Vlajková loď Pirátů jde ke dnu. Stát přijde o sedm miliard ročně

Výstavba bytů - ilustrační foto. Zdroj: Richard Šedý

Proces digitalizace zahájila vláda premiéra Andreje Babiše a na jeho konci měl být splněný sen každého stavebníka. Byly stanoveny pevné termíny, „neodpověď“ se rovnala souhlasu. Stačilo podat jednu žádost a čekat 30 dnů. Každý, kdo někdy musel absolvovat turné ve smyslu: Jdi tam, nevím kam, a přines razítko, se musel cítit na vrcholu blaha. Nakonec bude ale všechno jinak.

Daňový poplatník sobě

Ministr Ivan Bartoš po nástupu do funkce usoudil, že přijatý zákon je potřeba přepsat k obrazu svému, protože pocházel od ďábla Babiše. Zrušil tak tři ze čtyř soutěží na nový digitální systém stavebního řízení, bez kterého nelze pochopitelně proces realizovat. Místo toho vypsal jednu novou a spuštění Portálu stavebníka tak bylo odsunuto na příští rok. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), ovšem zrušení oněch tří soutěží „shodil“ a zrušil i soutěž novou.  

Tímto krokem ale přišlo ministerstvo o 996 miliónů korun z evropských peněz, které byly na digitalizaci stavebního řízení vyhrazeny, kromě toho nestíhá termín účinnosti zákona. Portál se bude nově platit z Národního plánu obnovy, ale samo ministerstvo v svém materiálu pro vládu ČR uznává, že se to nemusí stihnout a vše se zaplatí z kapes českého daňového poplatníka.

Dojemně hloupá záminka

Podle předkládací zprávy MMR ohledně stavu digitalizace stavebního řízení (DSŘ) stojí za přepsáním přijatého stavebního zákona skutečnost, „že starou architekturu DSŘ připravili z velké míry lidé, kteří jsou spojování s kauzou Dozimetr a ICT Unie.“ Jedná se o dojemně hloupou záminku, ve zprávě se neuvádí, že některý z těchto lidí (není ani jasné, koho má ministerstvo na mysli) byl z něčeho byť jen obviněn.

Podle této logiky a pirátské fantazie lze kauzu související s bukanýrským koaličním partnerem STAN, pražským dopravním podnikem a středočeskými silnicemi spojit s každým, kdo si koupí jízdenku MHD, posadí se do tramvaje, případně si zajede po silnici třeba do Mělníka. Nebo hodí do volební urny hlasovací lístek hnutí STAN.  

Co se pak ICT Unie týče, jejím předsedou je šéf Hospodářské komory ČR a poradce premiéra Petra Fialy pro oblast digitalizace Zdeněk Zajíček (ODS). Ministryně Dostálová (ANO), která měla k ICT Unii nulový vztah a stejně jako celé agrárně–chemické hnutí postrádala v této oblasti jakékoliv kompetence, vsadila při přípravě výběrového řízení na profesionály. Bohužel se nejednalo o profesionály splňující veškeré pirátské předpoklady.

V hlavní roli ÚOHS

Po zrušení rozjetých tří ze čtyř soutěžních dialogů zaúřadoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který rozhodl, že dialogy musí pokračovat. MMR se ovšem proti rozhodnutí odvolalo a vypsalo nové výběrové řízení. Vítězem zakázky na obří ICT systém se stala takřka neznámá slovenská firma s minimálním kapitálem, která nabídla za jeden z nejkomplexnějších informačních systémů českého e-governmentu cenu 118 miliónů korun. Na druhém místě skončila renomovaná česká ICT firma s cenou 500 miliónů korun, přičemž původní cena za mnohem rozsáhlejší systém měla být cca 1,3 miliardy korun.

MMR pak ve svém materiálu předkládaném na vládu jásá nad potenciálně uspořenými stovkami miliónů. Realita je taková, že slovenská firma by pravděpodobně dodala jen hardware a poté ze zakázky odstoupila, protože za vysoutěženou cenu se podobný systém prostě nedá pořídit. Tato varianta ovšem nehrozí, neboť ÚOHS zrušil i nové zadávací řízení.   

Ještě když jsme u peněz, podle analytiků MMR byly v dopadové studii RIA ekonomické přínosy nového stavebního zákona odhadnuty na 7,1 miliardy ročně. Vzhledem ke zdržení účinnosti nového zákona nejméně o tři roky se úspora 0,28-1,1 miliardy korun prezentovaná dredatým ministrem dá považovat za drobné.  

Věštění z dlaně, zadávání z ruky!

Lze jen odhadovat, jakým směrem se bude digitalizace stavebního řízení ubírat. Jednou z velmi pravděpodobných variant je, že poté, co Ivan Bartoš jednoznačně nestíhá vypsat nezpochybnitelné výběrové řízení, pověří úkolem státní podnik.

V únoru totiž šéf Pirátů podal a nakonec prosadil pozměňovací návrh k vládní novele Zákona o zadávání veřejných zakázek. Ten byl sice podán v souvislosti s Digitální a informační agenturou (DIA), týká se ovšem celé samosprávy, přičemž se podařilo obejít klasické meziresortní připomínkové řízení, hodnocení RIA i Legislativní radu vlády. U řady ministerstev tak vznikly státní podniky, kterým lze zadávat bez výběrových řízení jakékoli zakázky v jakémkoli rozsahu a výši.

Vzhledem k tomu, že zakázky jsou zadávány z ruky, nebude možné posoudit, jestli jsou realizovány pro stát nejvhodnějším způsobem. Platí totiž, že kde není soutěž, není benchmark a nikdo netuší, jaká je optimální cena. Nemluvě o tom, že státní podniky neponesou za své produkty žádnou reálnou záruku a na rozdíl komerčních firem nebudou muset dokládat jakékoli reference. Zakázka na digitalizaci stavebního řízení by tak pravděpodobně skončila u Národní agentury pro informační a komunikační technologie (NAKIT).

Praha jako Manhattan

Státní podnik má neotřesitelnou pozici generálního dodavatele, který dílčí plnění poptává formou rámcových smluv. V tomto případě totiž žádné programátory nemá, stejně tak chybí manažeři, kteří by měli se srovnatelným systémem zkušenosti. Jednotlivé dodávky si bude NAKIT řídit sama, takže za ně ponese plnou zodpovědnost.

Následně ovšem nelze předpokládat, že by složka státu požadovala po svém státním podniku, jehož je zřizovatelem, například kontroly kvality, či řešení reklamací, které státní podnik není schopen přenést na své dodavatele. Pro příklady předražené nefunkční zakázky realizované tímto způsobem nemusíme chodit daleko, stačí vzpomenout na státní podnik NAKIT a jeho aplikaci Tečka.

Další možností, jak patovou situaci vyřešit, je odložení účinnosti nového stavebního zákona, nicméně každý rok zdržení stojí Českou republiku 7 miliard korun. Podle studie Deloitte je podíl regulačních nákladů na ceně bytu v České republice 55 procent, jedná se o druhé nejvyšší číslo po newyorském Manhattanu.

Jinými slovy, na současné průměrné ceně nového bytu například v Praze ve výši 140 000 korun za metr čtvereční má přebujelá byrokracie podíl 77 000 korun. A bude hůře, což není dobrá zpráva především pro občany do 35 let, na které Piráti cílí.