Konec internetové anonymity

Běžím chodbou ČVUT. Cílem je učebna 115, zadýchaná dvojmístnost s necelou stovkou PC. Studentů jsou na fakultě elektrotechnické tisíce, takže fronta sahá opět až k záchodkům. Náhle spatřím kamaráda, byl už skoro uvnitř, ale vzdává to. „Běž si to přečíst,“ vyhrkne rozhořčeně, „dali mi na měsíc zaracha.“ Ptám se proč, ale už to čtu také. „Zákaz vstupu do učebny,“ oznamuje papír u dveří jména hříšníků, „pro pokus o připojení do internetu.“ Takže to nebyly fámy. Internet je tu! Jen asi ne pro nás.

Ale neuběhlo ani pár měsíců a přístup dostali všichni. Tedy ti, kdo o něj stáli. Historka je z poloviny 90. let. Tehdy musel každý zájemce vyplňovat formulář, k čemu vlastně internet potřebuje. Kdo nezalhal, že ke studiu, účet nedostal. Dotikávaly poslední vteřiny staré éry, aniž si to každý uvědomoval. Občanská komunikace doposud obnášela toliko telefon a telegram, což zajišťovala Česká pošta. Vše bylo na jméno, pomalé, draze placené a adresné. Pak přišla internetová revoluce. Chtěli byste takový svět zpátky? Já ne. Přitom poslední vteřiny éry, na kterou jsme si tak snadno přivykli, dotikávají opět. Ano, éra internetové svobody a anonymity, která se pomalu stává minulostí.

Mail jako nutnost

Začalo to opět plíživě. Všimli jste si, kam zmizela uživatelská jména? Většina služeb, ať už na webu, nebo chytrých zařízeních, dnes používá místo loginů e-mailové adresy. Proč? Protože se dají ověřit. Zda jsou skutečné a zda uvedený účet někdo čte. Registrace přes odkaz v e-mailu se tak staly nepsaným standardem už před lety, ale jejich cílené obcházení zrovna tak. Proč? Protože kdo umí odeslat URL, může posílat i spam. A o ten v mailboxu nikdo nestojí. Proto se zakládaly další účty, druhotné, čistě pro registrace a spamy. Nebo když někoho zablokovali a potřeboval nový, případně chtěl jednoduše zůstat anonymní. Založení nějakého e-mailu tehdy nabízel snad každý operátor, provider nebo portál. A zdarma. Stačilo pár kliků a bylo hotovo. Post, Quick, Seznam, Centrum, Email, Hotmail, Yahoo, Google, Proton a tisíce dalších po celém světě. Často tak člověk získal e-mail, aniž o něj stál, jen jako bonus k jiné službě, ale spousta uživatelů tyto služby využívala naopak k získání dalšího, anonymního účtu. K uspokojení této poptávky vznikaly dokonce speciální weby jako Temp Mail, YOPmail nebo Guerilla Mail. Ty poskytovaly anonymní jednorázové účty, kde se po odkliknutí potvrzení mailbox do několika hodin odstranil sám. Velcí hráči jako Facebook nebo Twitter je sice obratem začali blokovat, ale stále to byla idyla. Nikdo nikomu nebránil komunikovat pod jménem, jaké si zvolil, aniž se kdokoli staral, kdo za účtem stojí nebo kde se zrovna nachází.

Kam zmizela anonymita

Minulý čas je správně. Ta doba je pryč. Nevěříte? Tak si to zkuste. Úkol je jednoduchý. Založte si anonymní e-mail. Jakýkoliv. S tím, že na sebe nebudete prozrazovat nic, co nechcete. A zjistíte, že bez unikátního telefonního čísla a potvrzující SMS máte smůlu. Všude, i tam, kde něco podobného ještě před pár měsíci nikdo nevyžadoval. Několik serverů, donedávna běžně používaných, jsem za vás vyzkoušel.

Celý text najdete v čísle 11 měsíčníku TO