Diplomová práce: Transformace – její příčiny a důsledky

Tak jako jsou bývalé prostitutky těmi nejlepšími manželkami, stali se bývalí lampasáci Varšavské smlouvy zcela logicky těmi nejlepšími odborníky ve složkách NATO.

Ve své diplomové práci, kterou jsem už ani nevím od koho opsal, věnuji jednu z kapitol právě rozboru osobnosti důstojníka československé lidové armády osmdesátých let. Analyzuji v ní jeho schopnosti přizpůsobit se, politickou angažovanost z pohledu kariérního růstu (vstup do KSČ), touhu po adrenalinu (seskoky padákem v Prostějově) nebo dobrodružství (postgraduální studium pro pracovníky vojenské zpravodajské služby v rámci Varšavské smlouvy), a nakonec jeho transformaci v elitního vojáka Severoatlantické aliance.

Vrchní velitel ozbrojených sil ČR Petr Pavel, kterého v úvodu zmiňuji a kterého z úcty k T. G. Masarykovi nenazývám prezidentem, dostal před třemi lety druhou šanci stát na správné straně, kterou nevyužil. Přiznávám, že vzhledem k jeho výcviku u vojenské rozvědky nedokážu z jeho chování ani dnes zcela jasně rozpoznat, pro kterou jadernou velmoc vlastně pracuje.

Vrátím se ke své opsané diplomové práci. Po rozsáhlém úvodu s kariérními prostituty v lidově-demokratické armádě se v další kapitole věnuji české ekonomice a její transformaci na ekonomiku německou. Svou úvahu plnou smutných příběhů se špatným koncem začínám na počátku devadesátých let, kdy v Česku během bouřlivého nadšení z přílivu demokracie probíhal poklidný odliv národního bohatství za hranice státu. Jedním z argumentů postupné ztráty kontroly ČR nad vlastním majetkem byla snaha darovat strojírenské podniky, ocelárny, banky a obchody konečně do dobrých rukou.

Transformace proběhla také v Sudetoněmeckém landsmanšaftu, organizaci založené v roce 1933 Konrádem Henleinem. Původní požadavky sudetských Němců (odsunutých v roce 1945) na vrácení majetku se přetransformovaly v obyčejnou touhu po česko-německém sblížení.

Bernd Posselt, dlouholetý předák tohoto krajanského sdružení, demokrat každým coulem a kritik Viktora Orbána, navštívil na počátku listopadu brněnské literární sympozium, kde pod záminkou přednesení referátu o smíření a s vědomím, že v Brně je možné všechno, jednal s místními elitami o uspořádání příštího sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení právě v moravské metropoli.

Brno se tak stalo centrem pokusu o smíření mezi komunitami. Na jedné straně společná vlajka Ukrajiny, Stepana Bandery a koalice SPOLU osamoceně plápolající na budově právnické fakulty (mimochodem za okupace sídla brněnského gestapa) a na straně druhé sjezd krajanského sdružení zastupujícího zájmy Němců odsunutých po druhé světové válce z Československa a jejich potomků. Snaha o porozumění a vyrovnání se složitou minulostí, na jejímž konci mělo být vyhlazení českého národa, nebere konce, možná ani žádný konec nemá.

Závěr odlehčím sportem. Olympijská kolekce pro zimní hry v Miláně a Cortině d’Ampezzo, kterou nedávno představil Český olympijský výbor, je jako vždy velmi výrazná a originální. S námitkami kritiků, že outfit svými barvami silně připomíná německou vlajku, nesouhlasí autor kolekce Kurt Peschke, když říká: „Die Kleidung ist wunderschön und ich sehe keinen Grund, warum sie jemandem nicht gefallen sollte. Fertig!“

Fertig. Váš Kodlos.

Čtěte také:
Don Pablo a spol.
O zbabělcích všedního dne
Ať si klidně zvolí Krejzu