Další díl týdenních „ostravských“ sloupků Ladika Větvičky je tady. Jak je možné, že si na profily připínáme vlajky Izraele a nezajímá nás genocida Arménů v Náhorním Karabachu?
Od A do Z
Ladik Větvička
Tuž sem zas par fajnych podzimnich dnu stravil v jamě lvove, ve valečne Ukrajině.
Co bylo skutečnou příčinou války v bývalé Jugoslávii, jak vznikla, probíhala a co přinesla? Nad tím se ve svém textu zamýšlí Ladik...
Tuž zas proběhlo jedno naprosto marne vyroči. Už mi to pomalu začina připominat staru blbu normalizacu, kdy se čas měřil...
Tuž sem tak seděl na terase maleho kachetskeho domku s čečenskym synkem, pili zme gruzinske Saperavi, zakusovali k temu armensku basturmu z praseči panenky a čuměli na kavkazske panorama, za kerym se schovaval Dagestan a Čečensko.
Teda Herr Fiala, voni sou hlava, vašnosta! My zme vam v lancmančaftu moc nevěřili, když ste řikal, že ty vzpurne Čechy...
Su mista, kaj se člověk citi ztraceny a nikdo se ho nevšima. Třeba v oblasti Königsberga (dneska Kaliningrad), v kraju, kaj země ztratila...
Je to už padesat roku, kdy sem se poprve ocitnul v Jugošce. Byl počatek sedumdesatek, u nas šediva normalizace, v Jugošce barevny vrchol...
Patnáct let psal Ladislav Větvička svou nezaměnitelnou ostravštinou blogy na iDnes, aby mu začátkem září redakce oznámila, že jeho blog kvůli „porušení“ kodexu ruší a všechny texty maže. Pravidelně ale bude dostávat prostor v naší redakci.
