S Venezuelou na vyspělý Západ

Trumpovy Spojené státy odhalují ledví tradičního amerického pokrytectví v zahraniční politice. Loni USA napadly třeba Írán (nyní tím hrozí znovu) a letos už stihly Venezuelu (přičemž tím vyhrožují zas). Tento poslední, oproti Ukrajině zhola nevyprovokovaný mezistátní útok je projevem tvrdé, nekompromisní, ilegální i nepokryté imperialistické politiky, při níž se již Bílý dům ani nenamáhá líbivými výmysly v duchu silných wilsonovských tradic. Dokonce se jeho pán prohlásil zastupujícím venezuelským prezidentem…

Odhaluje tím vším nechtěně daleko, daleko víc. Jakožto vedlejší produkt tím totiž poodkrývá také farizejství na Washingtonu závislé Evropské unie. Její neupřímnost však zůstává stále pevně přibita na vývěsním štítě „evropského mírového projektu“. A přitom by se proti tomu dalo tolik udělat!

Pokud se najde vůle, Spojené státy by mohly ihned tvrdě pykat. Stovky miliard dolarů z rozpočtu EU můžou okamžitě odejít na pomoc vůdcům extrémně zkorumpované Bolívarovské republiky Venezuely, co by byla náhle prohlášena skutečným majákem svobody a demokracie. Hradbou proti rozpínavosti „světového četníka“. Samozřejmostí by se proto současně stala expedice tisíců vojenských poradců, plánovačů, zpravodajců a žoldáků.

Doširoka lze také otevřít brány venezuelským emigrantům, aby na úkor evropských domorodců obdrželi štědré sociální dávky i jinou pomoc. Koneckonců se jimi případně mohou v rámci dovolených chlubit v rodné zemi, kde jinak již oficiálně nejde kvůli agresivitě supervelmoci (případně předchozím poměrům) vůbec žít.

Naprosto všude, na každý roh a průčelí úředních budov je možno vyvěsit venezuelské vlajky, každý uvědomělý facebookový profil dostane příležitost znovu získat svou fangličku. A nekonečné telenovely venezuelské provenience (kdyby k nám pro jednou dorazily namísto mexických) lze nabízet školám k povinnému promítání. Kdežto jakmile někdo v tramvaji prohovoří anglicky (ani to nemusí být nutně s americkým přízvukem), moudří a uvědomělí jej klidně smějí sprostě okřiknout.

Dvacet balíčků hospodářských sankcí

Co dál? Když už údajně nebereme žádná uhlíkatá paliva z Ruska, udělejme totéž s americkými. Bojkotujme je, stejně jsou dražší i daleko méně ekologická. Přičemž bychom neměli zapomenout ani na nějakých dvacet balíčků hospodářských sankcí, po nichž se Spojené státy americké jistě rychle ekonomicky zhroutí a strategickou Venezuelu jakýmsi samospádem nechají být.

Ani na tom však není dost, nemyslete si, milé děti. Vždyť zbytkových příkladů ze soudobé minulosti máme stále přehršel. Kdo bude třeba v ČR nosit trička s hvězdnatým praporem, zastávat se už kdysi jednou odstraňovaných pomníků amerických osvoboditelů, případně si v restauraci objedná Coca-Colu, může se dočkat řádných problémů. U sousedů, ale třeba i v práci nebo rovnou před soudem.

Pod přísný dozor by mělo rovněž přijít novosvětské umění se svými místními propagátory. Speciálně příznivci kritického Kurta Vonneguta či Olivera Stonea; klasiků i válečných veteránů v jednom. Přičemž kdo by se jich snad pro nadčasovou hodnotu díla byť jen na okamžik zastal, nechť počítá s mediální štvanicí nějakého nového foltýnovského kroužku. Se strategickou komunikací.

A nakonec by se na piedestal ctností mohlo se slávou vrátit to, nač máme sklony tak rychle zapomenout: šíření nenávisti, strachu a horlivé nahlašování „sviní“ coby projev vyspělosti svobodomyslného občana. Směřovali bychom tím neochvějně na vyspělý, hodnotový Západ…

Čtěte také:
Jak moc jsou škodlivá „dezinfovidea“ z Venezuely?
Venezuela bez spojenců: Od „no pasarán“ k „no allies“
Operace Venezuela aneb Vzkříšení velkého klacku