Dezoláti včera, andělé dnes. Demonstrace pokrytců, „pravdy“ a lásky (té zejména) zaplnila Staromák

Ach, jak krásně se v neděli rozsvítilo pražské Staroměstské náměstí! Tisíce, desetitisíce, podle organizátorů klidně 80 až 90 tisíc duší (v pondělí už mnohá média hlavního proudu psala o stovce) – a všechny sjednocené v jednom velkém objetí slušnosti, pravdy a lásky. No, především lásky. Té zejména. Lásky k prezidentovi Petru Pavlovi (jak koneckonců můžete vidět i na titulní fotce), který kdysi pilně docházel do kurzu pro komunistické rozvědčíky, ale teď je hrdinou demokracie, protože se statečně postavil proti smskám od Petra Macinky.

Staroměstské náměstí opět ožilo. Dlažební kostky, pamatující defenestrace, popravy i trdelníky za 180 korun, byly svědky další kapitoly českého občanského divadla. Na scénu nastoupila demonstrace Milionu chvilek pro(ti) demokracii – organizace, která se s železnou pravidelností objevuje vždy tehdy, když je třeba někoho poučit o slušnosti, pravdě, lásce… a ideálně o tom, kterého bývalého komunistu je správné nenávidět a za kterého je třeba se postavit. A také tehdy, když spolku dojdou peníze.

Oficiálně šlo o demonstraci na podporu (ať už takové slovní spojení zní sebehloupěji) prezidenta Petra Pavla. Tedy muže, který je dnes prezentován jako ztělesnění západních hodnot, demokracie a morální autority, ačkoliv v jeho životopisu poněkud rudě září jistá retro položka: pilný student a absolvent kurzu pro komunistické rozvědčíky, který adoroval vstup vojsk Varšavské smlouvy na území Československa (alias „přátel ze Sovětského svazu“). Ale pššt! To se dnes nehodí. Minulost je důležitá jen tehdy, když patří někomu jinému.

„Sprosté kolaboranty“ vystřídali „slušní demokraté“

Zvlášť dojemné je srovnání s demonstracemi před čtyřmi lety. Tehdy lidé zaplnili nejedno náměstí kvůli energetické krizi, astronomické inflaci a oprávněnému dojmu, že se Evropská unie rozhodla spáchat ekonomickou sebevraždu za bílého dne. Účasti byly rovněž masové, frustrace pochopitelná – a reakce? Nálepka „dezoláti“, „ruská pátá kolona“ a ideálně rovnou „vlastizrádci“.

Důkazy? S mírnou, opravdu velice mírnou nadsázkou řečeno: Tři lidé z desítek tisíc měli čepici s ruskou trikolorou. Další tři, ztracení v lese českých vlajek, mávali tou ruskou. A jeden – pozor, tohle je silné – měl na batohu nášivku s písmenem „Z“. Z toho logicky vyplynulo, že všichni přítomní byli agenti Kremlu a Putinovi osobní kamarádi. I ta babička s nákupní taškou, co tam omylem zašla pro rohlíky.

Kolektivní vina byla tehdy aplikována s lehkostí, kterou by záviděl i středověký inkvizitor. Kdo tam tehdy byl, byl zkrátka proruský. Hotovo. Diskuze skončila.

Ale v neděli? V neděli se nad hlavami těch nejslušnějších lidí republiky tyčily transparenty, které by v roce 2022 poslaly jejich držitele včetně organizátorů k trestnímu stíhání. Vulgární, homofobní, rasistické, sexistické narážky a nápisy na adresu členů současné vlády – zkrátka festival kreativity, který by v opačném gardu vyvolal minimálně tři mimořádné schůze Poslanecké sněmovny, čtyři tiskové konference Pirátů a jedno celodenní vysílání ČT24 s titulkem „Krajní pravice ovládla ulice“.

Návrat z politického hrobu

Z občanského i politického hrobu povstal Mikuláš Minář. Muž, který dokázal od samozvaných demokratických voličů shromáždit finanční prostředky v objemu, za který by si menší obec postavila kruhový objezd i s kašnou. Muž, který kdysi sliboval, že už nikdy nebude šéfovat Milionu chvilek, protože to přece není o něm, ale o nás všech. No, teď je to zase o něm. A o nás. A o slušnosti. Zejména o slušnosti.

A tak se po dlouhém období ticha vrátil do čela Milionu chvilek a svolal demonstraci. Oficiálně na podporu prezidenta Pavla. Neoficiálně – a to bylo cítit ve vzduchu silněji než vůně svařeného vína – proti vládě Andreje Babiše. Na pódiu se hovořilo o slušnosti, hodnotách a návratu kultury do politiky. Pod pódiem se mezitím tyčily transparenty, které by i hospodský štamgast po šestém rumu označil za „trochu přes čáru“.

Rasistické, homofobní, nenávistné vzkazy létaly nad hlavami účastníků jako morální konfety. Láska a pravda se zřejmě tentokrát rozhodly projevit formou verbálního kopance.

Máslo, kam se podíváš

Absurdita situace dosáhla vrcholu ve chvíli, kdy se mezi demonstranty objevili zástupci bývalé vládní koalice. Lidé, kteří mají na hlavě tolik másla, že by z něj šlo udělat mlékárenské družstvo, jemuž by i Babiš záviděl, a nakrmit všechny účastníky nedělního veselí až do příštích Vánoc.

A dnes? Dnes sledujeme mistrovskou lekci pokrytectví. Třeba taková poslankyně Barbora Urbanová (STAN) se na Facebooku brání kritice tím, že přece nelze činit ostatní účastníky odpovědnými za transparenty jednotlivců. Jak rozumné. Jak civilizované. Jak… nové. Což o to, s tím já samozřejmě nemůžu jinak než souhlasit, je tady ovšem takové drobné „ale“…

Najednou se neháže do jednoho pytle. Najednou se rozlišuje. Najednou platí, že jeden transparent není názor všech. Fascinující myšlenkový obrat, který by si zasloužil vlastní kapitolu v učebnicích politologie Petra Fialy pod názvem Selektivní morálka v praxi.

No vida. Před čtyřmi lety stačilo jedno písmeno „Z“ na batohu, tři čepice a tři ruské vlajky – a celá demonstrace byla setkáním pomatené ruské páté kolony. Teď máme desítky transparentů s texty, které by v opačném gardu skončily jako důkazy v trestních oznámeních (v jejichž podávání totiž mají ti samozvaní demokraté ohromnou zálibu, stejně jako třeba v blokování uživatelů na sociálních sítích, jejich nahlašování apod.) – a najednou platí zásada „každý sám za sebe“. To je ten pověstný dvojí metr, který už dávno není metr, ale spíš teleskopický lovecký dalekohled namířený výhradně jedním směrem.

Dvojí metr olympijské disciplíny českého pokrytectví

Takže si to shrňme. Před čtyřmi lety byli všichni demonstranti označeni za proruské, protože pár jednotlivců mělo nevhodné symboly. V neděli, kdy byl každý druhý transparent hanlivý, rasistický, homofobní či nenávistný, nenese odpovědnost nikdo. Nebo vlastně jen ti druzí. Vždycky ti druzí.

Dámy a pánové, tohle není jen dvojí metr. To je učebnicový příklad olympijské disciplíny v pokrytectví. Skok do dálky od vlastních zásad, trojskok v morální gymnastice a sprint k výmluvám.

Staromák se vyprázdnil, transparenty zmizely a láska s pravdou se zase na chvíli odebraly do ústraní. Ale nebojte – až bude potřeba, znovu přijdou. Prý teď pravidelně každých 14 dní. S megafonem, morálním kompasem, který ukazuje jen jedním směrem, a s pevným přesvědčením, že slušnost je důležitá…

Absolutní nula na stupnici sebereflexe

Nejkrásnější na tom všem je ta nekonečná sebereflexe. Žádná. Absolutně žádná. Minář volá po milionech podpisů, aby se pak všichni sešli na Letné opět demonstrovat za slušnost. Prezident Pavel děkuje za „kvalitu společnosti“. A my se jen díváme a ptáme se: Jakou hergot kvalitu má pan bývalý rozvědčík na mysli? Tu, co dovolí transparent „Fuck Macinka“ vedle hesla „Slušnost není slabost“? Tu, co má jiná pravidla pro „naše“ a jiná pro „ty druhé“?

Staromák v neděli nezaplnila demonstrace za pravdu a lásku. Zaplnilo ho grandiózní divadlo jednoho velkého pokrytectví. A my, co jsme to sledovali z gauče (ostatně stejně tak jako demonstrace proti bývalé vládě Petra Fialy), jsme dostali jen další velkolepé představení zdarma.

Ale co, příště na Letné. Tam se vejdete všichni falešní a pokrytečtí morální majáci. I s těmi transparenty. I s tou slušností. A hlavně s tou láskou. S tou zejména…

Drobný podotek na závěr

Na závěr si dovolím takový malý osobní podotek. Před těmi čtyřmi lety jsem nestačil zírat, kolik z mých přátel se škodolibě chechtalo a agresivně nadávalo na účastníky tehdejších demonstrací. Že prý zjevně nemají nic na práci (anebo vůbec práci), když se účastní takových nesmyslných akcí.

No, tak tyto hlásné trouby, přátelé, právě tyto mají na svých profilech nejvíc vlastnoručně natočených videí z nedělního šapitó. Hezké úterý všem…

Čtěte také:
Konec bezstarostné jízdy české hlavy státu?
Jde to níž a hlouběji
Městem chodí Mikuláš… a sbírá podpisy