Gruzínské události jako ukázka jednosměrnosti liberální demokracie

Gruzínský návrh zákona o zahraničních agentech byl představen jako prostředek k větší transparentnosti organizací financovaných ze zahraničí. Podle návrhu měly být organizace, jejichž financování z více než 20 % pochází ze zahraničních zdrojů, povinny registrovat se jako „zahraniční agenti“ a podléhat přísnějším kontrolám. Tento krok vláda hájila nutností chránit suverenitu státu a veřejnost před skrytými vlivy cizích mocností. Kritika na sebe nenechala dlouho čekat, především ze strany opozice a liberálních skupin, které zákon označily za kopii ruské legislativy používané k potlačování opozice.

Srovnání s Ruskem je však jednostranné, neboť obdobný zákon platí i ve Spojených státech již od roku 1938. Zatímco v USA je zákon vnímán jako legitimní prostředek obrany národní bezpečnosti, v Gruzii byl okamžitě označen za antidemokratický. Tento dvojí metr odráží liberální postoj k zahraničnímu vlivu: západní financování je přijímáno jako šíření hodnot, zatímco jiné vlivy jsou považovány za destabilizující. Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová zákon ostře odsoudila a označila jej za hrozbu pro evropskou budoucnost Gruzie, přičemž Evropská unie reagovala faktickým zastavením integračního procesu země. Vedení unie vyzvalo Gruzii, aby přijala „demokratické, inkluzivní a udržitelné reformy v souladu se základními zásadami evropské integrace“

Parlamentní volby – když liberální demokracie prohraje

Parlamentní volby v Gruzii, konané na podzim 2024, přinesly výsledky, které nebyly v souladu s očekáváními liberálního Západu. Vítězem se stala strana Gruzínský sen, známá svou umírněně konzervativní politikou a pragmatickým přístupem k zahraničním otázkám. Opozice, podporovaná západními státy, výsledky zpochybnila, označila je za zmanipulované a vyzvala k jejich přehodnocení. Salome Zurabišviliová, která zastává prozápadní postoj, se přidala k opozičním hlasům a volby označila za „úder proti demokratickým hodnotám“.

Vítězství Gruzínského snu odhaluje paradox liberální demokracie: volby jsou považovány za svobodné a spravedlivé, pouze pokud vítězí liberální síly. Jakmile uspěje jiný politický proud, jsou výsledky zpochybňovány a následně označovány za ohrožení demokracie. Tento selektivní přístup vyvolává otázky, zda skutečná pluralita názorů a možnost volby v liberální demokracii vůbec existuje.

Gruzínský Euromajdan – protesty jako zrcadlo geopolitických zájmů

Po oznámení výsledků voleb vypukly v Tbilisi masové protesty, které organizovala opozice s podporou neziskových organizací a liberálních skupin. Demonstranti požadovali zrušení volebních výsledků, odstoupení vlády a nové volby. Protesty se rychle přetavily v platformu pro vyjádření proevropských postojů, což symbolizovaly všudypřítomné vlajky Evropské unie, Ukrajiny a NATO. Oproti tomu gruzínské národní symboly byly v pozadí, což ukazuje, že primárním cílem protestů není prosazení místních zájmů, ale spíše geopolitická orientace k západním mocenským centrům s implementací tamních ideologií.

Cílem protestujících není pouze změna vlády, ale i urychlená integrace Gruzie do západních struktur, a to i za cenu ignorování výsledků voleb. Tato situace se podobá ukrajinskému Euromajdanu z roku 2014, kde protesty vedly ke svržení demokraticky zvoleného prezidenta. Symbolika a rétorika protestů v Gruzii opět odráží selektivní přístup liberální demokracie k demokracii jako takové.

Salome Zurabišviliová – Havel v sukni?

Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová se během protestů zcela otevřeně postavila na stranu opozice, což je u prezidentky deklarující nadstranickost mimořádně kontroverzní krok. Aktivně podporuje protesty a varovala, že pokud vláda neustoupí z požadavků opozice, odmítne po nadcházejících prezidentských volbách odstoupit z funkce prezidentky.

Tato vyjádření ji staví spíše do role lídra opozice než do role prezidentky celého národa. Zurabišviliová požaduje zrušení zákona o zahraničních agentech, revizi volebních výsledků a návrat k rychlé integraci do Evropské unie. Její role v protestech však zpochybňuje její skutečný mandát, který by měl spočívat ve sjednocování společnosti, nikoli v podpoře polarizace. K osobě současné gruzínské prezidentky se ještě hodí připomenout, že i ona byla svého času označována za proruskou.

Pozastavení integrace do EU – realismus v době nejistoty

Nová vláda Gruzínského snu oznámila, že pozastavuje integrační proces do Evropské unie, což zdůvodnila nutností ochrany národních zájmů. Vláda si uvědomuje, že 20 % gruzínského území je stále pod ruskou kontrolou prostřednictvím loutkových států Abcházie a Jižní Osetie, což činí rychlou integraci geopoliticky nebezpečnou. Tento krok byl Západem označen za proruský, avšak reálná analýza naznačuje spíše pragmatický přístup, který reflektuje složitou situaci Gruzie na pomezí mocenských vlivů. Kritika, že Gruzínský sen směřuje zemi do ruské sféry vlivu, ignoruje dlouhodobě prozápadní postoje této strany. Skutečným cílem vlády je zřejmě zachování určité míry autonomie při rozhodování a snaha vyhnout se konfliktním scénářům, které by mohly ohrozit stabilitu země.

Události v Gruzii odhalují hlubokou krizi, která spočívá v jednostranné interpretaci liberální demokracie. Reakce Západu – od sankcí po hrozby izolace – demonstruje, že liberální demokracie je často podmíněná přijetím západního politického paradigmatu. Gruzie se tak stává modelovým příkladem toho, jak složitý může být boj o národní suverenitu v globálním světě ovládaném asymetriemi moci.

Čtěte také:
Opakování voleb jako opakovaný vtip
Poručíme větru, dešti – a Gruzii