Pokrokové Německo uhání s recyklovaným toaleťákem v podpaží k zelenější filmové tvorbě

Zdrok: Koláž Copilot/Designer

Spolkový filmový průmysl volá už léta po úpravě dotačních pravidel. Bez reformy podpory filmové tvorby by se totiž německý film již patrně neobešel. Jen v tomto roce počítají filmoví a televizní producenti s desetiprocentním poklesem výroby a bude hůř. Německá filmová branže je v krizi.

Za tohoto stavu filmaři s nadějí vzhlíží k zelené ministryni kultury Claudii Rothové, jejíž úředníci dostali za úkol vypracovat reformu rámcových podmínek financování. Nejde o nic malého: „model daňových pobídek“ má tvůrcům zpětně, jaksi navíc, hradit 30 % uznaných výrobních nákladů.

Teď konečně dostali vyhladovělí filmoví pracovníci možnost seznámit se s konkrétním obsahem novely zákona o filmové tvorbě. A čekal je šok. Ačkoliv je pokroková umělecká branže již zvyklá na ledacos, toto je přeci jen poněkud jiná káva. Kromě byrokratické nestvůry, která bude tímto dokumentem uvedena v život, jde zejména o podmínky, za nichž si budou moci na vymodlené státní peníze sáhnout. V realitě německé „totální války za klima“, kdy nikdo a nic nesmí zůstat stranou, to bude vypadat například takto:

Toaletní papír, který budou při práci používat herci, kameramani, producenti a veškerý obslužný personál, když na ně přijde jejich chvilka, musí obsahovat 90 procent toho recyklovaného – klima si žádá své odhodlané hrdiny. A přenocovat během práce v exteriérech již také nebude jen tak. V padesáti případech ze sta to již nebude podle vlastních představ. V budoucnu budou filmoví pracovníci svá těla ukládat k odpočinku jen v apartmánech, prázdninových ubytovnách a hotelech, které budou moci prokázat, že dbají o zdravé životní prostředí. Nějaké ústní ujišťování přitom již stačit v žádném případě nebude, ubytovatel bude muset předložit písemný, k tomu účelu vystavený a úředně ověřený certifikát.

Ani na talíř nedostanou zmlsané tvůrčí štáby to, co by si přály. Jak říká klasik, pořádek musí být a klima je třeba zachránit. Předpisy přikazují, že minimálně jeden den v týdnu musí catering nabízet výhradně vegetariánskou potravu.

Přísnému ministerskému oku by již v ideálním případě neměl uniknout ani jeden jediný prohřešek při používání výrobního materiálu. Jde se do detailu, protože při takto vedeném boji právě na něm záleží – běda tomu, kdo sáhne po jednorázové baterii, bude po dotacích. Ostatně sedmnáctistránkový dokument připomíná, že veřejnoprávní i soukromá mediální branže s jejími „audiovizuálními produkty ovlivňuje milionové publikum“ a má tím pádem „společenskou zodpovědnost za udržitelnou výrobu“, přičemž „ekologické standardy mají dlouhodobě napomáhat snižování emisí CO2.“ No a je to.

Zelený politruk do každého štábu

A aby si filmaři byli jisti, že se nedopustili pravicové úchylky tím, že by porušili předepsaná pravidla, bude výrobní firma muset zaměstnat minimálně jednoho „Green konzultanta“, který bude na dodržování ekologických standardů dohlížet. Samozřejmostí je užívání pouze ekologických energií, tvůrci musejí zapomenout i na leteckou dopravu, pokud se na pracoviště dopraví jinými prostředky do pěti hodin. Soukromá letadla se mohou mihnout výhradně na filmovém plátně.

Němci, a tak tomu bylo vždy, vynikají důkladností. Proto i ministerský návrh počítá s možností nepředvídaných událostí. Třeba když „Green konzultanta“ skolí chřipka, nebo, pámbu nedopusť, dojde ve schváleném obchodě recyklovaný toaletní papír a náhrada není. I na to ministerský papír myslí. V dobře odůvodněných případech a po detailním zdokumentování nastalé krizové situace si i pan režisér bude smět utřít zadek papírem s vůní růží. Ovšem za předpokladu, že tento přečin vykáže v závěrečné zprávě.