Česko kráčí po Fialově cestě do pekel. Nelemují ji dobré úmysly, ale rostoucí dluh a daně

Velmi podobné je to s ODS, Václav Klaus se zřekl v přímém přenosu čestného předsednictví, Mirek Topolánek skončil v roce 2015. Zatímco je ovšem otec zakladatel k poslednímu předsedovi Petrovi Fialovi nesmiřitelný, Topolánek držel nad svým nástupcem dlouho ochrannou ruku.

I jeho velký pohár trpělivosti ovšem přetekl. V reakci na sdělení ministra financí Stanjury, podle kterého se ekonomičtí experti vesměs shodují, že mírné zvýšení sazby o dva procentní body nebude pro firmy motivací ke stěhování, protože se s 21% sazbou jen blížíme průměru, se vyjádřil na síti X: „Ekonomičtí experti, až na výjimky, mi mohou políbit prdel. Ať mi vysvětlí, proč by měl aktivní důchodce platit progresivní příjmové, zdravotní a důchodové daně a financovat potrhlé aktivity generace ´sněhových vloček´ a neschopnost zredukovat státní správu.“

Malý, úsporný, efektivní…

V případě neschopnosti redukce státní správy je odpověď na Topolánkovu otázku velmi jednoduchá. Petr Fiala nemá coby stvořitel tří zcela zbytečných ministerstev k tomuto kroku sebemenší důvod. Sliboval sice malý, úsporný a efektivní stát, co ale například s 267 Piráty, kteří po kroužkovacím masakru zjistili, jak báječnou dojnou krávou je veřejný rozpočet?

Koalice Spolu pak sice před volbami slibovala snížení počtu úředníků o 13 procent, v té době ale asi nikdo ze slibujících netušil, že se jedná o cca 10 000 míst. Podle zpravodajství CNN Prima News pracuje ve službách státu 80 000 úředníků, doposud byla fakticky „škrtnuta“ necelá tisícovka.

Když už jsme u malého, úsporného a efektivního státu, Česká republika je od roku 2016 ve společnosti bizarních zemí, ve kterých platy ve státní sféře převyšují mzdy v soukromém sektoru. Podle dat IPSV (Informační systém o průměrném výdělku) činila loni průměrná mzda soukromníka 43 003 korun, zatímco státní sféra platila průměrných 45 782 korun. Přesto se stala OSVČ pro vládu v čele s premiérem svého času pravicové ODS ztělesněním třídního nepřítele.

Premiérova bublina

V souvislosti s prohlášením Mirka Topolánka se objevily hlasy, že jde o kritiku z vlastních řad. Nemyslím si to, Topolánek a současná vláda slepená z pěti stran, které spojuje pouze osoba Andreje Babiše, mají odlišné ideové zakotvení.

Když jsem před šesti lety dělal s tehdejším lídrem opozice a snad i ještě pravicovým politikem Petrem Fialou rozhovor, zaujal mě v jeho pracovně velký plakát Ronalda Reagana. V té chvíli jsem ovšem netušil, že profesor politologie si jako premiér vezme z odkazu ikony pravicové konzervativní politiky pouze větu o tom, že pokud se něco hýbe, musí se to zdanit, kterou říkával o socialistických vládách. Snad někdy pochopí, jak to jeden z vítězů nad komunismem myslel…

Mimochodem, součástí druhého čísla měsíčníku TO bude článek o vysokorychlostních tratích, které by podle pana premiéra měly být vybudovány vedle dálnic do deseti let. Je zřejmé, že šéf kabinetu žije ve vlastní bublině a nad texty, které přednáší na rozdíl od Andreje Babiše brilantní češtinou, nemá čas se zamyslet. A je otázkou, zdali má vůbec podobnou ambici, neboť asfalt a koleje představují pro vizionáře Fialova formátu přízemní témata.

Úspory tu jsou, ale…

Zatímco například Jiří Paroubek byl sexy mozek, Mirek Topolánek chlap s gulama, Petr Nečas dřel jako kůň a Andrej Babiš chtěl řídit stát jako firmu, vláda premiéra Fialy se zapíše do dějin české politiky doposud nevídaným pojmem „ambiciózní schodek.“ Na jaře byl sice plánován na 210 miliard, nakonec schodkové ambice nabobtnaly na mínus 252 miliard, k tomu může kabinet počítat s 35 miliardami, které zaplatí pracující lid na zvýšených daních.

Byť ovládám pasivní polštinu lépe než ministr Stanjura, nepovažuji se za experta na finance. Přesto mě zaujaly výpočty ekonoma Lukáše Kovandy, publikované před časem na CNN Prima News. Podle těchto by zrušení pouhých dvou z celkového počtu 13 státních svátků zvýšilo letos výkon celé ekonomiky o 48 miliard, do státní kasy by šlo 18 miliard. Z pozice OSVČ se mi to jeví jako schůdná a snadná úspora, státní úředníci to ale přes vizi malého, úsporného a efektivního státu budou vidět jinak. A což teprve 267 na státním rozpočtu závislých Pirátů.

Dluhy a prohra

Ale znáte to, koaliční vládnutí je o kompromisech. Velmi výstižně vystihl stav věcí na sociální síti X dvojnásobný ministr financí Miroslav Kalousek: „Volili jsme mezi neodpovědným zadlužováním a prohranými volbami. Zvolili jsme nezodpovědné zadlužování a prohrajeme volby.“ Každý má právo vybrat si cestu do pekla, měla by však být lemována dobrými úmysly, nikoli daněmi.