Paní „pedagožka“ zapojuje do své činnosti děti a ani neví, že dětská sexualita se začíná vyvíjet ve dvou letech a vykládá, že dětí se sexualita nedotýká.
Nebudu se zmiňovat o tom, jak paní Olivová vypadá a jak svým životem, podle jejího vyjádření, otevírá cestu dalším umělcům …
O umění paní pedagožka neví nic. Není obeznámená se základními fakty dějin a teorie umění. Hovoří o svobodě umělce a neví, že tento problém se řešil už před sto lety.
Dnes je, naopak, doba, kdy si uvědomujeme, že v umění je možné vše a že umělec sám musí hledat hranice. Dokonce si dovolím prohlásit, že umělecká svoboda je něco neaktuálního, nesoučasného a je potřeba hledat nová pouta.
Svoboda bez pokory neexistuje
Současná avantgarda, můžeme-li o něčem takovém mluvit, je v hledání hranic, nikoliv v získávání svobody.
Svoboda je důležitá a delikátní věc. To, co dnes řada lidí vnímá jako svobodu, je často jen prostá bezuzdnost. Svoboda bez pokory neexistuje.
Paní Olivová hovoří stále o sobě, o svých pocitech, o svých potřebách a já se ptám, proč tím zatěžuje ty ostatní, proč valí své problémy na lidi kolem sebe? To jsou levné pseudohumanistické postoje módní v současném světě.
Zákony platí pro všechny
Rovněž hovoří o tom, že by společnost měla dávat umělcům pardon, tzn. modifikovat pro ně zákony tak, aby se nedotkly jejich „posvátné svobody“. Na to nemá nikdo právo. Zákony platí pro celou společnost. Přizpůsobování zákonů jedincům, třídám nebo sektám jsou projevy totality.
Umělecké školy hledají svoji podobu, kterou v záplavě experimentálních gest ztratily. Úloha pedagoga je nesmírně důležitá. Současní umělci, v rámci zachování směšné originality, odmítají vlastní historii, jsou nevzdělaní a nechtějí naslouchat jiným názorům. Dnes, kdy umění ztratilo svojí materiálovou základnu a převažují konceptuální polohy, hraje vzdělanost a kultivovanost zásadní roli. Ani jedno se s paní Olivovou neslučuje. Je ostudou naší nejstarší umělecké školy, že tam může působit jako vedoucí pedagog.
Znovu opakuji. Pro umělce platí stejné zákony jako pro celou společnost. Pokud mu jeho čest přikazuje jejich porušení, měl by tak učinit a přijmout stanovený trest.
Navrhuji, aby AVU byla odebrána akreditace.
Autor je emeritním rektorem Akademie výtvarného umění.
Čtěte také:
Nedemokratická demokracie
Kulturní válka o Ježíše na AVU: trpící spasitel začal traumatizovat studenty
Zdravice Milana Knížáka k 17. listopadu: Zatím ještě můžu říkat, co chci a za to děkuji
Ještě komentář, Knížák měl starost o sexualitu dětí, ta se rozvíjí od 2 let. Tak jeho znalosti v této oblasti jsou na úrovni přečetl jsem v nějakém časopise, odborník není. Ale budiž. Malé děti sexualitu vnímají, ale pokud vidí nahou dospělou osobu, nijak jim to neuškodí. Do sprch u bazénů běžně chodí tatínkové s dcerami, limit bývá 6 let, bývají i starší. Podobně maminky berou své syny, ne každá nechá 10 letého autistu jít samotného do pánských sprch. Děti ve školce se nestydí, nahý dospělý pro ně problém není, stejně jako vlastní nahota. Ta jim začíná vadit až někdy na zš, pokud tedy vadí, někomu vadit nemusí.
Z videa je zřejmé, že děti leda zaujalo, jak paní hází hlínu, nevnímali, že je nahá a nějakou sexuální spojitost. U školáků v pubertě by mohlo být jinak, u školkových dětí nic nevadilo.
Je pozoruhodné, jak má Knížák starost o morálku. Už před NG naštěstí nejsou jeho „díla“, kde šlo spíš o znehodnocení materiálu, třeba kamene. Leckdy obscénní motivy, vulgární a primitivní sexuální motiv. U K. Olivové nic takového nešlo, ona je ve svých vystoupeních konzistentní.