Před pár dny jsme přinesli informaci o tom, že příští sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) se má konat v Brně, historicky poprvé na našem území. Ta zpráva sama o sobě je zdrcující. Zveme do naší země slavnosti potomků těch, kdo se před desítkami let zřekli československého občanství a pak se podíleli na likvidačních snahách nacistů na zničení Slovanstva, a tedy i našeho národa. Zveme je s úsměvem od ucha k uchu a s frázemi o odpuštění a zapomnění.
Když se podíváme na webovou stránku spolku Meeting Brno (kdopak jej asi platí – že by brněnský magistrát a ministerstvo kultury?), nestačíme se divit. Čtěme: „Osmdesáté výročí konce druhé světové války vyvolává nejen oslavy, ale i otázky týkající se minulosti. Zabývali jsme se jimi, když jsme připravovali symposium, které v Brně každoročně pořádáme na téma německé literatury zrozené v českém prostředí… Na symposiu s mezinárodní účastí budeme mluvit i o politických souvislostech: o vyhánění, které zasáhlo evropské národy jako neštěstí a zlo… Pořadatelé a účastníci brněnského symposia si v tomto kontextu nepochybně vybaví osudy spoluobčanů německé národnosti, kteří byli po válce nuceni rozloučit se s domovem. Sudetoněmecké krajanské sdružení má ve svém středu členy, kteří loučení prožili na vlastní kůži, ale většinu představují lidé mladší, děti a vnuci odkázaní na vzpomínky rodičů a prarodičů. Nejde však jen o ně. Němečtí obyvatelé žili na české půdě po dlouhá staletí. Společná historie vypráví o plodném spolužití i o vážných konfliktech. Válečné utrpení a vyhánění změnilo složité vztahy v nenávist, která nabyla mezistátního dosahu… Věříme, že nastal čas podat si ruce s někdejšími krajany a jejich potomky. Zveme Sudetoněmecké krajanské sdružení, aby setkání v roce 2026 uspořádalo v Brně.“
Kdo ignoroval dohody vítězných mocností?
To jsou mi věci. Nějak jsem v tom celém textu nenašel jedinou zmínku o tom, kdo koho vyháněl po Mnichově ze Sudet, kdo koho vojensky obsadil v březnu 1939, kdo způsobil smrt cca 360 tisíc Čechů a Židů z českého území za tzv. Protektorátu… A konečně: kdo ignoroval dohody vítězných mocností z Jalty a Postupimi a nezaplatil jimi stanovené reparace za škody způsobené naší zemi během druhé světové války?
To nejlepší však najdeme pod onou láskyplnou zdravicí směřovanou k „sudeťákům“. Totiž seznam těch, kteří je do Brna zvou. Takových 36 „Pragováků“. Najdeme tam řadu notorických petentů i jména řekněme překvapivá. Zde jsou abecedně:
Miloš Doležal, Tomáš Halík, Josef Holcman, Matěj Hollan, Petr Hruška, Karel Hvížďala, Mojmír Jeřábek, Dora Kaprálová, Vladimír Karfík, Pavel Kosatík, Jiří Kratochvil, Eda Kriseová, Daniel Kroupa, Mikuláš Kroupa, Josef Mlejnek, Bedřich Moldan, Dobrava Moldanová, Petr Oslzlý, Petr Pithart, Bolek Polívka, Petr Pospíchal, Jaroslav Rudiš, Pavel Rychetský, Břetislav Rychlík, Vít Slíva, Olga Sommerová, Jiří Suchý, Jan Šabata, Anna Šabatová, Marcela Šabatová, Pavel Švanda, Kateřina Tučková, Milan Uhde (ten byl spolu s Mojmírem Jeřábkem dokonce autorem té výzvy a pozvání), Ondřej Vaculík, Jan Vedral, Alena Zemančíková.
Známé firmy i nejedno překvapení
Což o to, jména Halík, Kroupa, Šabatová, Rychlík, Rychetský, Pithart, Sommerová aj. asi málokoho překvapí. Pochopit lze třeba i podpis Karla Hvížďaly, který v Německu strávil léta emigrace, či Bolka Polívky, který řeší existenční otázky svého divadla a leze proto na každou tribunu, která se jeví jako vhodná (viz jeho účast na slovenských protificovských demonstracích). Se smutkem vzpomínám na jeho skvostná představení Trosečník či Poslední leč a skoro se až bojím vyslovit domněnku, zda se nám ten výsostný a originální umělec mezi lety netransformoval v jednu ze dvou postav hry Šašek a královna.
Mohu-li mluvit za sebe, zažil jsem nad tím seznamem nejedno nemilé zklamání. Proč má na svá zkušená a výtečná akademická i umělecká kolena zapotřebí se takto prezentovat prof. Jan Vedral? Kde v sobě „sudetomilce“ našel klasik z neklasikovatějších, totiž Jiří Suchý? A má tohle zapotřebí Milan Uhde, dramatik a jednu dobu i politik (ODS), který si získával respekt svou slušností a uměřeností?
Nebudu spekulovat, jaké možné, třeba i pekuniární zájmy za těmi podpisy mohou stát. Už skutečnost, že s otevřenou náručí zvu potomky lidí, kteří se rozhodli náš národ vyhubit, je samonosná. Ale také hrozivá. Podle principu Overtonových oken není vyloučeno, že příští sjezd SL se bude konat na Pražském hradě, kde vedle prezidentské standarty a vlajky EU zavlaje – co vlastně? Raději nedomýšlet…
Čtěte také:
Vítejte, Sudeťáci!
Heim ins Reich 2.0
Sudeťák Posselt si pochvaluje spolupráci s Čechy
Hele, byl von ten Břeťa střízlivej kdyz to podepisoval? To neni jen tak, Břeťo, podepsat takovej pamflet.