Na konci července prožila španělská exkláva Ceuta migrační katastrofu dosud nebývalých rozměrů. Během pouhých 24 hodin do Ceuty vstoupilo 72 tisíc nelegálních migrantů z Maroka. Tato událost před celou Evropou obnažila neschopnost a zkorumpovanost španělského progresivistického premiéra Pedra Sáncheze. Plnou silou však ukázala na něco ještě podstatnějšího. Hranice Evropy jsou otevřené a není to náhoda.
Migrační krize na Ceutě
Spouštěčem migrační katastrofy na Ceutě byl rozsudek španělského Nejvyššího soudu z konce června, který završil více než dva roky trvající spor. Vraťme se do poloviny listopadu 2023. Je krátce před polednem a občan Maroka, pan O. M., spolu s dalšími dvěma migranty obeplouvá plot oddělující Ceutu od Maroka. Ihned byl zadržen španělskými pohraničníky a vrácen do Maroka, aniž by mu bylo umožněno požádat o azyl.
To je od roku 2020 na Ceutě (a ve druhé španělské exklávě Melille) možné na základě ojedinělého rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), který je do španělského práva zaveden dokonce šířeji, než zní jeho výrok. Migrační neziskovky to kritizují, ale prozatím ke změně nedošlo. Tento rozsudek ESLP je ojedinělý tím, že nezní, tak jako všechny ostatní, ve prospěch nelegální migrace.
Vraťme se ale k případu pana O. M. Vzápětí po jeho nuceném vrácení do Maroka jej kontaktuje migrační neziskovka Servicio Jesuita a Migrantes (SJM), přebírá jeho právní zastoupení a ve spolupráci s dalšími migračními neziskovkami podává žalobu k soudu prvního stupně v Ceutě. Argumentuje tak, že pan O. M. překonal hranici plaváním v moři, tedy obeplutím plotu vyčnívajícího do moře, ne jeho přelezením na souši. Zmíněný rozsudek ESLP se totiž týkal situace, kdy migranti přelézali hraniční plot (vyčnívající do moře) oddělující na souši Maroko a druhou španělskou africkou exklávu Melilla.
Už ceutský soud v prvním stupni rozhodl ve prospěch pana O. M., tj. ve prospěch migračních neziskovek, které spor vyvolaly. To bylo první varování španělské vládě vedené Pedrem Sánchezem. Nic jí nebránilo v tom, aby na toto riziko reagovala legislativními změnami. Času měla dost. Neudělala však nic.
Případ se nakonec dostal až ke španělskému Nejvyššímu soudu. Ten letos 30. června vynesl rozsudek, kterým se s definitivní platností postavil na stranu migračních neziskovek. Znění rozsudku bylo zveřejněno 8. července. V tuto chvíli už bylo nad slunce jasné, co v krátkodobém horizontu vážně hrozí. Přesto vláda Pedra Sáncheze neudělala nic. Žádné preventivní opatření.
Den nato, 9. července, migrační neziskovka SJM zveřejňuje prohlášení, kterým celé severní Africe a pašeráckým mafiím oznamuje:
„… osoby zadržené na moři při pokusu o vstup do Ceuty a Melilly plaváním nemohou být předmětem tzv. „odmítnutí na hranici“ (tj. nemohou být okamžitě deportovány do Maroka – pozn. autor)… Rozsudek je pravomocný a nelze se proti němu odvolat.“
Zpráva o rozsudku se šíří sociálními sítěmi jako blesk. Pašerácké mafie se aktivují. Je už jen otázkou času, kdy dojde ke katastrofě. Reakce migrantů na sebe nenechala dlouho čekat. Už 14. července se pokusilo do Ceuty přeplavat více než 100 migrantů. Policejní odbory bezprostředně poté varovaly před rizikem vzedmutí migrační vlny. A španělská vláda? Stále nic.
V druhé polovině července ceutská autonomní vláda upozornila pět španělských ministerstev na neobvyklý nárůst nelegálních vstupů. Ještě 24. července vydala policejní organizace Independientes de la Guardia Civil prohlášení, určené mimo jiné centrální vládě, ve kterém upozorňuje na riziko rostoucího přílivu migrantů v souvislosti s rozsudkem Nejvyššího soudu. Poté 27. července žádaly orgány péče o dítě na Ceutě, protože většina ze sílícího proudu migrantů byli nezletilí chlapci, o vyhlášení nouzového stavu. Centrální vláda pořád nic.
Od 27. července se předseda vlády Ceuty tři dny marně pokoušel dovolat premiéru Sánchezovi. Hovor se uskutečnil až 30. července. Ale to už se do Ceuty z Maroka valil bezprecedentní dav nelegálních migrantů. Do druhého dne jich do Ceuty s 84 tisíci obyvateli vstoupilo 72 tisíc.
Velká část migrantů se nakonec dobrovolně vrátila do Maroka. Dobrovolnost jejich návratu byla sporná. Zpět k hraničnímu plotu je doprovázeli policisté a vojáci a příliš prostoru pro jiný postup migrantům nedávali. Po týdnu na Ceutě zůstalo odhadem 10 tisíc migrantů. I to je velmi mnoho.
Podstatným důvodem pro návrat většiny migrantů byl patrně hlad. S sebou z Maroka si nevzali žádné jídlo a většina neměla peníze. A ti, co je měli, si nemohli nic koupit, protože obchody zavřely a byly ostře hlídány před rabováním. Když už to vypadalo, že se vrátí skoro všichni, na scénu vstupují migrační neziskovky a začínají rozdávat volně se potulujícím migrantům jídlo a pití. Tím jim umožnily v Ceutě počkat, dokud se neuvolní kapacita přeplněného přijímacího střediska.
Španělské úřady na tom začaly rychle pracovat. Migranty z přijímacího střediska, kteří přišli do Ceuty dříve, začaly s vyšší intenzitou rozvážet do ubytovacích zařízení v pevninském Španělsku. Pašerácké mafie rozběhly nový byznys. Movitějším migrantům, kteří nechtěli měsíce čekat na Ceutě, nabízely rychlý převoz na pevninu na vodních skútrech a člunech.
Většinu ze zhruba 10 tisíc migrantů, kteří na Ceutě zůstali, tvořili mladí muži na prahu dospělosti. Z právního hlediska jsou to totiž pořád děti, a to znamená vysokou pravděpodobnost, že azylovým systémem EU úspěšně proplují.
Nová bariéra na moři
Onen osudový rozsudek španělského Nejvyššího soudu z konce června konstatoval, že obeplutí plotu blokuje možnost okamžitého vrácení migrantů, protože na moři není žádná bariéra, kterou by migranti museli ke vstupu do Ceuty překonat. Sánchezova vláda proto 1. srpna mezi Ceutu a Maroko, jako pokračování hraničního plotu, instalovala 500 metrů dlouhou plovoucí nafukovací bariéru, která sahá zhruba 30 cm nad hladinu a 1 metr pod ni. Španělský novinář Cake Minuesa ve svých 55 letech vzápětí bariéru vyzkoušel a ukázal, jak směšně jednoduše ji lze překonat.
Dva dny po instalaci nové bariéry Ursula von der Leyenová pochválila Pedra Sáncheze v dopise, kde uvedla:
„Vítám také dodatečná odrazující opatření, která vaše vláda přijala k zabránění dalším nelegálním vstupům, jako je posílení ostrahy námořních hranic.“
Ještě o den později zasedali ministři vnitra členských států EU a v závěrech ze svého jednání uvedli:
„Ministři ocenili rychlé a účinné kroky španělských orgánů při řešení situace v Ceutě.“
Ve stejný den, kdy zasedali ministři vnitra, a tak pěkně pochválili Pedra Sáncheze, dovezla loď španělské pohraniční stráže za peníze daňových poplatníků na Kanárské ostrovy dalších 133 nelegálních migrantů, které „zachránila“ na moři…
Migrační neziskovky
Nelegální migrant potřebuje v první fázi jediné: fyzicky se dostat na území EU. Pak už nastupují lidskoprávní smlouvy a rozhodovací praxe nadnárodních soudů, jejichž vznik po léta trpělivě orchestrovaly migrační neziskovky.
Od 12. června je v plné účinnosti migrační pakt. Cokoli je v něm přísnějšího, a některá zpřísnění skutečně přinesl, nic, co se s nelegálním migrantem děje, se nesmí dostat do rozporu s jeho lidskými právy. Dílčí zpřísnění zavedená migračním paktem jsou sice bohatě převážena změkčeními, která zavedl, ale to nyní ponechme stranou. Podstatné je, že každé zpřísnění zavedené migračním paktem je třeba měřit vyšší právní silou lidskoprávních předpisů a souvisejícími rozsudky.
Migrační neziskovky hledají skuliny v právním řádu, které mohou hovořit ve prospěch nelegálních migrantů. Jakmile je najdou, začnou vyvolávat spory se státními orgány tak dlouho, dokud se nepodaří, aby co nejvyšší soudní instance stanovila využívání takové skuliny jako nové, obecné pravidlo. Rozhodnutí španělského Nejvyššího soudu, které předznamenalo ceutskou katastrofu, je toho zářným příkladem.
Tento případ ukazuje, že působení migračních neziskovek, které často probíhá pozvolna a v pozadí, mimo pozornost veřejnosti, může nakonec ve spojení s aktivistickými soudy vyvrcholit v katastrofu. A když už se zdá, že díky trpělivosti vojáků a policistů bude po všem, přijdou znovu. Tentokrát jako aktivisté, kteří se ustrnuli nad bídou nelegálních migrantů, kteří mají hlad. Samozřejmě na to dostaly dotace. Další neziskovky čerpají dotace za převážení migrantů na pevninské Španělsko. Jiné zase na to, aby zajišťovaly ubytovací služby atd.
Bylo by bláhové to považovat za oddělené aktivity. Je to celý ekosystém progresivisticky smýšlejících lidí, kteří tímto způsobem z migrantů žijí. Nejde o konspiraci o nějaké struktuře s centrálním řízením. Je to anticivilizační ekosystém, který postupně vyrostl kolem veřejných rozpočtů a progresivistické ideologie.
Dalším příkladem je otázka pohybu nelegálních migrantů mimo Ceutu. Až do roku 2020 jim Španělsko nedovolovalo Ceutu opouštět. Azylové orgány jim vydávaly doklady, do kterých vyznačovaly doložku, že jsou platné jen pro Ceutu. Ale migračním neziskovkám se to nelíbilo. Léta systematicky jménem migrantů takové doklady napadaly u soudů. A bývaly úspěšné.
Španělské státní orgány se v roce 2019 rozhodly tyto obstrukce s definitivní platností ukončit. Podaly proto kasační stížnost k Nejvyššímu soudu. Jenže i ten nakonec rozhodl ve prospěch migračních neziskovek. Migrační neziskovka CEAR, která v daném řízení zastupovala migranta, o jehož doklad se jednalo, k tomu napsala:
„Organizace CEAR dnes vyjádřila hlubokou spokojenost s rozsudkem Nejvyššího soudu, který uznává právo žadatele o azyl v autonomním městě Ceuta na volný pohyb po celém území státu… My v CEAR vítáme rozhodnutí, které bude mít pozitivní dopad na životy tisíců lidí, kteří v mnoha případech uvízly na měsíce či dokonce roky v autonomních městech Ceuta a Melilla, kde byly zbaveny mnoha práv, která jim náležejí jako žadatelům o azyl…“
Tento rozsudek nadlouho změnil pravidla, podle kterých mají španělské úřady postupovat. Omezit pohyb migrantů na Ceutu by teoreticky mohl umožnit migrační pakt, což je jeden z jeho přínosů. Jestli to bude možné, ovšem ukáže až čas. Zatím platí dosavadní pravidla. Proto většina nelegálních migrantů, kteří v červenci dorazili na Ceutu, a zůstali na ní, poměrně brzy získá právo Ceutu opustit. V případě udělení azylu budou moci dokonce cestovat po Schengenském prostoru, a to až 90 dnů každých cca 6 měsíců.
Takové rozsudky mění pravidla ve prospěch nelegálních migrantů, aniž by byl potřeba jediný hlas demokraticky zvoleného zástupce, nebo jediný hlas voliče. Soustředěný tlak migračních neziskovek a pomatení soudci, kteří rozhodli, že obeplutí hraničního plotu vyčnívajícího do moře není jeho překonáním, spustili migrační krizi, kterou v tak krátkém čase ještě Evropa nezažila. Proč asi byl ten plot postaven tak, aby vyčníval do moře…?
Legalizační program
Když se k působení migračních neziskovek a aktivistických soudů přidá progresivistický premiér menšinové vlády, který pro svou stranu zoufale potřebuje nové hlasy, získáme civilizačně smrtící koktejl.
Ceutská migrační katastrofa se odehrála jen měsíc poté, co skončila lhůta pro podávání žádostí o legalizaci pobytu pro nelegální migranty, kteří ve Španělsku pobývali před koncem roku 2025. Sánchezova vláda při spuštění tohoto mimořádného legalizačního programu chlácholila občany, že půjde „jen“ o zhruba 500 tisíc osob. Nakonec bylo podáno 1,3 milionu žádostí. Odhaduje se, že zhruba třetina z nich jsou podvodné žádosti včetně migrantů, kteří ve Španělsku nikdy nebyli. Pašerácké mafie po celé Evropě začaly nabízet službu převozu nelegálních migrantů, kteří mají potíže se získáním pobytového oprávnění, do Španělska.
Nelegální migranti, kteří do Španělska vstoupili na Ceutě, ani nelegální migranti legalizovaní tímto vládním programem, zatím nezískají španělské občanství. Jen pobytové oprávnění. Získání španělského občanství, což znamená i volební právo, je ale jen otázkou jejich trpělivosti a času. Masivní legalizační program z první poloviny tohoto roku a ignorování rizik vzniku migrační vlny na Ceutě nejsou nahodilé jevy. Obojí přesně zapadá do politického programu progresivistických politických sil.
Je to korupce svého druhu. Jistě bude znamenat masivní dotace pro migrační neziskovky, a v tomto ohledu je to standardní korupce a střet zájmů. Ale mnohem horší je, že jde o hybridní válku proti vlastní civilizaci. Je to civilizační korupce a sánchezovský režim ve Španělsku je v tomto smyslu snad nejvíce zkorumpovaný v celé Evropě.
Hranice Evropy jsou otevřené
Můžeme se hodiny zamýšlet nad tím, jak červencové invazi na Ceutu pomohl marocký stát a pašerácké mafie. Jistě bude užitečné popsat, jakou roli sehrálo šíření informací a dezinformací na marockých kanálech, na sociálních sítích a podobně. Ale nejpodstatnější bude vždy odpovědnost EU a evropských vlád za ochranu vnější hranice, a vlastně celý migrační systém EU. Ceutská krize v mnoha ohledech ukázala, jak je migrační systém EU zvrácený, jak bídně jsou chráněné hranice Evropy a že ve výsledku jsou vlastně otevřené.
Celý článek čtěte v aktuálním vydání měsíčníku TO 8/2026.
