První bojové nasazení
Ačkoliv se vývojem zabývala Itálie, Spojené státy i Sovětský svaz již od 30. let, k prvnímu nasazení došlo až roku 1940, nad britským Suffolkem. Na letiště RAF ve Wattishamu tehdy shodila letadla Luftwaffe několik kontejnerů motýlích bomb SD-2 . Šlo o dvoukilogramové litinové válečky, naplněné 250 g Amatolu, jejichž plechová pouzdra se za letu rozklápěla do tvaru motýlka. Vzniklá křidélka zpomalovala autorotací sestup a zároveň vyšroubovala pojistku rozněcovače. Ten existoval v celkem 5 konfigurovatelných variantách, z nichž časovací a protizdvihová jsou nebezpečné dodnes. Pum SD-2 bylo nad Británií rozptýleno okolo 12 000 a stály za úmrtím mnoha set civilistů, hasičů a záchranářů. Protože se britské straně podařilo tyto skutečnosti zatajit, přeorientovala se Luftwaffe záhy na letiště východní fronty a živou sílu Rudé armády. Pro útok na Sevastopol doporučil SD-2 přímo Hitler osobně. Následně byly nasazeny i ve Francii, Belgii a na Maltě. Po válce konstrukci SD-2 převzali Američané a vyráběli dál jako M83 Butterfly, v kontejneru M29.
Další vývoj a rozšíření
Po pokusech o zesílení trhavého účinku, jako u devítikilogramové M41, vzniklo celé množství specializovaných variant. Od protitankových CBU-97, známých z intervence v Jemenu, zápalných BLU-97/B z Iráku a Afghanistánu, tříštivých BLU-3 z Vietnamu až po protielektrifikační grafitové BLU-114/B z Kosova. Vývoj ale poznamenal i původní účel munice. Válka ve Vietnamu ukázala, že pro eliminaci živé síly hraje primární roli rozptyl a kvantita, zatímco nálož submunice může být i několikagramová. Tak vznikla americká BLU-43, obtížně detekovatelná plastová mina s křidélkem, připomínající pohozenou hračku. Ta byla vzorem sovětské PFM-1 Lepestok, známé z Afghanistánu i současného konfliktu na Ukrajině. Jen v rozmezí let 1970 a 1990 vyrábělo přes 200 typů kazetové munice celkem 34 zemí. Nacházela se ve skladech armád 87 zemí a aktivně ji použilo nejméně 23 z nich.
Důsledky a mezinárodní zákaz
V době Vietnamské války bylo na Laos svrženo 270 milionů kusů kazetové submunice. Dodnes jsou nevybuchlé kusy, kterých bylo přes 80 milionůl, příčinou úmrtí civilistů. Ve válce v Jugoslávii svrhy letouny NATO 380 000 kusů, ve válce v Libanonu 4 miliony kusů, v Iráku 20 milionů. Procento selhání je přitom vyšší, než se předpokládalo. Navzdory zavedení samodestrukčních mechanismů bývá přes 10%. V případě staré, sovětské munice, používané v ukrajinském konfliktu, pak až 40%. Nově dodaná kazetová submunice od USA selhávala ve 14% případů, ale dnes se mluví až 30%. Vzniká tím riziko, že munice, určená proti živé síle, zůstane účinná i vůči civilistům, a to po desítky let. Odpor vůči jejímu používání, trvale sílící již od dob Vietnamské války, vyvrcholil v roce 2008. Úmluvu o zákazu kazetové munice z Dublinu podepsala v Oslu ještě téhož roku většina evropských a dalších států. Celkem 111 signatářů, s výjimkou Ruska, Izraele, Sýrie, Pákistánu, Indie, Brazílie a Spojených států amerických.
Válka na Donbase
Po prvních nformacích od Cluster Munition Coalition vydává v říjnu 2014 Human Rights Watch zprávu, že ukrajinská armáda používá kazetovou munici vůči civilním čtvrtím Doněcka, čímž se pravděpodobně dopouští válečných zločinů. O věci ještě tentýž den píší New York Times a varují před následky pro budoucí vývoj v zemi. Následující den publikuje obsáhlý článek i britská BBC a situaci komentuje The Guardian, a žádají vysvětlení od ukrajinského vedení ATO. Stejně tak i německá Deutsche Welle a další západní média. Reakcí je pouze popření z oficiálních míst. V listopadu pak vydává podobný report i americká Arms Control Association. V následujícím roce se kritika rozšířila i na vojenské aktivity v Sýrii a Libyi, včetně Jemenu a Sudánu. V případě Ukrajiny BBC odsuzuje útok na nemocnici v Doněcku a zmiňuje nasazení kazetové munice v Luhaňsku, a Human Rights Watch viní z používání obě strany konfliktu. Po uzavření dohod z Minsku a nástupu Donalda Trumpa došlo k postupnému utlumení bojů. Média se ale i nadále problému věnovala a jakékoli nasazení kazetové munice bylo považováno za zcela neakceptovatelné.
Protiofenzíva a změna narativu
V prosinci 2022 přináší CNN exkluzivní zprávu. Bidenova administrativa zvažuje dodávky kazetové munice Ukrajině. Což může být tolerovatelné, protože dle reportu HRW ji Rusové používají také. A častěji, ačkoliv zmiňovaná zpráva její použití výslovně odsuzuje a uvádí rovněž případy nasazení protistranou. Druhý den vydává magazín Politico článek, kde reflektuje obavy Bílého domu z možných důsledků a upozorňuje na platné restrikce kongresu. Mezinárodní organizace, jako Cluster Munition Coalition, ale vyjadřují zděšení. K úmluvě o zákazu kazetové munice se koncem února narychlo připojuje jako stojedenáctý člen Nigérie. V březnu již informuje Reuters o technických aspektech nasazení clusterové MK-20 / CBU-100 a dopadech na eliminaci živé síly nepřítele. Zatímco v USA Today ještě vychází varování od veterána z Laosu Mike Burtona, mainstreamový narativ se již posouvá a dle Guardianu jde o munici toliko kontroverzní. Má sníženou pravděpodobnost selhání a je nutné zabývat se i kontextem jejího nasazení. Tatáž shovívavost se týká i českých médií, Novinky ujišťují o opatrném použití ze strany Ukrajiny, iDnes poukazuje na rostoucí obavy Rusů a dokonce i tradičně protiválečná média, jako Deník Referendum, mluví o potřebě odpovědného zacházení. Oficiální protesty sice vyjadřuje například Laos nebo Kanada, ale mediálně zcela zanikají. Zaniká i prohlášení Elona Muska, nejbohatšího člověka planety, na jeho Twitteru. Koncem července už světový mainstream, včetně českého, otevřeně tlumočí spokojenost s dodávkou i bojovým nasazením.
Něco je špatně
Novinářská přízeň ale dostala záhy trhlinu. Před několika dny byl po ukrajinském útoku clusterovou municí zabit žurnalista Rostislav Žuravlev. Ruská služba Deutsche Welle následně informovala o zranění svého kameramana Jevhena Šilka po ruském útoku. Zatímco se k případu Žuravleva ostře vymezil Kreml, jak nedávno informovala agentura TASS, je zde další úmrtí. Na poli u Nikolajeva byl nevybuchlou kazetovou submunicí zabit traktorista, píše Ukrainska pravda…
Komentáře (0)