Lišácký tah české vlády: Na klíčové rokování o dostavbě Dukovan vyslala vyjednavače, kteří tomu nerozumí

Policejní vyjednavač ví, že jeho cílem je vyjednat propuštění živého a zdravého rukojmí. Kdyby jeho cílem bylo získat mrtvé tělo, protože to je přeci pořád ten stejný rukojmí, nebylo by jej potřeba. A vyjednavači to chápou. Ti policejní. Když vládní vyjednavači usilují o bruselské schválení stavby českých jaderných bloků, musí vědět, že jejich cílem není jen samotné schválení stavby, ale také fungování elektrárny tak, aby to Česku přineslo maximální užitek. Tedy nejen dostatek elektřiny, ale také její nízkou či nižší cenu. Což ovšem vládní vyjednávači zjevně nevěděli. Nebo nerespektovali. Takže v důsledku nebyli potřeba. Protože odvedli svoji práci mizerně.

Ve svém článku bídné výsledky českého vyjednávání popisuje pro server Seznam Zprávy Jaroslav Míl, bývalý ředitel ČEZ (zde), V podstatě jde o to, že si podle bruselského blahosklonného schválení Česko může postavit nový blok v Dukovanech. Ale nebude je smět využívat tak, jak to dává největší smysl. A podle představ Bruselu bude dokonce muset před elektřinou z jádra upřednostňovat elektřinu z občasných zdrojů (OZE). Jak Míl upozorňuje, tenhle požadavek dělá prostor pro odbyt přebytků z OZE ve velkém Německu. Ale neřeší české potřeby. A elektřina z nového bloku se má prodávat přes burzu, nikoli na základě dlouhodobých kontraktů, jež jsou pro odběratele příznivější.

Bruselská parta nás má v hrsti

Po přečtení Mílova článku se v hlavě vyrojí otázky. Je to výsledek hlouposti Bruselu, nebo je to záměr? Proč vůbec strpíme, aby o naší elektřině z bezemisního jádra rozhodovala jakákoli parta v Bruselu? Proč jsme s tím souhlasili? Nikomu na ministerstvu průmyslu ani ve vládě to nedošlo, nebo mlčeli schválně, aby zakryli své selhání? Vzhledem k tomu, o kolik miliard jde, odstoupí ministr průmyslu Jozef Síkela? Nebo z toho snad vyvodí osobní odpovědnost sám předseda vlády?

A také otázka, jejíž odpověď je zcela určující: Proč za Česko vyjednávají lidé, kteří nerozumí tomu, o čem vyjednávají? Nebo je to jedno, protože Brusel si rozhodne nakonec vždycky po svém?

A ještě jedna otázka. Proč, proboha, není Jaroslav Míl alespoň poradcem ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely, když už není hlavním energetickým poradcem Petra Fialy? Nebo, proč alespoň pan Fiala čas od času nezajde s panem Mílem na snídani, kde by se jej vyptal, jak to s energetikou opravdu je? Protože ti, jejichž hlasům naslouchá dosud, problematice zjevně nerozumí. Stejně, jako jí evidentně nerozumí nikdo ve vládě. Kdyby ano, chovali by se jinak.