Koncem roku 2023 stát našemu občanovi pošle do datovky důležitou informaci. Informace je psána formálním a obtížně srozumitelným jazykem, našeho občana tak patřičně vyděsí. Stát mu píše, že si má od ledna 2024 zvýšit odvody na nemocenské a důchodové pojištění, a v jaké výši. Náš občan pokyny státu respektuje, a tak vyrazí do své banky, kde po složitém vysvětlování zřídí trvalé příkazy na příslušné částky. Bankovní úředník se ho nejprve chce zbavit větou „To si sám nastavte v elektronickém bankovnictví.“ Náš občan ale podobnou vymoženost nepoužívá a odmítá se jejímu ovládání začít učit. Konečně jsou trvalé příkazy založeny a občan může v klidu přivítat nový rok 2024.
Kouzla datové schránky
Počátkem ledna se mu telefonicky ozve zdvořilá úřednice. Má na starosti jeho důchod a objevila malou nesrovnalost, která však prý půjde jednoduše napravit. Ona úřednice vyplní za našeho občana jakýsi přehled, občanovi ho e-mailem pošle, on si ten papír někde vytiskne, podepíše, naskenuje a datovou schránkou pošle to lejstro zpět oné laskavé úřednici. Náš občan pochopitelně kvůli tomu zalarmuje několik mladších ročníků, kteří mu pomohou lejstro vytisknout a pak zase naskenovat a datovou schránkou poslat.
Podepsat náš občan to lejstro dokáže sám, většině ostatního dění příliš nerozumí. Proč nemohl to lejstro donést úřednici, která sedí v domě o dva bloky dál? Proč je nemohl jako kdysi poslat poštou? Proč vůbec bylo zapotřebí tisknout lejstro, když je celé sakumprásk vyplnila, a tedy má, úřednice? Proč ty údaje nemohla rovnou zanést do počítače, když přece už údajně dávno máme eGovernement a propojené elektronické rejstříky? Občan si podobné otázky radši nechce připustit. V hospodě u piva se o ně podělí s kamarády, kteří mají podobné zkušenosti. Lahůdkou bývá daň z nemovitostí, tvrdí jeho kamarádi. To je tak složité vyplňování, že to za poplatníky napříč republikou úřednice vyplňují rovnou.
A zase zpět!
O pár dní později laskavá referentka sděluje našemu občanovi, že ohledně důchodu je vše na dobré cestě a příslušné procesy zdárně běží. Trvalé příkazy, které v bance zřídil, však ale prý byly zbytečné, podobně jako jeho platby, protože náš občan podle úřednice není tím, kdo má povinně platit zálohy na nemocenské a penzijní pojištění. Proč mu to tedy stát oficiálně sděloval? Proč ho vystrašil oním úředním lejstrem s upozorněním? Vždyť do všech jeho plateb dobře vidí a o jeho povinnostech je zřejmě správně informován. Občan klade otázky, na které nikdo nezná odpovědi.
Občan ničemu z toho nerozumí, leč na základě pokynu laskavé paní se opětovně vypraví do své banky. Narazí na komisní referentku, která by si asi radši hrála s telefonem. „Vy chcete zrušit trvalé příkazy? To si můžete udělat sám v elektronickém bankovnictví.“ Dlouho pak nemůže dva týdny staré příkazy vůbec najít. Náš občan tuhne v tváři, když opakuje svou prosbu a vysvětluje, že elektronické služby nechce a nepoužívá. Bankovní úřednice se ještě chvíli snaží občana odradit od požadavku a vypudit z pobočky, pak si odfrkne, vzdychne a pustí se do práce, kterou zjevně nemá ráda.
Občan se vrací domů a cestou potkává samé mladé moderní lidi s pohledem zabodnutým do obrazovek svých nejchytřejších telefonů. Občan si naopak všímá roční doby, slunce, deště, krás, měnící se výstavby a dění kolem sebe, neboť se poněkud zastarale domnívá, že život se odehrává v hmatatelné realitě kolem něj, nikoliv na obrazovkách digitálních zařízení.
Obyčejná schránka
Doma ve schránce najde dopis ze své banky. Banka se pyšní loňskými úspěchy a nabízí mu jakýsi nový produkt – úvěr, jímž mu údajně vylepší život a budoucnost. Barevný tisk na tvrdém papíře, velká obálka s drahým poštovným. Na tyhle lejstra má jeho banka dost peněz, z jeho peněz.
Občan si vzpomene, kolik papírů musel vyřídit, zajistit, oběhat, ofotit a doložit, když před měsícem chtěl požádat o svůj důchod. Státní evidenci chyběla jeho střední i vysoká škola, vojna a dvě státní zaměstnání. Na stát se holt povinnosti nevztahují. Digitalizace je pro něj jen právo, důvod pro čerpání dotací a záminka mediálních prohlášení, zatímco pro občana hlavně povinnost. Potvrzení o započtení jednotlivých zaměstnání do důchodu stejně našemu občanovi nepřijde do datové schránky, ale naprosto nepochopitelně si pro něj musí osobně na poštu – stát je totiž posílá papírově a doporučeně.
A pak si občan vzpomene, že „digitální“ vlastně doslova znamená „prstová“. A v duchu vztyčí jeden ze svých prstů. Ano, přesně ten.
Autorka je nezávislou senátorkou a prezidentkou Unie rodinných advokátů
Ano. Je to legrační.
Digitalizace, realizovaná lidmi, kteří nevědí, co dělají. O co méně odbornosti o to více sebevědomí a chytrosti jak pirátské rádio. Výsledkem pak je, že lidé přirozeně odmítnou i něco, co by jim za normálních okolností mohlo usnadnit život. Vůbec se jim nedivím, a to se celý život živím vývojem softwaru :-).
Zrovna nedávno mě jedna super hyper ultra progresivní bankovní úřednice přesvědčovala, že práce s účtem na dálku pomocí běžného internetového bankovnictví na PC, pohodlně na pořádném monitoru s klávesnicí a myší je úplně out. Abych prý šel s dobou, mám to prý šudlat na miniaturním mastném a špinavém displeji mobilního telefonu! 😀
Exemplárním případem digitalizátora je soudruh pirát Bartoš. Jeho digitalizovaný občanský průkaz, to je opravdová lahůdka a světlo pokroku… A takto stát utrácí i vaše peníze…
Vy všichni, kteří tuto „digitalizaci“ odmítáte, souhlasím s vámi. Je to kolem toho bl.ec, kam se člověk podívá.
Také pracuji cely život v IT jako vývojář, naprosto s vašim komentářem souhlasím.
Jsem 2 roky v penzi a vytisknout, podepsat, naskenovat a datovkou poslat jakékoliv lejstro komukoliv poslat v pohodě zvládnu. Každý důchodce není digitálně negramotný.
Vy se ale zásadně mýlíte.
Tady nejde o to, zda zvládnete vytisknout, podepsat a naskenovat. 🙂
Problém je v tom, že ten postup samotný je dokonale absurdní. Zamyslete se nad tím.
Digitalizace fakt nespočívá v tom, abych něco vytiskl na papír (!!), pak to tužkou (!!) podepsal, zpětně (!!) to naskenoval a pak kamsi odeslal. Takový postup vám jen přidává práci a starosti navíc.
Vše může proběhnout elektronicky bez jakéhokoliv papírování. Jenže to by ti státní čerpači dotací museli myslet a něco umět.
Na druhé straně není žádný slušný důvod nutit lidi, aby vlastnili počítač, tiskárnu a scanner, případně patlali po telefonu když to nechtějí a jinak nepotřebují. Stát je tu pro všechny, kteří platí daně.
Přesně…
Oldřichovi Každý není digitálně negramotný, ale s věkem jich přibývá, protože s vyšším věkem se rozvíjí i demence, problémy s krátkodobou pamětí. Tak buďte rád a hlavně si to neškrabte. Protože i na vás dojde řada, když vás dříve nepřejede auto. A pro mladé progresivisty – i vy jednou budete staří a nebudete tomu tempu stačit.
Myslím, že datové schránky fungují dokonale a jsou velkým přínosem pro všechny, kteří pochopili, jak přesně schránky fungují. V tomto směru však stát neudělal nic a to dokonce ani ve směru k úředníkům. Žádná osvěta, žádná školení, žádná propagace. Vláda vyhazuje miliony jen na sebepropagaci.
Datová schránka je jen úředně hlídaný e-mail. Navíc draze placený z našich peněz správci – České poště. Pokud chci něco digitálně, existuje 100+1 způsob jak to řešit jinak. DS naštěstí nemám a co jsem potřeboval, jsem řešil vždy přímo na příslušné stránce dané instituce.
Stejné je to s Bartošovou eObčankou. Data, která si nezávislí (na Bartošovi) zjišťují, ukázaly, že daleko nejvyužívanější způsob digitální komunikace je BI (bankovní identita) Jenže ta už funguje a za její rozšíření by kamarádíčci nedostali „love“. Prostě to, co funguje, budeme nahrazovat něčím, co nefunguje.
Tak na tom se opravdu neshodneme. A docela by mě zajímal aspoň jeden jediný způsob, jak z mailu odešlete úředně podepsaný a ověřený dokument, aniž byste si musel platit jakýko certifikát. Dále je nutné vzít v potaz, že ne každý má bankovní identitu a zdaleka ne každý ji chce. A i těmto lidem je třeba nabídnout alternativu.
Ta alternativa se jmenuje MojeID.
ne jen starší generace,ale i mladší.Mají jen chytrý mobil a tim končí.Kolik rodin z deseti ma doma multifunkční tiskarnu 2?3?Kdo pracuje nekde v montovne a nebo jinem korporatu v okoli tak ma O techto zarizeni.Duchodci taky 0.Delal jsem si maly pruzkum, a to nejsou ani socky nebo mentosi,proste to fakt velka cast lidi nevlastni a mensi cast to s tim ani neumi.
Datová schránka je jenom složitější mejl. K čemu ji potřebuje člověk, který párkrát do roka postaví stánek někde na trhu, aby zpeněžil, co se mu podařilo svýma rukama vytvořit. Takový člověk pak za pomocí úředníka vypotí daňové přiznání a pak ho podepíše. Úředník by to mohl zadat do systému, ale nemůže, protože to milý poplatník musí ještě někde naskenovat a odněkud poslat datovou schránkou. Opravdu úžasný přínos. Nehledě na to, že se finančnímu úřadu podařilo i zneužití datových schránek, když fyzickým osobám posílali oznámení o platbě daně z nemovitých věcí do schránek podnikajících fyzických osob. Z pohledu zákona o datových schránkách je totiž „fyzická osoba“ a „podnikající fyzická osoba“ naprosto jiný subjekt i když se jedná o tu samou osobu. A bez souhlasu fyzické osoby, nesmí být zprávy zasílané do datové schránky podnikající fyzické osobě a současně bez souhlasu podnikající fyzické osoby, nesmí být do její datové schránky zasílány zprávy adresované někomu jinému, tedy ani fyzické osobě. A tento souhlas jim nikdo nedal.