Lepší ukázku toho, v jak špatném stavu se nacházejí zdejší média hlavního proudu a jak nekriticky někteří jejich představitelé přistupují k části politické scény, snad ani nejde vymyslet. Případ investigativce vystupujícího pod pseudonymem Thomas Paukner přitom vypovídá především o tom, čemu tato média věnují pozornost a co naopak ponechávají stranou.
Dokud Paukner zveřejňoval důkladně odzdrojované materiály usvědčující politiky, především ty z minulé pětikoalice, z nepravostí, ba přímo z trestné činnosti, většina zdejších novinářů o ně nejevila výraznější zájem. Buď se jim nevěnovali vůbec, anebo svou pozornost soustředili na pátrání po tom, kdo se za pseudonymem Thomas Paukner skrývá.
Otázka autorovy totožnosti tak zastínila obsah jeho práce. Podstatu závažných kauz, zveřejněné podklady a jednání konkrétních politiků média v naprosté většině přehlížela. Právě těmito informacemi se přitom měla zabývat: prověřovat je, klást otázky a požadovat odpovědi od těch, kterých se týkaly. Pátrání po totožnosti autora takovou novinářskou práci samo o sobě nenahrazuje.
Zdroj: Facebook
Stačila ovšem provokace v režii skupiny kolem Mikaela (rodné jméno) Oganesjana a situace se rázem změnila. Vojtěch Pšenák se s maskou na obličeji vydával za Pauknera a k rozhovoru pozval ministra zahraničí. Najednou byla „Pauknera“ plná média. Jméno, které v souvislosti se zveřejňovanými kauzami (pomineme-li pátrání po něm) zůstávalo převážně stranou jejich zájmu, se v souvislosti s touto inscenovanou akcí dostalo do centra pozornosti.
Právě tento nepoměr je na celé věci nejvýmluvnější. Závažná a podrobně doložená zjištění výraznější pozornost nevyvolala, zatímco provokativní vystoupení člověka vydávajícího se za jejich autora ano. Pro posouzení priorit zdejšího hlavního mediálního proudu je takové srovnání podstatnější než samotný rozruch kolem masky a falešné identity.
O tom, že skutečný Thomas Paukner ve stejnou dobu spustil svůj investigativní projekt Deník P, přitom opět téměř ani slovo. Pozornost získala provokace spojená s jeho jménem, zatímco jeho vlastní novinářská činnost zůstala stranou.
Fenomén Paukner tak nasvítil nejen přístup médií k jednomu investigativci, ale také jejich způsob výběru témat. Veřejnost má právo očekávat, že závažnost zveřejněných informací bude pro novináře důležitější než atraktivita doprovodného rozruchu. V tomto případě se však znovu ukázalo, jak vzdálená může být taková představa zdejší mediální praxi.
