Krize je zpátky

V posledních letech se do centra diskuse u nás i jinde v Evropě dostala energetika. Je to přímý důsledek prudce rostoucích cen energetických komodit pro domácnosti i firmy. Stalo se tak po více než 40 letech relativní cenové stability. V jistém smyslu se nyní Evropa ocitla v energetické krizi podobné té, kterou naposled zažila v 70. letech po ropných šocích. Tehdy i dnes došlo během krátké doby k tomu, že energetické komodity několikanásobně podražily. Důvody zdražení jsou v zásadě podobné, protože pocházejí z politické sféry.

Energetická krize 70. let 20. století

Energetická krize 70. let byla důsledkem geopolitických změn souvisejících s tím, že se USA v roce 1971 rozhodly opustit „zlatý standard“, a také kvůli konfliktu mezi Izraelem a muslimským světem. Krize se tehdy soustředila v sektoru ropy, která se vypuknutí krize roku 1973 prodávala za ceny pod 10 USD za barel. Počínaje rokem 1975 se její cena za barel ustálila na hladině 30–40 USD. Došlo tak k ropnému šoku, který výrazně zdražil automobilovou a lodní dopravu, postupně se rozlil do celého západního hospodářství a výrazně zasáhl také komunistický blok.

Reakce vlád na ropné šoky byla na západě i východě Evropy velmi podobná. Vlády začaly usilovat o energetické úspory a masivně investovat do rozvoje svých energetických soustav. Díky tomuto tlaku se výroba automobilů začala orientovat na menší a úspornější vozy. V Evropě byla tehdy energetika ještě dominantně postavena na produkci elektřiny z uhlí, výrazně se ale začala prosazovat od 50. let existující jaderná technologie. Nejvyspělejší státy Evropy včetně Československa začaly rychlým tempem budovat jaderné elektrárny. Díky masivním investicím do nových zdrojů se v 70. letech podařilo vyřešit problém dostupné a levné energie na dalších 50 let, prakticky dodnes.

Základy československé energetiky

Pokud se podíváme na situaci u nás, Československo patřilo v sektoru energetiky od 60. let 20. století mezi evropské giganty. Využilo faktu, že mělo velké množství černého i hnědého uhlí, a postupně postavilo flotilu uhelných elektráren, které fungují prakticky dodnes. Dále vybudovalo robustní elektrorozvodnou síť a postavilo několik jaderných elektráren se sovětskou technologií.

Konec této fáze investiční aktivity přišel s dobudováním JE Temelín, projektované v roce 1981 a spuštěné roku 2002. Energetický komplex Československo budovalo jako státní investici a provozovalo jako státní monopol. Z toho vzniklo dodnes přetrvávající přesvědčení, že „vyrábíme vlastní elektřinu, která by měla být levná“.

V západoevropských státech byly energetické soustavy rovněž do značné míry státní. Trhy s elektřinou měly monopolní nebo oligopolní charakter a pro konkurenci byly uzavřené. Jaderné investice byly zpravidla vždy státní nebo se státními garancemi.

Společný evropský trh

V 80. letech 20. století nastaly v západní Evropě dvě zásadní změny, které měly obrovský vliv na další fungování energetiky. Ta první spočívala ve přesměrování ekonomického paradigmatu směrem k trhu. Byla spojena především s politikou konzervativní vlády Margaret Thatcherové v Británii, která začala privatizovat dosud státní energetické firmy a liberalizovat energetický trh. Souběžně se k podobným krokům odhodlávaly také další západoevropské vlády, které se ale rozhodly, že záležitost spojí s další etapou evropské integrace, jež dospěla v 80. letech do fáze budování společného trhu ES.

Celý text najdete v měsíčníku TO číslo 3