Před nedávnem si Česká televize pozvala do svého ranního Studia 6 „analytičku“ neziskovky „Fakta o klimatu“ Kateřinu Kolouch Grabovskou. Tématem byly emisní povolenky v systému ETS 2. Jde o velice poučný rozhovor. A to i přes značné riziko, že si při něm člověk nevěřícně hlavu ukroutí.
Což je důležité upozornění pro každého, kdo by si jej chtěl pustit ze záznamu (zhruba v čase 1:25). I když označení „rozhovor“ je poněkud nepřesné, protože to celé působí spíše dojmem dobře secvičeného divadla. Otázky moderátora totiž připomínají spíše nahrávky paní Grabovské na to, aby ona mohla vysvětlit, proč jsou emisní povolenky vlastně bezva nápad a kolik užitku nám přinášejí. Nicméně i přesto, nebo právě proto, nám tento „rozhovor“ poskytl zajímavý vhled do toho, jak klimatičtí aktivisté uvažují.
Názorně se to třeba ukázalo, když paní Grabovská vysvětlovala, proč by pro naši zemi bylo nevýhodné, kdyby systém emisních povolenek ETS 2 odmítla. Prohlásila totiž, že by pak neměla na investice do „bezemisních“ technologií a také na kompenzace vysokých cen energií pro tu část občanů, kteří je nezvládají platit. Celý systém tedy peníze nejdříve lidem formou povolenek promítnutých do cen energií sebere a pak jim je zase formou různých sociálních dávek vrací. Prostě zelený socialismus jak vyšitý. A jeho propagátorům zjevně vůbec nedochází, že když nebude systém ETS 2 zaveden, tak nezapříčiní ani růst cen energií a nebude tak nutné je lidem kompenzovat. Jak prosté…
Další perla, která zazněla, se týkala problému ztráty konkurenceschopnosti unijních firem. Snad aby onen „rozhovor“ nevyzněl jako úplná selanka, položil totiž moderátor také jednu „kritickou“ otázku, zda za ztrátou konkurenceschopnosti nestojí právě výrazně vyšší ceny energií v porovnání s těmi, které platí firmy v těch částech světa, kde žádné emisní povolenky neznají.
Paní Grabovská uvedla, že povolenky nejsou z pohledu cen žádný závažný problém, protože už dnes část z nich dostávají firmy zadarmo. Čímž tedy jednak neodpověděla na danou otázku (což moderátor přešel) a jednak zamlčela fakt, že těchto povolenek není nekonečně mnoho a že nejde jen o přímé náklady na energie. Firmám totiž rostou náklady i v důsledku všeobecně se zvyšující cenové úrovně, protože jim zdražují i jiné vstupy než jenom přímo placené energie. A i ceny těchto vstupů vlivem povolenkami způsobeného (mimo jiné) zdražení energií rostou.
Paní Grabovská se také pochlubila tím, jaký mají povolenky příznivý vliv na snižující se objem emisí CO2 v EU. A ty že prý díky nim klesají rychleji, než se čekalo. Jenomže už neuvedla, že cenou za to je postupná deindustrializace EU, kde se „špinavé“ provozy zavírají, ale protože se bez jejich produktů nemůže vždy obejít, tak je dovážíme ze zemí mimo EU. Kde však na nějaké emisní cíle a „boj s klimatickou změnou“ kašlou. Takže se „špinavá“ produkce jenom přesunula jinam a onen pokles emisí v EU je kompenzován jejich růstem v jiných částech světa. Respektive vzhledem k tomu, že se jejich objem celosvětově zvyšuje, rostou tam dokonce rychleji, než v EU klesají.
Celý ten „rozhovor“ je zkrátka velmi užitečným vhledem do myšlení jedné klimatické aktivistky, které je směsí přesvědčení, zaslepenosti, naivity a demagogie. Mohli bychom nad tím mávnout rukou a zasmát se tomu. Prostě taková cesta do hlubin „zelené duše“. Potíž je však v tom, že podobní lidé mají velký podíl na definici „klimatické politiky“ EU se všemi jejími negativními důsledky.
A tady už jde veškerá legrace stranou…
