kilometrů jižně od San Franciska. Komentátor deníku The New York Times Thomas Friedman psal před schůzkou o tom, že „sebemenší chyba jedné ze stran může zažehnout americko–čínskou válku, ve srovnání se kterou by konflikt na Ukrajině připomínal dětskou hru.“
Text analýzy dále zmiňuje loňské léto, které se neslo ve znamení usilovné snahy obou stran o narovnání vztahů do přijatelné podoby. Důležitou součástí aktivity byla červnová cesta amerického ministra zahraničí Anhony Blinkena do Pekingu, když předtím zrušil v reakci na sestřelení čínského špionážního balónu nad Severní Karolínou únorovou schůzku. Peking totiž označil likvidaci balónu za „vážné porušení mezinárodní praxe“ a podle agentury AP pohrozil důsledky. Následovaly návštěvy ministryní financí a obchodu Janet Yellenové a Giny Raimondové. Nejvyšší napětí povolilo definitivně v říjnu, kdy ministr zahraničí Wang Yi odcestoval do Washingtonu dojednat setkání prezidentů na americké půdě s cílem povolení skoro na maximum utažených šroubů.
Hrozba trvá
Během schůzky prezidentů ve Fioli se měl Si–Ťin Pching tázat Joe Bidena, zdali je pro velmoci výhodnější spolupráce či antagonismus hrozící konfrontací. Americký prezident údajně čínskému protějšku odpověděl, že si obě země sice budou navzájem ekonomicky konkurovat, ale budou se přitom chovat zodpovědně ve snaze v maximální možné míře zabránit vojenskému střetu.
Přesto, jak uvádí prestižní indický web, ani jeden z prezidentů nesouhlasil se zásadními změnami, které by posunuly napjaté bilaterální vztahy ke spolupráci. Není se čemu příliš divit, prezidenti jsou pod tlakem domácích voličů, armády, až ultranacionalistických politických frakcí a průmyslové lobby. Kompromis je brán jako prohra, letošní rok se proto může nést ve znamení konfrontace.
Reakce možná, nikoli zaručená…
Nejkyselejšími jablky sváru mezi oběma ekonomickými giganty zůstávají Tchaj–wan a územní spory v Jihočínském moři. Vyhledávaný cíl výletů našich vrcholných politiků totiž Peking považuje za odpadlickou provincii, která by měla být navrácena pod kontrolu Číny. Mimo jiné argumentuje tím, že když v roce 1979 navázaly USA diplomatické vztahy s Pekingem, uznaly existenci jedné Číny a Tchaj–wan jako její součást. Postoj americké strany zůstává v této záležitosti konzistentní, na druhé straně Tchaj–pej stále zřetelněji naznačuje záměr vyhlásit suverenitu. Je přitom známo, že Čína je připravena v takovém případě reagovat vojenským zásahem a počítá s tím, že akce vyvolá americkou reakci.
Podle vyjádření představitelů USA se Bidenova administrativa stále řídí pravidlem „strategické nejednoznačnosti.“ Podle smlouvy s Tchaj–wanem z roku 1979 je v případě napadení vojenská reakce USA možná, ale nikoli zaručená. Případná snaha Pekingu zmocnit se Tchaj–wanu vojenskými prostředky vyvolá v Americe „vážné znepokojení,“ které se ovšem automaticky nemusí rovnat vojenskému zásahu. Ve Washingtonu ovšem sílí hlasy volající po tom, aby „strategická nejednoznačnost“ byla nahrazena doktrínou „strategické jednoznačnosti.“ Došlo by ke zrychlení již tak rychlých dodávek zbraní, což může podle serveru Fairobserver.com čínská strana vnímat jako americkou podporu vyhlášení tchajwanské nezávislosti a zahájit již letos invazi.
Boj o ostrovy
Vedle Tchaj–wanu může vést k vojenskému konfliktu mezi USA a Čínou zhoršující se bezpečnostní situace v Jihočínském moři, které Peking považuje za výlučnou sféru svého zájmu, a to včetně všech ostrovů. S čínskou vizí se ovšem rozhodně neztotožňují kromě Tchaj–wanu také Indonésie, Vietnam a Filipíny, odvolávající se na Úmluvu OSN o mořském právu. Podle této mají nárok na suverenitu nad ostrovy, které jsou součástí jejich „výlučných ekonomických zón,“ jedná se o oblast moře do vzdálenosti 200 námořních mil (370 km) od pobřeží.
V roce 2016 rozhodl Stálý arbitrážní soud v Haagu o tom, že nároky Číny jsou v rozporu se zákonem a Filipíny, plus sousední země, mají plné právo kontrolovat své výlučné hospodářské zóny. Čína v reakci oznámila, že hodlá soudní rozhodnutí ignorovat. A USA mají od roku 1951 s Filipínami Smlouvu o obraně.
Plná kontrola Pekingu nad ostrovy a okolními vodami má významné ekonomické a strategické důsledky. Prodlužuje čínský obranný perimetr na několik set mil od vlastního pobřeží, což komplikuje útok na pevninu a zároveň usnadňuje případný útok Číny na americké a spojenecké základny v regionu. V Jihočínském moři je také spousta ryb, ropy a zemního plynu. Evidentně je o co bojovat.
Čtěte také:
Západ si hraje s ohněm a Čína se směje
Zelená ideologie jako pátá kolona Číny
Čínou už nás nikdo nemusí strašit. Má problémy jako všichni
Že válka bude to už naznačuje celková politická situace ve světě. Je smutné že politici se snaží rozdýchávat nevraživost mezi národy. Snad dostanou všichni rozum a nevzlikvidují se navzájem mě už je to úplně jedno ale děti mých dětí a tak dále Je mi z toho smutno snad bude klid věřme v to ale mocní jsou šílení.