Pavlův dopis Babišovi: Mlha místo práva

Filip Turek měl asi Hradu posloužit k rozklížení vládní koalice, a když se to nepovedlo, musel prezident na svém odmítnutí jmenovat čestného předsedu Motoristů sobě ministrem trvat, aby si zachoval tvář.

Místo hlasu lidu názor veřejnosti

Prezident Petr Pavel v dopise předsedovi vlády Andreji Babišovi, datovaném 8. ledna, obalil důvody, proč nejmenoval Filipa Turka členem vlády, do „právní mlhy“, přesto asi jediným srozumitelným argumentem Hradu je neloajalita Turka k ústavnímu řádu. „Nemám též pochybnosti, že lze tato jednání Mgr. Filipu Turkovi přičíst natolik, aby u veřejnosti důvodně vyvolala pochybnosti o jeho loajalitě vůči ústavnímu řádu našeho demokratického právního státu,“ stojí ve zmíněném dopise. Pavel se tedy schovává za pomyslný názor veřejnosti, jako se už dříve jiní schovávali za hlas lidu.

Prezident jen nalípl Turkovi nálepku

Neloajalitu k ústavnímu řádu představují postoje, projevy, jednání, které odporují hodnotám demokracie. Neloajalita tudíž může být společensky problematická, ale má jiné než trestně právní důsledky. Například, když soud potvrdí, že účast jisté osoby na extremistických demonstracích je neslučitelné s loajalitou k ústavnímu pořádku, Národní bezpečnostní úřad takovému člověku může odmítnout udělit bezpečnostní prověrku. To je vše, nic víc.

V případě Turka soud jeho neloajalitu k ústavnímu řádu nepotvrdil a prezident nemá pravomoc jeho loajalitu posuzovat. Pavlův dopis Babišovi je obyčejná politická nálepka přilípnutá na Turka.

Kromě toho, Turek o nic nežádá. Žádá premiér Babiš a Ústava neříká, že Pavel má jeho požadavek jakkoliv hodnotit. Jestliže prezident přesto odmítl Babišovi vyhovět, porušil tím Ústavu, ovšem bez právního následku. Sankce stanovena není. Tvůrci Ústavy nepočítali s politicky aktivistickou hlavou státu.

Pokus, který nevyšel

Otázku, co je za neočekávaným Pavlovým aktivismem, lze zodpovědět jen hypoteticky. Na porady hradního týmu do jižního křídla Nového královského paláce běžně novináři přístup nemají. Hradu patrně šlo o narušení koaliční soudržnosti. Tedy přimět Babiše, aby požádal Motoristy o jiného kandidáta místo Turka. Pokud by odmítli, vznikl by konflikt, který by mohl vést k rozpadu koalice. Vedle toho prezident využil situace k posílení své politické role a také nejspíš testoval, jak se zachovají ostatní polici. Další Pavlovy motivy jako ochrana hodnot jsou spíš jen zástěrka skutečných cílů a posilování jeho obrazu úctyhodného, prozápadního politika.

Leč očekávání Hradu se nenaplnila, vládní koalice se nerozpadla a Pavlovi nezbylo než na odmítání Turka trvat, aby si zachoval tvář.

Historie to Pavlovi spočítá…

Ať tak či onak, prezident nemá Ústavou stanovenou odpovědnost za své politické kroky. Zodpovídá se za ně pouze veřejnosti, ostatním politickým aktérům a dějinám. Lapidárně řečeno, Pavel si může přihřát svou politickou polívčičku, ale jde to celé na jeho triko. Jeho autorita může posílit, nebo se naopak úplně propadnout. Jak to dopadne, to se možná ukáže už za dva roky.

Čtěte také:
Promarněná příležitost prezidenta Pavla
Pověste ho vejš, ať se houpá!
Prezident Pavel hraje ve sporu o Filipa Turka s cinklými kartami