Agentura AP například vypíchla, že na summit vrcholných představitelů Ruska a afrických zemí se letos vypravila jen necelá dvacítka hlav států, zatímco na ten první v roce 2019 jich na konferenci přicestovalo 43. Napsala také, že afričtí státníci odjeli bez dohody o obnově dodávek obilí, pro kterou kvůli nedávnému vypovězení dosavadní dohody Ruskem do Petrohradu jeli.
Tak jednoduché to ale není.
Polovina Afriky stojí za Ruskem
Při bližším pohledu na účast na petrohradském summitu je patrné, že snaha Západu Rusko mezinárodně izolovat selhává. Na konferenci se i přes riziko zhoršení vztahů se Spojenými státy a jejich spojenci vypravili zástupci 49 z 54 afrických zemí, přičemž zastoupení na prezidentské nebo premiérské úrovni měla skoro polovina z nich. Další země vyslaly ministry, viceprezidenty a další vysoce postavené zástupce.
Africký kontinent pohlíží na Rusko válčící na Ukrajině shovívavěji, než další části světa. Rezoluci odsuzující ruskou agresi na Ukrajině, kterou v únoru 2022 přijalo Valné shromáždění OSN, podpořila jen zhruba polovina afrických států. Podle komentáře opozičně laděného ruského webu The Moscow Times má Rusko přibližně polovinu zemí Afriky přímo na své straně nebo je na dobré cestě si je získat.
Cílem petrohradského summitu bylo tuhle podporu kontinentu s populací 1,3 miliardy obyvatel a pohádkovou zásobou přírodního bohatství podpořit, ideálně prohloubit. Oficiálně byla tato pozornost Putinem prezentována jako podaná ruka. Nezůstalo však jen u proklamací.
Putin v projevu na zahájení summitu nabídl, že Rusko bude po dobu čtyř měsíců bezplatně dodávat tisíce tun obilí do Somálska, Zimbabwe, Burkiny Faso a do Eritreje. Celkem by mělo jít o 27 až 57 tisíc tun obilí. Dalším zemím slíbil ruské obilí za rozumnou cenu. Hovořil také o přípravě energetických projektů s ruskou účastí v Africe, a především nechal africkým státům odepsat dluh v celkové výši 23 miliard dolarů (505,5 miliardy korun).
Pragmatismus namísto ideologie
Lídři hladovějící Afriky uvažují pragmaticky. Mají vlastní vážné problémy a válka na Ukrajině je příliš daleko na to, aby je zajímala z bezpečnostních nebo dokonce z nějakých ideových, či ideologických důvodů. Pokud tedy spolupráci s Ruskem vyhodnotí jako výhodnější, kývnou na ni. Nehledě na fakt, že ruská obchodní a vojenská přítomnost v Africe (viz Wagnerovci v Mali a ve Středoafrické republice) už přináší hmatatelné výsledky, respektive stala se prakticky nepostradatelnou. Také proto se Putin po konci summitu mohl pochlubit společným „závazkem zformovat nový multipolární světový řád a bojovat s neokolonialismem“.
Právě příslib nového multipolárního uspořádání světa je silnou kartou. Slyší na ni totiž více nebo méně všichni kromě Američany vedeného Západu, proti kterému je ale stavěna. Myšlenka sesazení USA ze světového trůnu a vystavění několika trůnu menších se líbí všem, kdo se cítí být Američany přehlíženi, využíváni nebo dokonce vykořisťováni. Na multipolární notu hraje s Rusy také Čína, které se mimochodem v posledních letech v Africe surovinově i investičně daří nejlépe.
Ano, říká se oprávněně, že hodnocení čehokoli záleží na úhlu pohledu. Takže petrohradskou „facku Putinovi“, jak psala některá západní média, lze vykládat z jiného úhlu pohledu stejně oprávněně třeba také jako varovný „budíček pro Evropu“.
Komentáře (0)