Jedním z neklamných znaků blížícího se konce každého konfliktu je prý eskalace hádek o to, kdo zaplatí účet. Ten ukrajinský bude strašný, to už dnes ví každý.
Ví to také americký prezident, který oznámil, že Spojené státy budou po evropských zemích požadovat peníze za vojenskou pomoc, kterou Washington poskytoval Ukrajině za vlády jeho předchůdce Joea Bidena. „Stovky miliard dolarů byly Ukrajině a NATO poskytnuty zdarma, přestože by je Evropa uhradila, kdyby ji o to někdo požádal,“ napsal Trump na své síti Truth Social. A vzápětí přidal větu: „O tyto peníze si však řekneme, i když poněkud opožděně!“
Těchto několik slov může v evropských metropolích vyvolat mdloby u řady válečníků, kteří se dodnes snaží eskalovat válku. Nepohnuly s nimi statisíce mrtvých a řeky krve. Možná s nimi pohnou prachy. A jejich množství je strašidelné. Dokonce i v případě, kdy vezmeme v potaz pouze oficiální odhady, se kterými však všichni čarují tak, aby vyhovovaly jejich zájmům. Přesná čísla se dozvíme až roky po skončení konfliktu a po odchodu válečných bubeníků. Nicméně shrňme si to zatím předběžně.
Tisíc miliard. Asi…
Jeden z vystavených účtů byl vypracován v únoru tohoto roku společně Světovou bankou, ukrajinskou vládou, Evropskou komisí a OSN. Je děsivý. Tvrdí, že k 31. prosinci 2025 byly přímé fyzické škody 195,1 miliardy dolarů. Ekonomické a sociální ztráty, tedy mimo jiné výpadky výroby, příjmů, zaměstnanosti a veřejných služeb, dosáhly 666,7 miliardy dolarů. A na rekonstrukci a obnovu země bude během deseti let potřeba dalších 587,7 miliardy dolarů.
Nebylo by fér tato tři čísla jednoduše sečíst a oznámit, že válka stála 1,45 bilionu dolarů. Jednotlivé kategorie se částečně překrývají a vyjadřují rozdílné věci. Ukazují však něco zásadního: ekonomické následky války se již pohybují v bilionovém řádu. A neúprosně rostou i letos.
Pro Ukrajinu je už dnes prakticky likvidační také její dluh. Opět podle oficiálních čísel ukrajinského ministerstva financí dosahoval celkový státní a státem garantovaný dluh na konci letošního června 211,6 miliardy dolarů, z toho zahraniční státní dluh představoval 161,6 miliardy. Přibližně dvě třetiny celého portfolia sice prý tvoří zvýhodněné financování, ale pořád jde o astronomickou zátěž pro zemi, která jednou bude muset financovat vlastní obnovu.
Problém je nejen v obrovské výši dluhu, ale zejména v tom, že ho doslova nemá a nebude mít kdo splácet. Z Ukrajiny prchly miliony lidí v produktivním věku, přičemž mnozí (podle některých odhadů většina) se nehodlají vracet zpět. V tom jsou podporováni i politiky v zemích, které jim poskytly azyl. Ti tvrdí, že bez ukrajinských zaměstnanců si fungování hospodářství a služeb (třeba zdravotních nebo sociálních) „už nedokážou představit“. Nedochází jim, že se svým přístupem kvůli svým úzkým politickým (a často jen ideologickým) zájmům podílejí na drsném rabování ukrajinského lidského potenciálu, nutného k obnově země.
A přímý finanční dluh se den ode dne zvyšuje. Jen letošní nový program Evropské unie počítá pro roky 2026–2027 s podporou Ukrajiny ve výši až 90 miliard eur, z toho 60 miliard na obranné kapacity a 30 miliard na podporu státního rozpočtu. Jistě, je zde velmi alibistické prohlášení, že jistina tohoto úvěru má být splácena z budoucích ruských reparací nebo jiných kompenzací. Bruselští – a stejně tak i ukrajinští – politici však jaksi taktně mlčí o tom, kdo to bude platit, pokud z Ruska žádné reparace nevymohou. O tom raději nemluví, vždyť důležité je, aby se válčilo dál…
Další stamiliardy, vynaložené na válku, Ukrajina podle dohod skutečně platit nebude muset. Patří sem přímé granty, humanitární pomoc a část dodaných zbraní a vojenské techniky. Kielský institut ve svém Ukraine Support Trackeru sleduje právě vojenskou, finanční a humanitární pomoc jednotlivých států a institucí. Jeho nejnovější aktualizace zahrnuje pomoc přidělenou až do června 2026. Hodnotu toho, co Ukrajina od roku 2022 dostala a nebude muset vracet, odhaduje přibližně na 260 až 290 miliard dolarů. Ovšem jsou to peníze, zbraně a materiál, které někdo zaplatil. Kdo? Daňoví poplatníci zemí, které pomoc poskytly… Ano, ti daňoví poplatníci, kterých se nikdo neptal, jestli něco takového platit chtějí.
Kdo tleská válce nejhlasitěji
Zájem na pokračování války mají želbohu dvě nesmírně silné skupiny. Jednak samozřejmě zbrojaři. Podle kvalifikovaných odhadů vytvořila jen válka na Ukrajině od února 2022 pro americký a evropský zbrojní průmysl dodatečné tržby v řádu 400 až 460 miliard dolarů. Dodatečné tržby proto, že by neexistovaly, pokud by nebylo války na Ukrajině. Část těchto tržeb lze přímo spojit s výrobou zbraní a munice pro Ukrajinu a s nahrazováním materiálu odebraného ze skladů armád NATO. Další část tvoří mimořádný růst zbrojních nákupů států NATO v reakci na válku a neustále propagandisticky zdůrazňovanou ruskou hrozbu.
Zmíněných 400 a více miliard rozhodně není konečný účet tohoto byznysu. Jedná se o pouhý odhad tržeb vytvořených nebo ekonomicky nastartovaných válkou do současnosti. Jenže evropské zbrojení se teprve rozbíhá. Evropská obranná agentura (EDA) uvádí, že při současném trendu mohou vojenské výdaje samotné EU dosáhnout do roku 2029 až 547 miliard eur ročně. Takže až budeme jednou počítat celý ekonomický efekt války na tržby zbrojařů za období třeba 2022–2030, může být výsledná částka v řádu bilionů eur…
Další skupinou, které jde válka k duhu, je Evropská komise a vůbec celý bruselský aparát. Ti se děsí míru na Ukrajině především ze dvou důvodů: jednak teď mají možnost vysávat jednotlivé národní státy mnohem více než dříve díky svému každodennímu strašení ruskou hrozbou. Přičemž je lhostejné, jak tomu vysávání říkají – jako všichni krajní socialisté jsou velmi kreativní ve vynalézání maskovacích názvů pro ožebračování lidí.
Ruku v ruce s peněžní motivací jde také utužování moci bruselských institucí, v čele s komisí. To je druhý, ještě důležitější důvod pro eurounijní torpédování snah o mír. Můžeme se podívat například na celou sérii zásadních norem, omezujících svobodu slova, a tedy posilujících autoritářskou moc EU, přijatých od začátku války na Ukrajině. Jen namátkou:
- Digital Services Act – DSA (říjen 2022) ukládá velkým platformám vyhodnocovat a omezovat „systémová rizika“ včetně dopadů na „občanský diskurz“, volby (!) či šíření některých dezinformací; za porušení hrozí vysoké sankce.
- Posílený Kodex zásad boje proti dezinformacím (červen 2022) nebyl sám zákonem, ale zavazuje jeho signatáře k „demonetizaci dezinformací, transparentnosti politické reklamy, spolupráci s fact-checkery a dalším opatřením“. Pozor, později byl začleněn do rámce DSA…
- Nařízení o transparentnosti a cílení politické reklamy (březen 2024) reguluje označování, financování a cílení politických sdělení.
- AI Act (2024) ukládá mj. „označování deepfake obsahu“ a za určitých okolností i textů vytvořených AI „ve věcech veřejného zájmu“.
- V lednu 2025 byl do systému DSA začleněn také nový Kodex proti nezákonným nenávistným projevům online+.
- EU nyní dále rozvíjí European Democracy Shield: chystá krizový protokol DSA, síť evropských fact-checkerů, další opatření proti „informační manipulaci“, aktualizaci pravidel pro volby a doporučení pro používání AI v politice.
Vágní a čistě ideologické formulace, kterých jsou tyto předpisy plné, umožňují komisařům provést kdykoli útok na svobodu slova v jakékoli oblasti, zdaleka ne jen ve sféře diskurzu o válce na Ukrajině, ale doslova ve všech sférách společenské debaty. Už dnes jsou nepokrytě zneužívány k jasné podpoře šíření extrémní ideologie progresivismu a „liberální demokracie“.
S písní na rtech do postdemokracie
Pokračování války na Ukrajině má na evropskou demokracii a svobodu stále vážnější destruktivní dopady. Nestoudné vysávání evropských daňových poplatníků, vzestup autoritářských tendencí v institucích EU, neustálé osekávání svobody slova i dalších svobod.
Když k tomu připočteme jevy, nesouvisející s válkou na Ukrajině, jako například fanaticky prosazovaný Green Deal, ničící evropský průmysl, včetně jeho největších ikon, je to proces proměny demokracie bez přívlastků v takzvanou „liberální“ demokracii, jakousi obdobu komunistické „lidové“, tedy shora řízené demokracie. Samozřejmě shora řízená demokracie je jen nejapnou slovní zástěrkou pro autoritářskou či v některých ohledech až totalitní vládu oligarchů a jim sloužících ideologických papalášů. Což je cíl bruselských vládců, s nímž se už ani příliš nenamáhají tajit.
Fakt, že si krajní levice vždy arogantně vynucuje bezvýhradné podřízení se jejímu ideologickému postoji, bez ohledu na svobodu a demokracii, je už dávno znám. Že je ochotna pro dosažení svého totalitního cíle lhát, manipulovat, korumpovat a páchat kdekterá svinstvíčka, to už se ví také dlouho. Ale tentokrát v zájmu jejich cílů tečou doslova řeky krve – a to je skutečně strašné.
Připomeňme si jen, že na jaře roku 2022 byla mírová dohoda mezi Ukrajinou a Ruskem na dosah. Informovali o tom politici, stejně jako světová média. Pokud by byla skutečně uzavřena, všechny strany by na tom byly ve všech oblastech mnohem, prakticky až nesrovnatelně lépe než dnes: Ukrajina, Evropa, Spojené státy, Rusko, ale především a na prvním místě lidé ve válečné oblasti. Statisíce lidí mohly žít. Jen zbrojaři by měli o pár set miliard menší kšefty a Brusel méně záminek k cestě k postdemokracii. No a pak přijel do Kyjeva Boris Johnson…
