Podle textu ministerstva financí s názvem Státní rozpočet v kostce se letos zvýšil počet zaměstnanců státu oproti loňsku o 10 % na celkem 499 056 osob, z toho je 80 000 kancelářských bojovníků (rozuměj úředníků). Přitom ještě v roce 2020 spadalo podle údajů ministerstva vnitra do této kategorie 67 945 osob.
Vzhledem k tomu, že pravda nesmí bránit dobrému příběhu, se podle tvrzení ministerstva vnitra připravuje metodika s cílem snížení počtu státních zaměstnanců na úroveň roku 2016, wikipedia.org v této souvislosti uvádí číslo 437 291. Podle ekonoma Lukáše Kovandy z Trinity Bank by se tak ušetřilo 50 miliard korun.
Moc sice jinak dobrému záměru nevěřím a nemám ambice radit, ale určitě by nebylo od věci podívat se v této souvislosti na pracovní náplň a zejména vytížení právníků v žoldu státu. Jejich přesný počet mi sice není přesně znám, ale podle informace, kterou jsem obdržel podle Zákona o svobodném přístupu k informacím, například jen Magistrát hlavního města Prahy zaměstnává 113 právníků.
Přebohatý magistrát
Přestože mi ze strany magistrátu nebyl zodpovězen dotaz, na kolik vyjdou stát mzdové náklady na interní právníky, alespoň jsem se dozvěděl, že, „lze obecně konstatovat, že právníci na MHMP jsou řazeni v 11. až 13. platové třídě,“ a k tomu jsem dostal tabulku.
Z toho mi vychází, že magistrátní nevedoucí právník zařazený do 12. platové třídy bere měsíčně cca 66 000 korun. Hrubým odhadem držícím se při zemi mi vyšlo, že právníci magistrátu stáli daňové poplatníky loni s odvody více než 10 miliónů korun měsíčně, tj. přes 120 miliónů korun ročně jen na platech. K tomu připočítejte kanceláře, energie, software, služební auta a další prebendy.
Přesto v období od listopadu 2018 do února 2023 magistrát zaplatil renomované a úspěšné AKCCS – Advokátní kancelář Císař, Češka, Smutný částku 36 485 880 korun. V této částce je například zahrnuto 100 000 korun za právní posudek, kterým se jeden z odborů magistrátu brání stanovisku zhotovenému jiným odborem magistrátu.
Neméně zajímavý je Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost. Podle odpovědi na stejný dotaz v rámci Zákona o svobodném přístupu k informacím z první poloviny letošního roku se právními záležitostmi zabývalo 32 zaměstnanců, z toho 13 právníků. Tito vyšli daňové poplatníky v roce 2022 včetně odvodů na SZ a ZP na 19 955 000 korun, průměrná hodinová mzda je včetně odvodů 849, 95 korun. Přes zmiňované náklady v poslední necelé pětiletce podnik proslavený kauzou Dozimetr zaplatil výše uvedené AKCCS ne zrovna malou částku 54 143 239, 77 korun.
„Vysoká expertíza“
Na důvod, proč daňovým poplatníkem financované instituce nesvěřují kauzy interním právníkům a nešetří tak státní peníze, existuje víceméně univerzální odpověď. Například Státní intervenční zemědělský fond se na „externí advokátní kanceláře obrací zpravidla v případech, kdy řešená problematika vyžaduje vysokou expertízu a současně může v důsledku řešení materie vzniknout škoda, která by mohla být případně uhrazena prostřednictvím povinného zákonného pojištění advokáta.“
Odbor legislativně právní uvedené instituce přitom zaměstnává 19 lidí, z toho 16 právníků. Tito, pochopil-li jsem správně odpověď, nejsou sice schopni „vysoké expertízy“ a hrozí „že z jejich činnosti vznikne škoda,“ přesto loni legislativně-právní oddělení SIZF vyšlo státní kasu (roční mzdové náklady – skutečně vyplacené mzdy + odvody na sociální a zdravotní pojištění) na 16 560 637 korun, aby od ledna 2019 do března 2023 zároveň zaplatilo jen AKCCS přes 8 miliónů korun.
Na schůzky vrtulníkem
Poskytovat služby státu se evidentně privátním advokátním kancelářím vyplatí, jeden ze společníků AK Císař, Češka, Smutný – si nedávno koupil vlastní čtyřmístný vrtulník Robinson R44 s imatrikulací OK-ARJ, jehož cena se pohybuje od necelého půl miliónů dolarů (10 miliónů korun) za slušně olétaný kus po milión dolarů (přes 20 miliónů korun) za úplně nový.
Budiž mu to přáno. Na základě doposud uvedeného se ale z hlediska daňového poplatníka jeví jako logická otázka, proč stát zaměstnává tisíce interních právníků a zároveň platí desítky ba stovky miliónů korun privátním advokátním kancelářím? AKCCS je sice v tomto ohledu nejúspěšnější, rozhodně však ne jediná.
Nebylo by proto snazší a rozpočtově odpovědnější poslat alespoň část ve státních službách pracujících právníků na trh práce a právní agendu zcela svěřit privátnímu právnímu sektoru? Kromě schopnosti „vysoké expertízy“ a povinného zákonného pojištění advokáta disponuje například AKCCS obrovskou časovou flexibilitou a schopností rychle se přesouvat na schůzky s klienty vlastním vrtulníkem. Zatím je v tomto směru osamocena, je však známo, že příklady táhnou…
Komentáře (0)