Minulý týden zveřejnilo ministerstvo financí výsledek hospodaření státu ke konci září. Z něho vyplývá, že vládní hospodářská politika je nevydařená. Daně rostou a státní dluh zdražuje. Dochází k dalšímu rozpínání státu a soukromý sektor se stále více zmenšuje, což nás vrací před rok 1989.
Loni za první tři čtvrtletí skončil státní rozpočet s deficitem 181,7 miliardy korun. Letos na konci září činil deficit 153,9 mld. Kč. Po očištění o příjmy a výdaje na projekty z EU a finančních mechanismů činil schodek 154,9 mld. Kč. To znamená meziroční zlepšení salda o 27,9 mld. Kč.
A proč tvrdím, že tyto zprávy svědčí o nevydařených vládních hospodářských politikách, když tento zářijový deficit je nejnižší za posledních šest let? Protože současně je také šestý nejhlubší od vzniku ČR. A to v době, kdy statistici vykazují hospodářský růst, takže čistě teoreticky vzato, neměl by existovat důvod pro vůbec nějaký schodek. Ekonomická teorie totiž opatrně připouští schodek rozpočtu za situace, kdy dochází k hospodářskému poklesu.
Návrat před rok 1989
Co je ovšem ještě horší – ekonom by sice se skřípáním zubů, ale přesto víc ocenil, kdyby schodek zůstal letos stejný jako loni (tedy vyšší), ale nebyl by současně doprovázen dalším rozpínáním státu. Ale opak je pravdou, stát se stále víc rozpíná. Výsledek je totiž důsledkem růstu příjmů rozpočtu o 7,8 %, zejména pak inkasa daní a pojistného. A podobně celkové výdaje převýšily loňskou úroveň o 5,2 %. Zjevně jde o nárůsty vyšší, než kolik činila inflace, tedy stát reálně vybral z ekonomiky více a také více peněz do ní uvolnil. Jinými slovy, stát více peněz přerozdělil. Neboli víc peněz lidem vzal a víc jich poslal například na dotace nebo na obsluhu státního dluhu.
Ještě jinak řečeno, soukromý sektor se stále víc zmenšuje, veřejný stále víc roste, což lze také popsat tak, že se stále víc vracíme po stránce veřejných financí před rok 1989. Zkrátka čerstvá čísla o rozpočtu ukazují jasný trend: stát dál utahuje šrouby a rozšiřuje přerozdělovací mašinérii.
Daně rostou a státní dluh zdražuje
Inkaso daní meziročně vyskočilo o 10,6 %. Firmy platí víc kvůli zvýšené sazbě daně z příjmů. OSVČ dostaly ránu vyšším minimálním základem. Lidé přišli o daňové slevy. Výdaje bobtnají. Přidává se i do školství – nejen na platy učitelů, kteří to potřebují, ale i nepedagogů. Nepovedená inkluze ohromně navýšila výdaje do školství, ale kvalitu zhoršila. Nechybí dotace na obnovitelné zdroje nebo kompenzace nekonkurenceschopné České poště.
Jen na obsluhu státního dluhu padlo 67,8 miliardy, o 12 % víc než loni. Přesto se výdaje dál nafukují. Unijní rozpočet má na náš růst neblahý efekt: odvádíme totiž „plnohodnotné“ peníze, ale dostáváme zpět peníze neplnohodnotné, protože je smíme využít jen na určité projekty, které nejsou tržní a jsou méně efektivní.
Jednou větou, letošní rozpočet brzdí hospodářský růst.
Čtěte také:
Tohle už není rozpočet, ale výsměch!
Kolovratník: Vláda lže. Rozpočet ministerstva dopravy nenavýšila
Vládní rozpočet – peklo koaliční politiky a šíleného výhledu pro příští roky
