Matky posazují malé děti k tabletům, aby samy mohly sjíždět sociální sítě. Družiny a školy nutí tablety dětem, aby se pořádně využily zdroje z dotací a z evropských fondů. Menší děti dědí po rodičích a sourozencích odložené chytré telefony, aby pak místo školy, spánku, pohybu venku či pobytu ve společnosti bleskurychle spadly do mánie být pořád na telefonech a na komunikačních sítích.
Technologie jsou jako oheň – dokážou být dobrý sluha, ale zlý pán. Slouží nám k práci, k poučení, ke vzdělání i pro zábavu, ale na rozdíl od ohně nebo auta nikdy nejsou neutrální. Zejména tzv. sociální sítě jsou navrženy tak, aby vyvolávaly nutkavé tendování vracet se k nim znovu a znovu. I my dospělí onu nutkavost na sobě pociťujeme, a kdo je sám k sobě upřímný, ten si přizná, jak obtížné je nesahat každou chvíli po telefonu a nekontrolovat, co se na sítích zatím událo. Naprosto zdrcující je však závislost pro malé děti a dospívající. Kdo neviděl celosvětová data o vzrůstu depresí, úzkosti, vysokého tlaku, sebevražednosti a obezity, jež jsou přímo závislá na počtu hodin, které děti tráví před obrazovkami, může si o tom něco přečíst třeba tady, a to šlo o rok staré statistiky, mnohem příznivější, než jsou ty letošní. Stav mladé generace se horší. Takže?
Zakažme obrazovky dětem do dvou let a starším dětem omezme dobu strávenou na sociálních sítích.
Na tom se shodli lékaři, psychologové a pedagogové, kteří o tom v úterý 12. března 2024 debatovali v Senátě, a nebyla to takto zaměřená diskuse ani první, ani poslední. Jestli jste o tomto skrytém nebezpečí ještě nikdy neslyšeli nebo pokud si myslíte, že problém zveličujeme, a při čtení těch posledních dvou vět jste nechápavě zavrtěli hlavou, pak vězte, že podobné zákazy už jsou součástí legislativy desítek poučených států (například Japonsko, Nizozemí, Irsko nebo Slovensko). Mnohde zakazují používání chytrých telefonů nedospělcům na veřejnosti, jinde (například v Británii) se o podobných zákazech vážně uvažuje. Podklad na úrovni mezinárodního práva už také existuje – je jím Mezinárodní deklarace týkající se lidských práv dětí v digitálním věku. Mnohé školy zákaz telefonů vtělily do svých školních řádů. Stále však o zhoubném vlivu nevědí všichni rodiče a nedebatuje se o něm v široké veřejnosti.
A tak se ptám: kdo bude tím, kdo toto téma otevře a přinutí zodpovědné složky, aby už konečně začaly přemýšlet? Kdy se objeví státem podporovaná informační kampaň, v níž se rodiče dovědí, že zákaz mobilů není za trest, ale že jde o životně důležitou ochranu dítěte před závislostí, úzkostí a depresemi? Odevšad slyším, že nám jde zejména o naše děti. Skutečně? Tak tedy o tom přestaňme mluvit a pojďme něco dělat.
Autorka je nezávislou senátorkou a prezidentkou Unie rodinných advokátů
Souhlas, díky za skvělou iniciativu. Pozitivně nabídnout alternativní program, učit děti reálně něco udělat, přečíst, naučit se, komunikovat s reálnými lidmi kolem sebe.
Jak se jmenuje ministr školství, řeší to, lepší se úroveň absolventů, máme samé užitečné studijní obory? Určitě ne. PePa, Fialenko, Rakušan potřebují hloupé konzumenty médií a protičeské televize, věřit státní propagandě. Černochová s bakalářem potřebují kanónenfutr, kritické myšlení je na škodu.
proč vlastně odstoupil stréc Gazdík, kvůli šifrovanému telefonu s nesvéprávným Míšou Redlem, který platil STAN, peníze pro STAN od Krejčíře? Kauza dva roky a žádný výsledek. A ministr vnitra Rakušan dál telefonuje šifrovaným telefonem s podsvětím.
Státní zastupitelé, Igor Stříž (cha cha), soudci – budíčeeek! Soudci se probudí až dva roky – stejně jako v covidu nebo u cenzury webů – až to nikoho nezajímá, jedeme dál ve stejné sestavě
Zákazy nikdy nic nevyřešily. Píšete, že před dětmi zamykáme drogy, a přesto jejich užívání na základních školách raketově roste. Zakázané bude vždy atraktivní a žádný čerstvý vzduch nebo stohy přečtených knih na tom nic nezmění. Pokud chcete změnit chování nebo myšlení generace, musíte od základů změnit chování jejich rodičů a zejména výchovu. Bohužel rodičů a lidí obecně, jež bychom mohli dávat za příklad, rapidně ubývá.
Fascinuje mě elitářství, když si myslím co je špatné pro druhé tak to zakážu. Prostý lid neměl umět číst a psát, říkala a realizovala církev, zakažte knihy, protože odvádí mladé lidi od reálného světa, dále se bojovalo. a teď jsou „státní“ knihovny. Nezastavíte to, paní Kolářová.
Autorka ale nevolá po zákazech.
Spíš po rozumu…