Ministerstvo vnitra připomíná: Bonzovat se nemá, ale hlásit se to musí

„Desatero bezpečného chování v online světě“, hlásá titulek přední strany jako by snad šlo o nějaká přikázání. Ale ono vlastně jde. Pokud k něčemu nabádá silové ministerstvo, není to totéž, jako materiál z  neziskovky. Tohle je postoj instituce. Navíc placený z našich daní.

Už první bod je děsivý. „Mysli na svou digitální stopu. Každý příspěvek, který na sociálních sítích publikuješ, může mít dlouhodobé následky na tvůj digitální život a kariéru.“ Pominu drobný nedostatek, že mi státní instituce tyká. Husy jsme spolu nepásli, ale budiž. Nicméně otevřená výhrůžka, že by Vás snad měl nějaký příspěvek na sociálních sítích připravit o kariéru, je něco neskutečného. Ve společnosti, kde je svoboda slova garantována ústavou… Naprosto nepřijatelné.

S druhým bodem o přidávání cizích účtů mezi přátele lze souhlasit. „Buď obezřetný při přijímání nových přátel na sociálních sítích, ať nedáváš osobní informace cizím lidem“. Dobrá tedy.

Třetí bod je další úlet. „Ověřuj informace, než je sdílíš.“ Odkud by taková povinnost měla vůbec plynout? Občan je oprávněn sdílet i názory, glosy či tvrzení, která nemá podložené ze tří nezávislých zdrojů, s razítkem od notáře. Tuto povinnost by měla dodržovat média. A veřejnoprávní zejména, tam je dána zákonem. Ale to se neděje. Outsourcováním na občany to řešit nelze. Nakonec nebudeme sdílet nic, protože skutečnost zná jen Bůh a přímý účastník události, a ten ještě subjektivně. Samozřejmě za podmínky, že bude mluvit pravdu. Principiálně nesplnitelné.

Nefoťte se s pivem!

Ohledně ochrany osobních údajů souhlasím. „Ujisti se, že chráníš své osobní údaje, jako jsou jméno, adresa a telefonní číslo, a nezveřejňuješ je na sociálních sítích.“ Patřičný úřad řeší tyto záležitosti ve velkém, nicméně gró zachování vlastního soukromí je v rukou každého z nás. Jdeme dál.

S fotografiemi alkoholu, drog nebo nahoty mám problém. „Nezveřejňuj nevhodné fotografie, jako jsou fotografie alkoholu, drog nebo nahoty.“ Copak není alkohol v každé druhé reklamě? A v regálech obchodů všem na očích? Proč by někdo nemohl zveřejňovat jeho fotografie? A proč vadí něco tak přirozeného, jako nahota? Copak jsme zpátky v 19. století? Na Prague Pride nahota nevadila. Tady ano? Snad jen s drogami bych souhlasil. Ale to by si měli přečíst zejména Rakušanovi spolustraníci ze STAN od pana Redla. A hlavně brněnská primátorka JUDr. Markéta Vaňková z ODS. Vyložené chucpe.

Šestý bod o neporušování pravidel komunity nabízí další podivnost. „Respektuj pravidla a podmínky sociálních sítí, na kterých jsi registrován, aby ses vyhnul potenciálním problémům a možnému vyloučení z nich.“ Nelze respektovat něco, co je nejen vágně definováno, ale navíc zcela selektivně porušováno. A to přímo provozovatelem, v rozporu s právním rámcem státu, kde působí. Že byly tyto podmínky zaváděny zpětně a mnohokrát retrospektivně měněny, je už jen třešnička na dortu. Žádná komunita se na žádných pravidlech nedohodla, tak je otázka, čí vlastně jsou a kdo by je měl respektovat. Vijaya Gadde a Yoel Roth? Nebo jiní samozvaní cenzoři sociálních sítí, co si dovolili umlčet i prezidenta Spojených států? Vrchol nestydatosti.

Sedmý bod je také lahůdka. „Neposílej soukromé zprávy lidem, které neznáš nebo o kterých nic nevíš, abys předešel možným nebezpečným situacím.“ To je asi v pořádku, ale titulek „Buď opatrný s odesíláním soukromých zpráv“ budí dojem, že jsou snad někým čteny nebo kontrolovány. To už by bylo dost na pováženou. Orwellovský svět.

S osmým bodem souhlasím. „Snaž se udržovat rovnováhu mezi online a offline světem. Nenech se unášet online světem a žij také svůj reálný život.“ Snažím se tím řídit, ale úplně vynechat online prostor dnes již nejde. Stal se sdíleným komunikačním kanálem a veřejným fórem, které už opomíjet nelze. Zde se tvoří veřejné mínění, zde začínají hlavní kauzy, odsud čerpají média. Žít offline život by znamenalo odstřižení od dění ve zbytku společnosti. Možná se k tomu jednou uchýlím a rád, ale čas ještě nenazrál. Zůstávám online.

Devátý bod bych podepsal a podtrhnul. „Nepodléhej nevhodnému chování ostatních. Neřiď se zavádějícími nebo nevhodnými výzvami, které mohou být škodlivé nebo nebezpečné.“ Moje řeč! Třeba výzvami k narušování vlasteneckých akcí. Nebo za vyhození děkana VŠE Ševčíka, který nic neprovedl. Nebo k plevelení Ovčáčkova účtu lifestylovým spamem. Že to chtějí a dělají ostatní vůbec neznamená, že je to správně. Vlastní úsudek je potřeba. A racionální chladná hlava zrovna tak. Kdyby si tohle řekl každý, skončí i cancel kultura. Dejžto Pámbu.

Bonzovat je cool

Desátý bod je pak důvodem, proč komentář končím. Vidím rudě. „Nahlas nebezpečné nebo nelegální chování na sítích. Obrátit se můžeš na Policii ČR, Linku bezpečí nebo další instituce a organizace pro ochranu a bezpečnost.“ Ne, skutečně nebudu číst výzvy k udávání za to, co někdo někde píše. Ministerstvo vnitra, které podobné věci doporučuje občanům, je ministerstvem totalitního státu. Tohle nemá se svobodnou občanskou společností společného pranic. Jsme zpátky.

Pokud jste otrlí a leták po tom všem ještě obrátíte, ocitnete se jak Alenka v říši naprostého bizáru, frikulínských hlášek a novotvarů. Jde o tytéž body, jen podané jazykem mladých. Polovině výrazů snad už ani nerozumím. Tak jen se děsím blízké budoucnosti, až takto ministerstvem vychovaní prvovoliči uplatní své volební právo…

Obavám se nejhoršího…